INUSHKA: Napadlo mě něco podobného, co YMLADRIS - oni se spolu naučí časem vycházet, nejspíš :-) Co tím myslím - že ta iniciativa asi bude muset vycházet z obou stran, Malvína se třeba bude muset naučit komunikovat s tátou tak, aby byla vyslyšena, přeci jen, je to taky člověk a učenlivý tvor. Komunikace je vždy mezi dvěma a více jednotkami, takže ta aktivita musí být oboustranná. Je to vzájemné učení se, jak spolu mluvit. Takže to zkus probrat třeba i s ní, jak na tátu (říct to třeba tak, že táta v tu chvíli neposlouchá/neslyší, takže musí na sebe nějak upozornit, ale ne křikem - poradit jí jiné metody).
Vycházím z toho, že děti vůbec nejsou blbé (samozřejmě .-), a že ta iniciativa nemusí vycházet vždy jen od rodiče (že upraví své "výchovné" metody), ale i od dítěte.
Je super, že tvůj muž má dobrou vůli, horší by bylo, kdyby na svém přístupu trval jako na správném, byl by v něm zabejčený. Takhle je to dobré, že třeba bude stačit, když Malvína přijde na to, jak na sebe a své potřeby upozornit jinak, než pláčem apod.

INUSHKA: každý přepíná na autopilota, když nemá kapacitu vědomě fungovat (viz že ji neslyšel)

pokud on chápe rozumí jen nezvládá, tak IMHO dobrý

u nás bych řekla Táto, potřebuješ pomoct?
takovým způsobem aby naskocilo že už jsme se mockrát domluvili jak je super, že když jeden rodič začíná odpadat, druhý může podpořit, i kdyby to bylo jen obejmutím a nabídnutím hroznového cukru

chtěj ať on upřesní ten protokol (co tím mini nějak nenápadně?) a trénujte.

Neexistuje období, kdy se beze zbytku naplnil sen o šťastné rodině • RESPEKT
https://www.respekt.cz/kultura/neexistuje-obdobi-kdy-se-sen-o-krasne-rodine-beze-zbytku-naplnil

Holky,tak dnes hysteracek a nasledne chozeni mezi carama,delala jsem to s ni a musim uznat,ze se uklidnila mnohem rychleji...svetlo na konci tunelu,pecka :))) diky!!!!

SOLEI: To co uvádíš nejsou mocenské hry, tam jde právě o to opakovat situaci, ve které je dítě pánem, tak dlouho jak samo chce (pokud to chápu špatně, někdo mě určitě opraví).
Na druhou stranu nechat dítě běžně rozhodovat v situacích, kdy to lze, je podle mě celkově přínosné - pokud má pocit, že je součástí rozhodovacích procesů v rodině, nemusí vůbec pocítit frustraci, že je jen vlečeno rozhodováním jiných.
(Vím, že to byl jen příklad, ale kterou pastelkou bude kreslit si snad vybírá dítě vždy, ne? Neumím si představit, že budu podávat pastelku a trvat na jejím použití. Holt je kuřátko červené a kočka modrá, nejsem Sheldon, abych to řešila...)

Nestačilo by jako mocenská hra nechat dítě vybrat, kterou pastelkou budu kreslit nebo kam pojedeme na kole? Honit se při oblékání nebo prosit aby dítě odemkli dveře odmítám.

MYJKA: Souhlasím. A navíc, mám takovou spešl dceru, která chce občas ze srandy plácnout přes zadek. A chechtá se u toho :-) "Hahaha au au haha :-) Ještěěě!" :D Tak ani nevím, jak moc bych ji musela sežezat, aby to brala jako trest, asi řemenem? :D

SOLEI: zeptam se blbe: a vadi to tobe nebo moulovi?

