Panzer Dragoon / 20 hodin / Sega Saturn / #dohrano

Tak to konecne cinklo!

Kdyz jsem si v roce 2012 importoval Saturna, mel jsem na mysli zejmena mytickou serii Panzer Dragoon, jako primarni duvod k porizeni teto konzole. Uz ve dobe byla emulace teto vskutnu obskurni konzole pomerne solidni, ale ja jsem proste touzil zazit tuto hru v "originale" jak nejvic to jenom jde. Nic jsem si o hrach nezjistoval, necetl, chtel jsem se nechat "prekvapit". Fascinovaly mne screenshoty a obrovska fandovska zakladna, ktera hru usazuje bez uzardneni do trunu kultovnich titulu. A jen pro same dobre duvody.

Cesta k teto serii byla vsak trnita - cena originalek se mezitim vysplhala mimo me financni moznosti a teprve kdyz jsem si asi pred peti lety poridil emulator CD mechaniky, mohl jsem zacit seriozne objevovat jak serii, tak ostatni uzasne tituly teto uzasne platformy (zcela seriozne ji doporucuji k prozkoumani naprosto vsem lidem teto planety).

S opancerovanym drakem jsem si ale vylamal zuby. Obvykle / mnohokrat jsem se dostal do druheho levelu a tam jsem koncil. Nechtel jsem cheatovat, ale trpelivosti jsem zrovna neoplyval a tak jsem hru odlozil s tim, ze je urcena pro japonske blazny (identicky problem jsem mel s Radiant Silvergun). Misto toho jsem se vrhl na Panzer Dragoon Saga, coz je jakoby treti dil, tentokrat ve forme RPG - a teda jako to jsem si pomlsal, az jsem nestihal tucnost otirat kolem ust frote rucnikem (tj. dohrano).

Pred par dny mne ale nejak chytla slina a zacal jsem po vecerech krouzit s drakem, protoze jsem si zacal uvedomovat, ze svedu-li dohrat prvni level bez ztraty kyticky, melo by byt mozne preci dohrat i level druhy. Dosel jsem k zasadnimu zjisteni - hra v sobe nema prakticky zadne skryte mechaniky. Je to fakt jenom strilecka, nejvice podobna klasice z automatu Space Harrier. Zacal jsem mnohem rychleji mackat tlacitka ovladace - jelikoz vsechny tri zakladni A, B i C jsou strelbou, zacal jsem rychlym prechazenim palce zprava-doleva-a-zpatky sypat strely tak rychle, ze bossove zacali padat, jako prezrale svestky. Najednou jsem se dokazal dostat do ctvrteho levelu bez ztraty continue. S vedomim, ze ma hra jen 7 levelu mi bylo jasne, ze ted uz mne nic nemuze zastavit a je to jen otazka memorizace a poctive kruzby.

Po pouhych trech vecerech jsem hru poprve v zivote dohral a je to skutecne nadherny pocit, ne nepodobny ciremu orgasmu.

Na hre vyzdvihuji naprosto vsechno. Fantasticky design nepratel a prostredi (az u zaverecnych titulcich jsem se dozvedel, ze podkladove ilustrace delal legendarni francouzsky kreslir komixy Moebius!) a to zejmena ve spojeni se specifickou technologii Saturna. Hrubost pixelu, jejich barevnost a kontrastnost, spolecne s hranatosti "polygonu" (coz jsou, jak jiste vime, quady, resp. realtime skalovane sprity) vytvari na obrazovce skutecne impresionisticke obrazy, misty prechazejici az do mozaiky. Hudebni podkres je absolutne dokonaly - stylove uhlazeny a napadity. Cela ta atmosfera post-post-apokalyptickeho sveta z obrazovky strika hracovi do obliceje a ten si zada: jeste, jeste!

A samozrejme je tam i v naznacich vypravena story, ktera se obejde bez hrdinu a dialogu. Hrat to v 95, byl bych napjatej jak na trni, jak to cele vlastne vzniklo a jak to dopadne - cekal bych na pokracovani a dychtil bych o upresneni udalosti, ktere ke hre vedly. Ja mam teda vyhodu diky dohrane Saga hre - ale i tak - moc mne potesily vsechny ty tajemne lokace a hlasy z amplionu, ktere dokazaly ovladat armady, abych pak uzasle hledel na jezdce temneho draka na uplnem konci hry a kladl si otazku, kdo to vlastne je.

Pred par mesici zde jiz byl Panzer Dragoon zminen - v remaku teda. A pry, ze to slo dohrat za 2 hodiny. Nevim, jestli jsem takova lama nebo jestli je remake nejakym zpusobem ulehceny, ale originalni hra je syrova a potrebuje trpeliveho a strileckam oddaneho hrace. Za ty roky jen odhaduji, ze jsem hre venoval 20 hodin - no pravdou je, ze nyni mi trvalo 3-4 hodiny se do toho zakousnout a dotahnout to do konce.

Panzer Dragoon je strilecka, ze ktere mne boli ruce a hreje pocit uspokojeni z dobre odvedene prace pred i za obrazovkou. Jde o skutecne referencni hru konzole Saturn, ale take o referencni titul japonske produkce obecne. Byl to zazitek!

Vzhuru k druhemu dilu!

Panzer Dragoon vyleta potreti a naposledy (dohrano)!
https://www.youtube.com/watch?v=53f06k2uNqI&ab_channel=DavidKubec

Borderlands 2 / 26 hodin / #dohrano

Letošní první zářez a zároveň další ze seznamu "zakoupených&nikdy nehraných" k odškrtnutí. Vtipný, rychlý, akční - něco takovýho jsem potřeboval a účel to splnilo. Ještě mě čeká pre-sequel a trojka, ale to zase na jindy. Teď se cítím na něco procítěnějšího...co takhle Plague Tale Requiem?

