• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    WITCHIE: jeste to trochu zeslozitim. muj vyvoj
    0. vubec nevim co s ditetem (mainstreamovych metod se hrozim, sama jsem weirdo, neznam nic o detech, OMG)
    1. oho, narazila jsem na proponenty mych hodnot ve vychove (svoboda, partnerstvi atd),tak to delam a jsem stastna, funguje to
    2. sledovanim dalsich deti zjistuju, jake mam obrovske stesti, ze syn je nam velice podobny. ma podobnou osobnost, jsou pro nej dulezity podobne veci
    3. uvedomuju si, ze jsem ty alternativni smery cetla jednostranne, skrze mou optiku (mysleni, racionalita atd). Ale ze skutecna alternativa neni od "drezury ditete" prejit k "kritickemu mysleni s ditetem". Skutecna alternativa je pochopit svoje dite. Existuji deti, jejich osobnost PRAHNE po tom, zapojit se do dospelackych pravidel, do konvenci, do toho JAK SE CO DELA. Ony fakt miluji, kdyz jim nekdo jasne a prehledne naviguje, kdyz jim nekdo sdeli kde koho maji zdravit, jak se komu omluvit, co je v jake situaci adekvatni. Sportovni dite miluje rozvijet sport. Dite typu Strazce poradku miluje rozvijet to, jak se veci maji spravne delat. Jak se prichysta stul. Jak se odrikava basnicka. Ony skutecne ze sebe maji dobry pocit z toho, jak moc se priblizuji normě. Neni to natlak rodicu ani patologie, ale proste pro strazce poradku byt cool = delat to, co se ma, jak se ma. Jednickarky.

    4. Proc je vubec potrebna nejaka alternativa. Pokud matka je "slusny clovek" a dcera je "slusny clovek", tak si proste jedou tu slusnost, dcera je spokojena, ze ji matka uvadi do toho sveta slusnych lidi a je to super. Neni problem. Potize nastavaji, pokud matka je "slusny clovek", ale dcera je fotbalistka, zasnena vila, ... nebo cokoliv jineho. Pokud je pro matku idealizovany obraz dcery dulezitejsi nez dcera (takhle nevychovane dite ja NECHCI!!!!) je to blby. Prijmout dite, jaky je, usnadnuje ohromne zivot.

    5. Zaroven ale podobnej bias muze byt i u tech "alternativnich" rodicu. Rodina pankacu/lesan/aktivistu/neceho a narodi se jim Strazce poradku, kterej jednoho dne bude ucetni nebo pravnik. Ale v detstvi trpi, protoze je mu odpirano vedeni a zesmesnovany jeho snahy byt konformni. Stydi se za svou rodinu a rodina za nej.
    Nebo treba kdyz se knihomol nebo pravdolaskar narodi do rodiny drsnaku, sportovcu. "On tam stoji, proc ho proste nemajzne zpatky! Ach jo!!"

    Cili ted jsem ve fazi, davat si pozor, jaky biasy mam pro zmenu ja (napr. proti tem "trapnym" spolecenskym konvencim atd). Zjistovat, jake je moje dite doopravdy. Napriklad s tim rozhodovanim o sobe - mam za to, ze moje dite prece nesnasi cisteni zubu. Vcera vecer mne ale dostal hlaskou Musime ty zuby vycistit znovu, protoze jsem prece snedl ty tri preclicky jeste. Snad jsem pochopitelna.

    Problem s timto je, jak je to vagni, neuchopitelne. Bezna mama typu Strazce poradku, kdyz ji nefunguji jeji normalni metody, hleda zase jina pravidla, tak mi reknete Co mam delat kdyz dite nereaguje na trest?? Chce nejaky jiny postupy, ktere se proste delaji a pak to je spravne a funguje to, tak jak to ma byt.

    No nic, jen takovej vylev :)





