YMLADRIS: kolektivy vznikají a zanikají. je výhodou být adaptabilní a nemít problém s lidmi, které zprvu neznáš. to spoustu situací v životě ulehčuje. jeto neviditelné, pokud tahle schopnost existuje, je to děs, když někdo tuhle schopnost nemá. ta teze o posmívání je celá na šikmé ploše. posmívají se aby si potvrdili převahu. lidi řadí sami sebe do čel a nebo koutů, nebo mezi. posmívají se tomu, komu se lze posmívat. aneb jak začít házet vinu za posmívání na frustrované jedince. není to spíš tak, že jsi frustrovaná byla už předtím, kolektiv to povzbudilo a vyčlenil tě ? zkrátka není možná jiný alternující vysvětlení ?
YMLADRIS: to co popisuješ stran Vieweghove, to mi přijde jako asertivita. ta se na školách fakt neučí. někdo se s tím narodí, někoho tak lze vychovat, někdo na to přijde sám. ale naštěstí nejsou všichni jako ta holčička.
asi každý je spokojenější v souladu se sebou, to je snad základ. proč by měl někdo být kým nechce? nikdo ho k tomu zvlášť nenutí. někdy to může být strategie k přežití. to kam posunou školy tvoje děti teď nevíš. a že je po práci zábava je celkem normální. do práce po zábavě se nikomu už nechce. unavený děti nic nenaučím, taky nejspíš budeš děti učit za čerstva. taky jim budeš dělat přestávky a uvidíš, že je občas musíš přimět k soustředění. samo že je lepší pozornost přítáhnout a ne si ji vynucovat. v dnešních školkách je hromady programů, hraček co za mě nebývaly. do školky chodím kolem prvňáků a druháků, koukám jim přes okno a v létě je slyším. spousta pomůcek, cizí jazyky a spousta tvorby. za mě se učila VŘSR, skládali a lepili jsme mávátka na májový průvod a poslouchali o partyzánech. já jsem vlastně dneska rád, že ta škol nevypadá jako za mě.