Jinak se teda přiznám, že už v osmdesátých letech jako malý dítě na základce jsem měl pocit, že nemá cenu se o něco snažit, že svět stejně brzo zanikne v jaderný válce, nebo všichni umřeme na aids a nebo se udusíme ve smogu jako v Tokiu (tenkrát jela propaganda, že v Tokiu je takový smog, že pro lidi jsou na ulicích připravený kyslíkový stany) když tenkrát nějakej spolužák přišel s tím, že na sibiři hoří lesy a nejde je uhasit, tak jsem pár dní nemohl usnout a čekal jsem, kdy to přijde k nám.

Obecná poznámka (protože mi apokalyptický nádech diskuse aktivoval profesní deformaci): možná by se mnoho místních ids trochu ulevilo, kdyby se nahlas řeklo, že environmentální katastrofa a kolaps přírody je katastrofická vize konce světa, která je víc náboženská/mytická než jakákoli jiná. Přestože máme problém s oteplováním, biodiverzitou a udržitelností, který nikdo nepopírá, situace je mnohem diverzifikovanější, ne všechno je tak úplně v hajzlu, jak to proroci konce světa malujou (typicky třeba ta biodiverzita), a obecně se lze přeci jen trochu uklidnit. Budoucnost bude možná náročná, ale která budoucnost není. Navíc se zdá, že i ta populační exploze zpomaluje, Indie už má údajně za sebou demografický přechod, takže její populace, která to hodně ovlivňovala, snad dál neporoste. A ani přestárlé vymírající Evropy netřeba se bát, máme tu dost imigrantů, kteří nedostatek dětí nahradí víc než efektivně.

(To není samozřejmě pobídka, aby si někdo (ne)pořídil potomstvo, naložme všichni se svým rodinným životem svobodně a dle svého.)

Teď jsou ve vědě (částečně už i české) v módě témata resilience a antropocėnu. Třeba by tu někomu psychicky ulevilo, kdyby se pustil do googlení. Resilienci u nás dělá filosofka Alice Koubová a antropocén tým z CTS z Akademie věd: najděte si nějaká videa hlavně od Petra Pokorného a Davida Štorcha. Bude vám líp.

Konec profesní deformace, táhnu zpátky do kanálu.

hmmm to je citlivé téma
s tím robátkem někde uvnitř, co se teprve vyvíjí

nikdy bych nevěřila, že děti mít budu, i kvůli těmto všem věcem, o kterých mluvíte
vždycky jsem říkala: právě z lásky k dětem žádné mít nebudu
jenže stačilo poznat mého nejbáječnějšího muže a samo to nějak - bez větší myšlenky - vyplynulo
v závěru jsme vcelku jednoduše uvažující buňka
možná si namlouvám, že když fajn lidi mají děti, že to pro svět vlastně může být záchranou

Já si teda myslím, že tady v západní společnosti se naše děti mají a budou mít líp, než my, stejně jako my se máme líp než naši rodiče. A to, že svou nenažraností, hloupostí a sobectvím ničíme planetu dopadne spíš na děti chudších zemí.

nastesti nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo byt jeste hur

MLIKARNA: Když byl syn hodně malej, tak jsem měla regulérně třeba dva tři roky totální environmentální depresi a tyhle otázky mě trápily dost, do toho ty uprchlický vlny a to jsem netušila, co bude pokračovat. Pak jsem se s tím nějak srovnala, ale pořád to není ok. Dost ti rozumím.

THEPRESIDENT: v historii snad nebyl takovej blahobyt jako dnes a stejne to mnohym nestaci, ale tu obavu o budoucnost deti chapu a mam ji taky.

THEPRESIDENT: "deti si porizujeme proto, aby nas mel kdo strcit do domova duchodcu" -kamos

Mam na ceste jedno dite a doufam, ze pridam aspon jeste 2. Libi se mi predstava, ze na stary kolena nebudu seschlej dedek, po kterym nestekne pes, ale starej seschlej dedek, co bude protacet oci vnoucatum svyma nudnyma storkama o valce s Ruskem. Nejvic me desi kolaps lidsky populace a ze to bude na ulici sami duchodce, protoze se lidi kdysi bali si deti poridit, protoze bylo malo vcel.

Já se budu opakovat, ale přiznám se, že jsem ráda, že ty děti nemám, jelikož nejsem typ člověka, který by věřil, že tak nějak "bude dobře". Myslím, že je fajn, když si lidé pořizují děti i navzdory těžkým časům, protože to samotné rodičovství a dětská přítomnost je naplňuje. Ve finále třeba nakonec nebude ani tak zle, ale pro mě by asi bylo energeticky neúnosný se v mém depresivně úzkostném stavu starat o někoho dalšího. Na druhou stranu si říkám, že kdybych nežila v ČR, ale tam, kde aktuálně jsem, možná bych i dítě mít chtěla, jelikož život tady mi dává mnohem větší smysl a dávalo by mi asi větší smysl ten život předat dál.

Mně kolaps přírody prostě fakt děsí. Už od základky, kdy jsem se dozvěděla o ozónový díře.

Pak, když jsem měla prostor, jsem chtěla založit aspoň malej sad. Stromky usychaly. Blšanka byla téměř bez vody. Ve vedrech a suchu, trvajícím týdny, jsem nebyla schopna normálně fungovat.

Sem rad ze mam deti, tesim se na kazdej okamzik v budoucnosti a vim ze stejne jako jejich rodice se jen tak z neceho neposerou a poradej si v kazdy situaci. Mrzi me snad jen to ze sem si je poridil dyl a ze az budu mit vnoucata budu trochu starsi, nicmene to me zas zene k tomu abych se nak tak udrzoval v kondici a byl k dispozici i jako prarodic.

Si tak říkám, co si pomylela babička, když náhodou přežila nácka, půlka rodiny skončila v koncentráku, veškerý majetek byl v tahu, komunisti tomu jenom nasadili korunu.. a ona si pořídila dvě děti.

se nepovažuju za nějak brutálního grammar naziho, kor v online diskuzích, navíc aurokorekce a ruzny prediktivní psaní mohou udělat pěknou paseku, ale někdy je to fakt zlo.

SABRIEL13: hele třeba ve Fallout měli děti náhodou dobrou roli v naší budoucnosti :D

Právě jsem si nainstalovala NYX aplikaci. A rovnou po doslova pár vteřinách zase odinstalovala. To nedám. Jsem konzerva. Skoro 20 letej zvyk... :))

MLIKARNA, MULTICAT: Mně s tímhle trochu pomohlo vědomí, že pro ně to bude realita všedního dne. Pro nás to bude příšerný. No a s tím, co říká SABRIEL13... pořídit si děti znamená mít naději. Hrozný věci se dětem můžou stát i v době míru a environmentálního blaha. Je to prostě risk, co na sebe bereme.

No a proto prostě nechci děti.

Teda, těch důvodů je víc, ale tohle je jeden z těch naprosto zásadních.

MLIKARNA: mám to dost podobně :/