    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    WITCHIE: ano, tak se to da taky rict. nesnasi nemoct o sobe rozhodovat, nemit vladu nad sebou, nedava kdyz ho situace nekam tlaci. Uz od mimina. Cili pomaham mu hledat cesty, jak si zachovat nejakou miru kontroly nad situaci, v cem muze rozhodovat, atd. Nevim zda je to citliva faze, spis takova osobnost :)
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    KOTENCE:
    YMLADRIS: nebo to muze byt uvedomeni vlastni vule a potreby jejiho projevu, potreby rozhodovat. Novost tohohle uvedomeni prevalcuje docasne vse ostatni, dite s tim ale jeste neumi pracovat. Proste chce rozhodovat, nesnese pocit, ze mu nekdo neco vnutil a ono to ted ma udelat, a reaguje precitlivele na jakykoli naznak takoveho vnuceni, az se v tom cykli. Pokud je to ono, muzou pomoct jinak formulovane navrhy. Namisto "pojd se oblict pujdeme tam" - napriklad - "jee hele je tam pekne, sla bych ven. Co ty? Chces zustat doma nebo jit ven?" a v pripade odpovedi ze chce jit ven "tak jo, tak ja se jdu obliknout" - proste nechat diteti vic prostoru na to, aby samo rozhodlo, jake budou dalsi kroky. Samozrejme v situaci, kdy nutne nepotrebuju udelat tu konkretni vec, tj jit ven, a mam tudiz moznost dat na vyber (Luckysweety psala, ze pripustila i moznost "tak nepujdem" tj asi ven nutne nemuseli). Ale i v tomhle pripade jsou ty formulace dulezite, pokud je dite v tehle citlive fazi.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    Mne prijde, ze se tady zamenuje pomahani diteti postupne chapat svet a souvislosti v nem, tak, aby se v nem samo orientovalo a umelo se v nem pohybovat pomoci vlastniho usudku a porozumeni situacim, a cviceni opicek - jak tu zaznelo "jak ma vypozorovat co je spravne?" - takze cilem je dite naucit ze mu nekdo zvenku urcuje, co je spravne, a jeho zivotnim ukolem je tato urceni respektovat a aplikovat (abw se vwhlo trestu)? Tak toto pojeti opravdu neni cilem smeru, o ktere v tomto klubu jde. Pokud je cilem rodice, aby dite sekalo dobrotu bez ohledu na to, cemu rozumi ci nerozumi a co citi, aby bylo vnimano okolim jako "slusne vychovane" protoze umi opakovat fraze, kterym nerozumi, tak v tehle smerech opravdu mnoho inspirace nenajde.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: Jasny. Kazdy dite ma jina issues. MOje dite je az chorobne nezavislostni, ze pozadavky reality (.. musi se..) ho furt vykolejuji. Pro pripad ze nekdo ma taky takove dite, tak uvadim strategii jak tu musi se situaci zmenit na ja mam volbu atd

    Malvina muze byt uplne jiny pripad
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: Když mě teda v těchhle situacích vždycky přišlo, jak už tu taky někdo psal, že o to "nechci se oblíkat" vůbec nešlo, že to byl zástupný problém, který M. použila, protože byl zrovna po ruce a dostatečně jednocuchý. Přišlo mi, že skutečnou potřebou byla právě ta negace - čehokoli a jakkoli. Že si tím potřebovala uvolnit nějaký vnitřní přetlak nebo co. Protože ona v těch chvílích fakt negovala cokoliv, i to že venku prší nebo dotazy a nabídky na pomoc. Tvoje strategie by vedla k tomu, že by začala řvát "Ne, já nechci být velji jako táta! Já nebudu mít dítě!", i kdyby jinak tu hru milovala sebevíc. Prostě jako nejlepší cesta se ukázalo nechat ji ten přetlak uvolnit v bezpečném náručí.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    pokud se dite iracionalne sekne, tak
    1) pomaham videt co se deje - ted ses iracionalne seknul - chces jit za anetkou, ale vuuubec ani trochu se ti nechce se oblikat? zpravidla dobre odhadnu co mu vadi (v cem na nej situace tlaci, napr ze ted je nutne se oblikat..)
    2) komentuju, ze zaroven chtit a nechtit je tezky, ze to znam, je to otrava bojovat sam se sebou. nestavim ho do role iracionalniho idiota. Vsichni jsme iracionalni, nekdy.
    3) a protoze moje dite ma oblibenou hru "co budu delat az budu velkej jako tata", tak rozjedu pribeh.. predstav si ze jsi velkej, mas krasneho syna, nosis ho a hrajete si spolu (...jo!!!...) ale jemu nejde se oblict!! mas nejakej napad co by mu pomohlo?? Syn vetsinou vygeneruje nejakej napad - ze by pomohlo obejmout, nebo 8x pohladit, nebo rict heslo a to heslo je mami 3218! [ a kdyz to pak zkusime zda to pomuze i jemu, pomuze ]
    4) proste dodat mu nejak vice "moci" na tou situaci

    Nez mi zas nekdo napise ze to je cele strasne abstraktni, prosim vezmete v uvahu ze se vam to tady snazim ve zkratce popsat, abyste chapali princip. S ditetem mluvim na jeho urovni (4 roky)

