SOLEI: u nas je to prave naopak. z 99 % nechut nekam jit znamena, ze se mu nechce oblikat/jit na vlak atp.

YMLADRIS: Ony to nejsou až tak možnosti, jako omezení, která trvají, dokud něco nepřekonáme. A já nemluvím až o puberťácích, já si myslím, že by to mělo plynule navazovat úplně od začátku, něco za něco, práva s povinnostmi. Například mi nepřijde v pořádku, že si někteří lidé respektující výchovu představují tak, že na výlet se pojede, jen když s tím budou souhlasit všichni členové rodiny včetně tříletého dítěte - tohle je věc, ve které má mít poradní hlas až člověk znatelně starší - až tehdy, kdy prokáže určité rozumové schopnosti ke zhodnocení celé problematiky.

TAPINA: nerozumim tomu bodu kdy batole usiluje protoze z toho ma moznosti, skolak cte protoze z toho ma moznosti. Ale pubertak+ uz neusiluje, moznosti ho nezajimaji, pouze video. Prece sedet cely zivot na netu je strasny stereotyp. Muze byt ze techto lidi je hodne, ale ja je mam v kategorii "rozbiti lide".

Ale ok, to jsou proste veci zalozene na virach o podstate lidske povahy.

Jeste kdyz o tom uvazuju, tak varianta ze by decko prozilo zivot na davkach mne blahem nenaplnuje, ale pokud by bylo SPOKOJENY tak holt jeho volba. Ja naopak mam kolem sebe fakt strasne moc lidi, kteri se stale usiluji ale neumi to propojit na spokojenost. Jsou vychovani se snazit, ale nikam to nevede. Rozvody, antidepresiva, psycha, cokoliv. Cili chci dat velky pozor na vychovu "musis se snazit a snaha te ucini stastnym", protoze tak to taky neni.

YMLADRIS: Jako kdyby neexistovali lidé, co sedí desítky let na netu a koukají na blbosti, protože jim sociální dávky ty základní potřeby pokryjí a o nic jiného není třeba usilovat. A právě tohle je výchovou, my usilujeme, protože jsme byli vychovaní v tom, že usilovat pořád o něco navíc je normální.

souhlasím, že je to otázka víry. pokud si dítě od mala může o sobě rozhodovat a jsou plneny jeho potřeby, a nic ho nenutí se "uživit", proč by mělo se snažit.
já věřím, že člověk chce se realizovat ve světě, něco dělat, tvořit. ze je to jako když dítě chodí a mluví aniž by "za to" něco získalo.

ale to má asi každej jinak

TAPINA: pockej, ale vzdyt ti tricatnici, o kterych mluvis, to je vlastne nase generace a ta zrovna oblackovou vychovu nemela...

TAPINA: /vyvalenej smajlik/?? Tak ted uz to vubec nechapu. Jakoze se ma clovek narodit do utrpeni a z toho se vlastni pili vyhrabat na oblacek radosti?
Ja vychazim z toho, ze stesti je nastaveni mysli. A zakladni nastaveni mysli se vytvari prave zkraje zivota. Kdyz se to nastavi blbe hned na zacatku, tak je v dospelosti velka drina to prenastavit.

MULTICAT: zrovna jsem to chtela napsat. I vyrazny projevovani kladnejch emoci neni moc prijmany.
A dospeli to skoro nedelaj...

Z toho, co tu nekteri pisou, mam dojem, ze by clovek mel vzit zivot jako nutny zlo plny nespravedlnisti a neprijemnejch povinnosti, tvarit se neutralne a hlavne nikoho neobtezovat svym prozivanim.
Hlaska "dite nemuze bejt na ruzovym oblacku" je dost smutna. Zivot na oblacku je muj cil! Jako proc ne, pro boha?