Já mám kudly s příběhem, jak je dnes v módě. Nebo to až tak příběh není. :-)
Nebožka bývalá tchyňa byla prodavačkou v brněnských domácích potřebách a tak mi sehnala v roce 1991 německý nože, tenkrát asi lepších nebylo. Používám je, bez přestávky, do dnes. Občas je nechám nabrousit u profíka. Logo fabriky Solingen už je téměř setřeno.
Nůž japonského tvaru Nakiri mám v ruce pořád, protože zeleninu krájím do všeho. Druhý nůž Santoku je, ovšem, taky výborný. Už jim vypadly nýty, kamarád slibuje, že mi je doplní. Ale to bych se jich musela na nějakou dobu vzdát! :-)
Muž tu má i kvalitní drahý kudly Zwilling, v nejhorším bych chvíli pižlala s jejich pomocí, ale není to ono. Jsou vyvážené pro chlapskou ruku, víc mi sedí ti moji staříci, jsou menší.
Pro rychlý snadný krájení jsou dobrý ostrý nože a stabilní těžká deska základ. Máme bambusovou z Tescomy ve velikosti, která se ještě vejde do dřezu. Když jsem ztratila jednu silikonovou nožkou, poslali mi, na požádání, zdarma celou sadu. :-)