    A je to vlastne zase priklad co delat se situaci kdy neco chceme ale nechce se nam konat. Snazim se ho ucit, ze je dobry lepe pochopit sam sebe a zkouset hledat reseni v sobe. Spis nez ze matka naridi a tim se to preklene. Matka jednou nebude a co pak. Je to samo beh na dlouhou trat (roky). Plus nase dite je premyslive, pro jine deti muze byt uplne jina cesta (treba to oblikani nejak osladit tim co ma dite rado, treba spolecne zpivat pisnicku, protoze dite je treba silny extrovert a kdykoliv kyvne na milou interakci s dospelym... ) To proste zalezi na osobnosti ditete.
    MYJKA
    MYJKA --- ---
    Me by zajimalo, co ma to, ze to dite placnu, tomu diteti do budoucna a do zivota dat? Ze je ok "bit", kdyz nekdo dela neco, co nechci?
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    LUCKYSWEETY: Ja bych rekla, ze dite v tu chvili proste potrebuje vyeskalovat konflikt a pak uvolnit napeti vztekem a placem. Neprisla jsem na nic, co by tomu zabranilo. Kdyz zvladnu prvni situaci, najde si za chvilku jinou zaminku. Takze spis chci, aby to probehlo rychle. Zkousim potvrdit pocity bez ohledu na tema ve smyslu "je ti tezko/mas vztek/chce se ti plakat?". Casto to zabere, dite se vztekne nebo rovnou rozplace a necha pochovat.
    ALI_EN
    ALI_EN --- ---
    SAAYURI: tak napriklad kdyz je dite nuceny zdravit nebo se omlouvat, kdyz samo nechce/nevidi duvod (v tomhle veku ty souvislosti ani chapat nemuze) tak mu vnucujes pro nej naprosto abstraktbi chovani.
    VENIKA
    VENIKA --- ---
    LUCKYSWEETY: Tak tohle ma ten muj presne taky, ale o rok driv. U nas se to hodne projevuje u jidla - chci banan, tady mas banan - nechci ten banan - ok, nenutim - ale ja ho chci! - a takhle ve spirale nekdy az do "pekla". Tak jsem si myslela, ze mu kolisa cukr, ptz jakmile si treba toho bananu kousnul/dal si prvni lzicku polivky atd., tak to skoro hned ustalo. Od te doby hlidam, aby fakt pravidelne neco jedl a zlepsilo se to. Obcas se stane, ze to ma i jindy ne u jidla, ale to je treba pretazenej/blbe vzbuzenej atd.
    S tim odvadenim pozornosti, to jsem taky nejdriv delala. Ale bylo mi to neprijemne. Takze kdyz se to stane ted, cekam. Kdyz vidim, ze vnima, tak na nej hodne jednoduse mluvim, kdyz ne, tak nedelam nic/nabizim naruc. Mam pocit, ze si tim tak nejak musi projit, ze si ten zmatek musi odzit. A mam pocit, ze to uklidneni neprichazi az zas tak pozdeji, nez kdyz jsem tu pozornost prevadela.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    LUCKYSWEETY: Tohle období totálních negací měla Malvína taky. Bylo to na palici, byla schopná negovat i očividné skutečnosti (v lijáku tvrdit, že neprší, a podobně) a motali jsme se přesně ve stejných kruzích jako popisuješ. Přišlo mi to dost neřešitelné, hádat se, vysvětlovat, přesvědčovat, ustupovat, ptát se, co chce... všechno vedlo jen k dalšímu cyklení. Nakonec jsem najela na strategii "co se jednou řeklo, to platí, nebudeme rozhodnutí měnit každou minutu". Občas jsem vypěnila já, častěji se do vrtule vytočila Malvína, pak nastoupil náš uklidňovací rituál s pochováním, po kterém s ní obvykle začala být řeč. Bohužel teda nemám jinou radu než vydrž, časem to odezní.
    LUCKYSWEETY
    LUCKYSWEETY --- ---
    SOLEI: taky oznamuju dopredu, co bude nasledovat a doted to fungovalo, ale ted zacal negovat vsechno.. pojd se oblect, pujdeme ven za zuzankou - nechci se oblect - kdyz se neobleces, nemuzeme jit ven - nechci jit ven - vzdyt ses tam tesil, bude tam i anetka - nechci za anetkou - aha, tak nejdem - jdem! - tak se pojd oblect - nechci se oblect .. a takhle porad do nekonecne, az se uplne nevytoci do vrtule, ze ktery neni cesty zpet
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    LUCKYSWEETY: většinou dopředu oznamuji co se bude dost a když se i přesto zasekne. Chvilku počkám , udělám něco jiného a pak se vrátím k prvnímu požadavku. Případně, pokd ještě nenastal hysterak a vnímá tak nabízím úplatek ( a co dobrého mám vzít na svačinu, chceš jablíčko?).
    Mam ověřeno, že pokud nechci použít fyzické násilí a jít s řevem, tak je mnohem rychlejší chvilku počkat než se domáhat okamžitého splnění úkolu.
    LUCKYSWEETY
    LUCKYSWEETY --- ---
    mam dotaz. diteti budou v listopadu tri. je povahove velmi klidny, nenaladovy, rozumny, metodiku milujici dite.
    ma rad vysvetlovani, pomalu splni, co ti na ocich vidi, deli se sam od sebe, pujcuje hracky, asi proto, ze chce, neb je proste takovej vstricnej a nekonfliktni az submisivni, jednoduse ho nenapadne, ze by nemusel.. posledni dobou ma obcas takovej zasek, ze neco nechce (jit domu, jit ven, se oblect) a to pak breci, az krici a vzteka se - vypada to, jak kdyby byl pozadavek spatne nacasovan a pak nastane kolecko - chci se oblikat, nechci se oblikat, chci obejmout, nechci obejmout, chci jit ven, nechci jit ven atp (tchyne to pripodobnuje k historce "zavaz mi tkanicky, ale nesahej mi na ne").. nejsem sto z nej vydolovat, co by v tu chvili opravdu chtel, co by mu pomohlo, ani nevim, jak ty situaci predejit..
    zatim jsme to vzdycky vyresili odvedenim pozornosti (coz nevim, jestli je ideal, vadi mi, ze neprijdu na to, co to spustilo, tudiz, jak tomu predejit, nebo jestli je to jen nejakej vzdor, kterej nikdy nebude davat smysl a je treba tim dite jen provest) .. ale na to odvedeni pozornosti/uklidneni zachvatu je potreba mraky casu a desim se, az budem napr v casovym presu pred odchodem nekam, jak z toho vybruslim
    plus me teda nenapada jiny reseni nez odvedeni pozornosti a kdyz se to jednou nepodari, tak mam jen koukat a cekat, az se vyvzteka, vybreci, vykrici? to bych byla asi zoufala, chci mu umet pomoct
    SARGO
    SARGO --- ---
    KOTENCE: Uf.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    SAAYURI: jak by teda v praxi to jasne a jednoduche nastaveni hranic melo podle Tebe vypadat? (pro me je to to, ze dite odnesu a sdelim mu, ze ostatnim neublizujeme)
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    SAAYURI: 2,5 u nas byla (co se hazeni lopaticek atp.tyce) doslova kriticka doba. o pul roku pozdeji bys to dite dle jeho chovani nepoznala. u nekoho to muze trvat i dyl, stejne tak jako to jiny dite muze prozivat mnohem klidneji.

