Wolfenstein II: The New Colossus (2017) / PS5 + Portal / 20 hodin / #dohranoNa poslední zářez v letité sérii Wolfenstein, který mi ještě chyběl dohrát (existenci
Youngblood úplně neberu na vědomí a
Cyberpilot pro mě není, protože můj mozek nesnese VR) jsem se chystal už od roku 2021. Tehdy jsem si úspěšně odškrtnul
New Order i
Old Blood a zejména s tím druhým jmenovaným jsem byl extrémně spokojený. Takže by bývalo dávalo smysl, abych se hned pustil do dalšího pokračování v řadě... Ale já se místo toho vydal opačným směrem a retrospektivně si prošel mnou do té doby neobjevené světy
Wolfensteina z roku 2009 a
Return to Castle Wolfenstein (obojí na dobovém konzolovém hardware, čili na PS3 resp. původním Xboxu).
Tahle série je sice jeden reboot za druhým, ale nakonec se mi nějakým způsobem líbily všechny hry, každá svým originálním pojetím.
New Colossus není reboot, protože přímo navazuje na
New Order a spolu s
Old Blood tak tvoří trilogii spojenou jak příběhem a postavami, tak i časovým zasazením, vizuální estetikou, zbraňovým vybavením a způsobem ovládání (prostě celým lore). A i když za vrchol všech Wolfenstein her i nadále považuju
Old Blood, tak teď můžu zodpovědně říct, že
New Colossus je rozhodně nejzábavnější. Ve spojení s válečnou tématikou, nacisty a samotnou postavou William "B.J." Blazkowicze to může znít trochu divně, ale je to prostě tak :-)
Musím přiznat, že jsem z toho byl vlastně docela překvapený. Po předchozích dvou dílech s osudově tíživou atmosférou (což samozřejmě k Wolfensteinovi patří) jsem dostal neuvěřitelně chytlavou jízdu plnou absurdních zvratů ve stylu béčkového filmu a balancující na hraně sebeparodie. Nebudu nic konkrétního prozrazovat (kdyby to náhodou někdo ještě neměl odehrané), ale už samotný úvod mě rozesmál a i dál jsem se na několika místech musel ujišťovat, jestli se mi to jen nezdá a nehraju náhodou nějakou jinou hru. Všechno to ale přitom do dosavadního příběhu perfektně zapadá, jen je to prostě pojaté odlehčeně. A hraje se to naprosto skvěle!
Pokud mi v rámci celé série neseděly stealth pasáže (ty mi nevyhovují obecně, není to prostě můj styl), někdy dokonce forced (což už přímo nesnáším, i v
Uncharted jsem v takových případech skřípal zuby), tak tady nic takového není. Totiž - samozřejmě, pokud na to máte chuť, tak klidně můžete nácky likvidovat ze zálohy vrhací sekerou nebo jim po připlížení zezadu podřezávat krky. Ale nikdy to není povinné, takže pokud na stealth nemáte jako já nervy, tak prostě ustřelíte nejbližšímu sráčovi hlavu, tím trignete alert mód, začnou nabíhat další a silnější, sejmete prvního mecha, seberete mu laserový kanón nebi plamenomet a zbytek už jsou čiré OP orgie :-)
Tyhle okamžiky jsem si prostě náramně užíval. Vrcholem pak byl jeden level, ve kterém kromě nasraného Blažky ve hnijících katakombách figuroval ještě pes (a ne jen tak ledajaký, ale zbytek zase nebudu prozrazovat). Vlastně ne - opravdovým vrcholem bya naprosto surreálná pasáž, odehrávající se mimo Zemi na jednom vesmírném tělese (a nebyl to Měsíc jako v předchozím dílu), kde jsem se setkal s postavou, kterou jsem opravdu nečekal. Nebo vlastně čekal, ale ne tam... No ne, nebudu vás prostě ochuzovat o překvapení. Tahle hra je jich plná a budete se mít na co těšit.
Vyzdvihnout musím taky parádní level design a vizuál celkově, kdy je vidět, co všechno idTech šestka dokáže. V ruinách vybombardovaného Manhattanu nebo hořících ulicích New Orleans jsem občas nevěřil vlastním očím, jak skvěle to všechno vypadá. Není to sice žádný open world a všechno jsou to vlastně jen chytře navržené koridory, ale tohle mi nikdy nevadilo a jsem na to víceméně zvyklý už od
prvního Rage. Vím, že tyhle poslední Wolfesteiny už nedělal id Software ale MachineGames, ale ony tam byly vždycky silné vazby a kromě toho mi to poslouží jako pěkný oslí můstek pro závěr.
Oni totiž MachineGames kromě skvělých bonusových epizod do Kváka a Důma moc plnotučných her na kontě nemají a já je chtěl mít odehrané všechny, než se pustím do té zatím poslední. Ano, je to tak:
New Colossus jsem mimo jiné hrál i proto, abych si během toho sehnal další Xbox Series X místo toho, o který jsem na podzim přišel (což se vzhledem k aktuální situaci a tuzemském trhu ukázalo obtížnější, než jsem čekal) a mohl se následně pustit do Indyho. Ta chvíle právě nastala, takže beru ze skříně bič (neptejte se mě, na co ho tam mám...), z police klobouk, na věšáku už čeká kožená bunda - a jdu na to! :-D