(pokud on je proste druhej gandhi, mohla by ses s tim ztotoznit, ocenovat to, mluvit s nim o tom, atd... nedelat z nej moulu. Pokud se bude citit plne prijatej ve svem gandhiovstvi, muzou se pak otevrit dalsi moznosti noveho jednani (pokud mu to vadi, jsou i deti kterym to proste nevadi))

(ale podotykam ze s tim nemam zadnou zkusenost, jen tak uvazuju)

WITCHIE: jeste to trochu zeslozitim. muj vyvoj
0. vubec nevim co s ditetem (mainstreamovych metod se hrozim, sama jsem weirdo, neznam nic o detech, OMG)
1. oho, narazila jsem na proponenty mych hodnot ve vychove (svoboda, partnerstvi atd),tak to delam a jsem stastna, funguje to
2. sledovanim dalsich deti zjistuju, jake mam obrovske stesti, ze syn je nam velice podobny. ma podobnou osobnost, jsou pro nej dulezity podobne veci
3. uvedomuju si, ze jsem ty alternativni smery cetla jednostranne, skrze mou optiku (mysleni, racionalita atd). Ale ze skutecna alternativa neni od "drezury ditete" prejit k "kritickemu mysleni s ditetem". Skutecna alternativa je pochopit svoje dite. Existuji deti, jejich osobnost PRAHNE po tom, zapojit se do dospelackych pravidel, do konvenci, do toho JAK SE CO DELA. Ony fakt miluji, kdyz jim nekdo jasne a prehledne naviguje, kdyz jim nekdo sdeli kde koho maji zdravit, jak se komu omluvit, co je v jake situaci adekvatni. Sportovni dite miluje rozvijet sport. Dite typu Strazce poradku miluje rozvijet to, jak se veci maji spravne delat. Jak se prichysta stul. Jak se odrikava basnicka. Ony skutecne ze sebe maji dobry pocit z toho, jak moc se priblizuji normě. Neni to natlak rodicu ani patologie, ale proste pro strazce poradku byt cool = delat to, co se ma, jak se ma. Jednickarky.

4. Proc je vubec potrebna nejaka alternativa. Pokud matka je "slusny clovek" a dcera je "slusny clovek", tak si proste jedou tu slusnost, dcera je spokojena, ze ji matka uvadi do toho sveta slusnych lidi a je to super. Neni problem. Potize nastavaji, pokud matka je "slusny clovek", ale dcera je fotbalistka, zasnena vila, ... nebo cokoliv jineho. Pokud je pro matku idealizovany obraz dcery dulezitejsi nez dcera (takhle nevychovane dite ja NECHCI!!!!) je to blby. Prijmout dite, jaky je, usnadnuje ohromne zivot.

5. Zaroven ale podobnej bias muze byt i u tech "alternativnich" rodicu. Rodina pankacu/lesan/aktivistu/neceho a narodi se jim Strazce poradku, kterej jednoho dne bude ucetni nebo pravnik. Ale v detstvi trpi, protoze je mu odpirano vedeni a zesmesnovany jeho snahy byt konformni. Stydi se za svou rodinu a rodina za nej.
Nebo treba kdyz se knihomol nebo pravdolaskar narodi do rodiny drsnaku, sportovcu. "On tam stoji, proc ho proste nemajzne zpatky! Ach jo!!"

Cili ted jsem ve fazi, davat si pozor, jaky biasy mam pro zmenu ja (napr. proti tem "trapnym" spolecenskym konvencim atd). Zjistovat, jake je moje dite doopravdy. Napriklad s tim rozhodovanim o sobe - mam za to, ze moje dite prece nesnasi cisteni zubu. Vcera vecer mne ale dostal hlaskou Musime ty zuby vycistit znovu, protoze jsem prece snedl ty tri preclicky jeste. Snad jsem pochopitelna.

Problem s timto je, jak je to vagni, neuchopitelne. Bezna mama typu Strazce poradku, kdyz ji nefunguji jeji normalni metody, hleda zase jina pravidla, tak mi reknete Co mam delat kdyz dite nereaguje na trest?? Chce nejaky jiny postupy, ktere se proste delaji a pak to je spravne a funguje to, tak jak to ma byt.