    Nechapu to tak, ze by tady v tehle soucasne diskuzi psal kdokoli cokoli o "vychove absolutne bez pravidel", je to spis o tom, jak ta pravidla urcovat.

    Muj nazor je ten, ze 1,5 rocni dite a omluva je sci-fi (pochybuju, ze v tomhle veku muze omluvu jako akt chapat, ale soudim dle vlastniho syna, Tve dite je jine).

    Nepozdraveni prodavacky ve 3 letech neresim, protoze v kontextu vseho jinyho, co resim, by mi jeblo. Nepovazuju to za ani za neslusnot a mnohdy uz i sam od sebe pozdravi (respektive opakuje to, co delam ja/tata).

    Hazeni lopatky 2,5 letakem mi prijde jako klasicke hristove psycho, mozna jeste ta lepsi verze. Ale to pomine.
    LADAVAZA
    LADAVAZA --- ---
    TORUVIEL: To pises presne. Kamaradcina holcicka kolem tech 2,5 letech deti kousala a mlatila,, nikdo s ni uz skoro nechtel nikam chodit. Kamaradka byla zoufala, samozrejme se ji to nelibilo. Jak to prislo, tak to odeslo, holce jsou dneska 4,5 a s detmi je uplne normalni.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SAAYURI: Napsala jsem ti dneska nekolikrat, ze diteti v mlaceni ostatnich fyzicky zabranim. Uz nevim, jak lip to napsat.
    Akorat se tu cyklis.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam