Caslevania: Dawn of Sorrow / Miyoo Mini+ / 8h #dohranoMoje první Caslevanie. Po posledním Metroid Dreadovi a nedohraném Hollow Knightovi, po kterých jsem si vytvořil lehkou formu PTSD k žánru, jsem dal -vániím další šanci. Nevím jestli to mají/měly Caslevanie vždycky, nikdy jsem o tom neslyšel, ale v téhle se vyskytuje regulérní grind mechanika, kdy za nepřízně RNG farmíte duše monster, které pak využíváte ve svůj prospěch (summony, útočné ocasy, sub-zbraně…) anebo je u kovářky sváříte do silnějších mečů a sekyr. To jsem od rutinní hopsačky nečekal, je mi to povědomé až od Dark Souls dál, tak jsem rád, že jsem našel další z inspirací pro Myiazakiho partu šílenců.
Samotné bloudění po mapě je velice snesitelné, biomy jsou přehledně rozesety po hrací ploše, tak, že ji je po paměti umístíte do minimapy, v momentě, kdy se vám otevře nová mechanika pro pohyb snadno odtušíte, kde ji použít pro další progres, trauma je pryč… Konec teda festovní Cronenberg/Giger body horror, Nintendo je pro děti haha.
Trochu mi vadí pohyb postavy, která se nemůže hnout, když útočí, ale má to svůj význam, člověk víc rozmýšlí u výběru zbraně, kde má každá své pro a proti.
Ačkoliv Dawn od Sorrow vyšel nedávno v poslední trojedici Dominus Collection, dostupné všude, sáhl jsem po původní romce s
pár vylepšeníma, neb jsem si to chtěl dát v pěkně kapesním balení na minikonzolce.
8/10 would vyhodit explodující mrkev do sálu plném tančících duchů again