Divine Divinity / Steam / 72 hodin / #dohranoLoni na jaře jsem se v rámci svých nespočetných herních restů konečně dostal k Divinity: Original Sin a i přes poměrně bombastickou story hraničící s kýčem (což mi obvykle celkem vadí) jsem se skvěle bavil a hra se probojovala mezi moje oblíbené tituly, zejména díky skvělé hratelnosti. Na to konto jsem se letos na jaře nějakou dobu odhodlával pokračovat druhým dílem, který by měl být ještě lepší, ale jeho rozsah mě nějakým způsobem odrazoval tak dlouho, že jsem místo hraní spíš začal studovat lore Rivellonu a různé background stories (takzvaná herní prokrastinace) a při té příležitosti jsem narazil i na
timeline, dle které jsem se s Original Sin trefil do první hry v sérii (obskurní strategii Dragon Commander jsem se v rámci zachování duševního zdraví rozhodl ignorovat), nicméně dalším titulem v řadě není D:OS2, ale první Divine Divinity z roku 2002. Mlhavě jsem si vzpomněl, jak mi o téhle hře před dvaceti lety kámoš básnil, moje OCD mi zavelelo hrát hry dle lorového pořadí, How long to beat mi konejšivě tvrdilo, že za 30 hodin to bude dohrané (že tyhle odhady se mě nikdy netýkají ani vzdáleně jsem si vzpomněl jako obvykle pozdě), takže nic nebránilo v tom, abych se takzvaně odkopřil a pustil se do gameplaye.
Vzal jsem to poctivě a zodpovědně, přečetl jsem úvodní příběhy v manuálu (ještě v rámci prokrastinačního dojezdu, nicméně bez nich by fakt člověk větší část hry netušil, která bije) a ponořil se do hry. Musím přiznat, že ačkoliv jsem spíš čekal, že se do hry budu trochu nutit, tak mě poměrně rychle chytla podobným způsobem jako Original Sin. Larianí DNA je ve hře zkrátka jasně patrná a s jistým překvapením jsem zjistil, že různé originální nápady, které mě zaujaly v D:OS, jako třeba teleportační pyramidy, mají svůj původ už v téhle jejich prvotině. Potkal jsem dokonce i pár starých známých z D:OS, jako například mága Zandalora, který je tady ovšem o zhruba 1200 let starší. Asi jí hodně zeleniny, nebo nevím. Jak už jsem zmínil výše, odhady herní doby na How long to beat se v mém případě asi musí násobit dvěma, aby to trochu odpovídalo realitě, protože hra nakonec padla za 72 hodin. Nicméně je fakt, že jsem ji prolezl skrz na skrz, takže to spadá spíš do kategorie completionist. Mimo jiné mi vyloženě padnul do noty prakticky nulový level scaling podobně jako třeba v Gothicu, takže když jsem vlezl někam, kde jsem ještě neměl na aktuálním levelu co dělat, tak ze mě zbyl jen mastnej flek (tak to mám nejradši). Leveling postavy je taky realizovaný uspokojivě, takže fakt reálně vnímáte, jak se zlepšujete a váš hrdina postupně tvrdne z fáze máslo na slunci do stavu máslo z mrazáku. Ohledně fauny určené k vykydlení a nabrání cenných expů mi přišlo zajímavé, že neexistuje žádný respawn, takže množství zkušeností/levelů, které lze získat, je natvrdo omezené. Asi proto jsem tedy prolezl fakt všechno, neb jsem povahou lootgoblin, tedy naštěstí jen v RPG hrách. Na druhou stranu je příjemné, že na té stejné cestě nemusíte pořád dokola kosit skupinky nepřátel, které jste předtím zabili už desetkrát. Hodně to přispívá k atmosféře hry v tom směru, že z původně nebezpečného světa plného monster postupně děláte lepší místo k životu.
Jako obvykle přihazuji nakonec technické okénko. Tradičně jsem hrál Steam verzi přes Proton a musím pochválit, že hra běžela naprosto skvěle. Podle toho, co jsem se dočetl, to dokonce běží líp než na moderních Windows, jako ostatně spousta starých her. Na domácím desktopu s Ubuntu to běželo bez jediné výhrady, ovšem na laptopu s Debianem, na kterém jsem hru dohrával, mi nešly videosekvence nahrané v bink video formátu (respektive šel jen zvuk, místo obrazu byla tma), což jsem zjistil až u finální cutscény. Asi mi tu chybí nějaké knihovny, ale nemám páru jaké. Než abych se v tom nějak vrtal, tak jsem uniklé outro zkouknul na Youtube, takže svůj zážitek tímto považuju za kompletní.
Další hrou v řadě je Beyond Divinity, která na tuto přímo navazuje. Zatím zvažuji, jestli se do ní pustit, protože existují dva tábory, z nichž jeden hru nesnáší a druhý miluje. První tábor se zdá být znatelně početnější. Tohle dilema v každém případě zodpoví až budoucnost, protože momentálně si od Rivellonu i izometrických RPG obecně hodlám dát delší pauzu. Pokud jste to dočetli až sem, tak klobouk dolů. Díky za pozornost. :)