No nic, jen takovej vylev :)

WITCHIE: ano, tak se to da taky rict. nesnasi nemoct o sobe rozhodovat, nemit vladu nad sebou, nedava kdyz ho situace nekam tlaci. Uz od mimina. Cili pomaham mu hledat cesty, jak si zachovat nejakou miru kontroly nad situaci, v cem muze rozhodovat, atd. Nevim zda je to citliva faze, spis takova osobnost :)

Mne prijde, ze se tady zamenuje pomahani diteti postupne chapat svet a souvislosti v nem, tak, aby se v nem samo orientovalo a umelo se v nem pohybovat pomoci vlastniho usudku a porozumeni situacim, a cviceni opicek - jak tu zaznelo "jak ma vypozorovat co je spravne?" - takze cilem je dite naucit ze mu nekdo zvenku urcuje, co je spravne, a jeho zivotnim ukolem je tato urceni respektovat a aplikovat (abw se vwhlo trestu)? Tak toto pojeti opravdu neni cilem smeru, o ktere v tomto klubu jde. Pokud je cilem rodice, aby dite sekalo dobrotu bez ohledu na to, cemu rozumi ci nerozumi a co citi, aby bylo vnimano okolim jako "slusne vychovane" protoze umi opakovat fraze, kterym nerozumi, tak v tehle smerech opravdu mnoho inspirace nenajde.

YMLADRIS: Když mě teda v těchhle situacích vždycky přišlo, jak už tu taky někdo psal, že o to "nechci se oblíkat" vůbec nešlo, že to byl zástupný problém, který M. použila, protože byl zrovna po ruce a dostatečně jednocuchý. Přišlo mi, že skutečnou potřebou byla právě ta negace - čehokoli a jakkoli. Že si tím potřebovala uvolnit nějaký vnitřní přetlak nebo co. Protože ona v těch chvílích fakt negovala cokoliv, i to že venku prší nebo dotazy a nabídky na pomoc. Tvoje strategie by vedla k tomu, že by začala řvát "Ne, já nechci být velji jako táta! Já nebudu mít dítě!", i kdyby jinak tu hru milovala sebevíc. Prostě jako nejlepší cesta se ukázalo nechat ji ten přetlak uvolnit v bezpečném náručí.

pokud se dite iracionalne sekne, tak
1) pomaham videt co se deje - ted ses iracionalne seknul - chces jit za anetkou, ale vuuubec ani trochu se ti nechce se oblikat? zpravidla dobre odhadnu co mu vadi (v cem na nej situace tlaci, napr ze ted je nutne se oblikat..)
2) komentuju, ze zaroven chtit a nechtit je tezky, ze to znam, je to otrava bojovat sam se sebou. nestavim ho do role iracionalniho idiota. Vsichni jsme iracionalni, nekdy.
3) a protoze moje dite ma oblibenou hru "co budu delat az budu velkej jako tata", tak rozjedu pribeh.. predstav si ze jsi velkej, mas krasneho syna, nosis ho a hrajete si spolu (...jo!!!...) ale jemu nejde se oblict!! mas nejakej napad co by mu pomohlo?? Syn vetsinou vygeneruje nejakej napad - ze by pomohlo obejmout, nebo 8x pohladit, nebo rict heslo a to heslo je mami 3218! [ a kdyz to pak zkusime zda to pomuze i jemu, pomuze ]
4) proste dodat mu nejak vice "moci" na tou situaci

Nez mi zas nekdo napise ze to je cele strasne abstraktni, prosim vezmete v uvahu ze se vam to tady snazim ve zkratce popsat, abyste chapali princip. S ditetem mluvim na jeho urovni (4 roky)

A je to vlastne zase priklad co delat se situaci kdy neco chceme ale nechce se nam konat. Snazim se ho ucit, ze je dobry lepe pochopit sam sebe a zkouset hledat reseni v sobe. Spis nez ze matka naridi a tim se to preklene. Matka jednou nebude a co pak. Je to samo beh na dlouhou trat (roky). Plus nase dite je premyslive, pro jine deti muze byt uplne jina cesta (treba to oblikani nejak osladit tim co ma dite rado, treba spolecne zpivat pisnicku, protoze dite je treba silny extrovert a kdykoliv kyvne na milou interakci s dospelym... ) To proste zalezi na osobnosti ditete.