SHARKIE:
,,hodne viac (vcetne toho bytu), ale nestratila som ani uctu voci sebe samej." Já jsem žádnou úctu vůči sobě neztratila, ale na nějaký nový hypotéky fakt nemám čas a už ani peníze, situaci s prací a cenami bytů znáš.
A fakt jsem ten byt potřebovala na to mít dítě.
Nevím, jak vzali byt tobě...ale tenhle byl z dědictví mý babičky z máminy strany a máma byla proti prodeji.
,,Navyse nemusis na mna a ani ostatnych tu kricat, to ti tiez nijak nepomoze." Já na tebe nekřičím ani na ostatní.
Ani jsem si tu nestěžovala....jen jsem chtěla, aby se bývalej vrátil, původně jen psala o seznamování a to mně jeden člověk napsal, že mě a bývalýho snoubence vídal, ne já jemu...
A tady jde o to, proč jsem v pytli i proto, co tu na mě naplánovali a co mi v reálu provedli.
Soudit se můžu jak kvůli bytu (viz zda ho táta vydržel, zda měl právo s ním tak nakládat bez porady s námi, když to byl původně mámy byt, co se dělil na dva, v jednomž z nich bydlel), tak soudit kvůli tomu tady, kdykoli - žádná minulost.
Tohle jako když TE. napsala, zda bychom mohli nějaký téma opustit a do toho nějaký závěry co můžu a nemůžu...
Je snad ona vyšetřovatel nebo komisařka?!
Ne.
A ty víš podrobnosti o tom bytě, co by bylo, kdybychom na tátu poslali právníka, dřív než on doničil mě jeh maily a ultimáty?
Asi nic, nechápeš.