1000xResist / 16h / Switch #dohrano

Tím jak jsou áčkový tituly čím dál nablejskanější a zajetý žánry a frančízy si akorát žerou vlastní ocas, tím víc mě to žene při výběru her do temných zákoutí malých indie her.

1000xResist je dílo ze studia Sunset Visitor, což je hrstka lidí okolo experimentálního divadla/audiovize ve Vancouveru. V době pandemie se rozhodli svůj tvůrčí tlak nasměrovat do neprobádanýho území videoher a nezalekli se ničeho. V Unity tak za 4 roky prakticky na koleni zbastlili neskutečně osobní a poutavý vyprávění příběhu, který se motá kolem dědičných traumat, vzpoury a smíření, prvotního hříchu a odpuštění, symbolů a fanatismu, okupace, vyhoštění... zároveň jde o skvěle napsaný scénář ve sci-fi, cosmic horror, highschool a postapo prostředí a všechno je vyprávěno nelineárně, motá se přes sebe, samo se doplňuje a následně samo podráží... Zní to jako kočkopes, ale krásně to funguje. Přes lowbudget vizual je naprostá většina scén vymodelovaná jako obrazy z divadelní hry, má to svůj rytmus a kinetiku, drama i nonverbální režii. A skvělou hudbu a tak autentickej až civilní dabing, že se může jít celý motion capture herectví se svým uncanny valley postavit na hanbu.

O ději nic povídat nebudu. Autoři sami přiznávají inspiraci NieR: Automata, Kentucky Route Zero a walking simulátory What Remains of Edith Finch nebo Firewatch, což se nedá popřít, ale svébytnosti 1000xResist to neubírá ani o píď. Dílo, který pokládá složitý otázky, aniž by nutně mělo na všechny odpověď a i přesto do titulků odchází hrdě středem, s rovným hřbetem, byste si měli zahrát i vy. #goty2024

[TAP @ GameShots :: screenshoty z her]

Final fantasy crisis core... Po asi čtyřech letech od prvního spuštění. Super hra, ale nějak se do toho nešlo dostat po celou dobu.

HONZAL: Ja jsem se nikdy nedokopal k druhemu dilu... ale rad doporucim treti Corruption na Wii a i kdyz mne ostatni ukamenuji - mne se perverznim zpusobem libil i Other M.

Metroid Prime Remastered/40 hodin/#dohrano

Switch

Kdo nezná, jedná se o Remaster hry na GameCube z roku 2002, která jako první uvedla serii do 3D. Vlastně jsem si to chtěl jako teaser na Prime Beyond, který má letos vyjít, protože jsem žádný Metroid z pohledu první osoby zatím nehrál a těch 97% na Metacritic taky jistou zvědavost probudí. Ale vzhledem k věku hry jsem moc neočekával (vysoké hodnocení sbírá i remaster).

Nakonec jsem dostal nadupanou hru, která s jinýma fps nejde srovnávat, není to střílečka. Je to pure Metroid se skvělou hratelností a nezaměnitelnou atmosférou, která chytne a nepustí a je úplně jedno, že je 22 let stará. Ta formule je perverzně striktní napříč díly. Zase jste úplně sami na cizí planetě. Ve hře nejsou cut scény, virtuální pomocníci, žádný multiplayer, žádná humanoidní postava nebo AI. Jste uvězněni v labyrintu a jste na to úplně sami. To je nejspíš důvod, proč je hraní této vlastně nepříjemné (zvláště pokud se hraje po nocích) a proč Samus Aran považuji za herní postavu, která má největší koule. :-)

Diablo IV + Vessel of Hatred / PS5 / 190 hodin / #dohrano

Bylo by mi líto letos přijít o ty hodiny, tak snad prominete, i když je to "jen" dohranej datáč, sezóna, 2 postavy "dokončený" a 2 další rozehrané... Screenshot teď nemám jakej dát, tak třeba příště :)

System Shock remake / Steam (31h, 61%) #dohrano

- 30 let po vydani jsem se konecne pustil do tehle klasiky a je to imo jeden z nejlepsich remaku, co vznikl
- orig. jsem spis nehral, ale znam ho celkem z videi a prijde mi, ze tu snad nic nechybi a v podstate vsechno Nightdive Studios jeste vylepsili (zni to nadnesene, ale ostatni reviews se shoduji)
- cyberspace konecne neni otravna mini hra, ale imo dobra Descent-like odbocka od hlavni hry
- Shodan sice primo nepotkate, ale jeji audio logy tvori vazne poutavou antagonistku... jsou to navic vyborne nahrany zaznamy a jejich sound engineer si dobre vyhral s FX processingem a stereo obrazem
- pokud mate radi immersive sims, komplexni mapy ala Castlevania, inventory management a bavi vas starsi hry, kde si na spoustu veci musite prijit sami, tak jen doporucuju
- cekal jsem, ze to bude dobry, ale je to jedna z tech mala her, co me chytla a musel jsem ji nonstop hrat, dokud bylo co :)
- presto chapu, ze existuje pocetna skupina lidi, ktere to nechytlo... drzi si to 90s feel, absence quest logu apod. pusobi pravdepodobne krypticky pro mladsi hrace a logicky puzzle mini hry nejsou zrovna brain dead
- bonus info na konec: nekdy letos v dubnu vysel update, ktery pridal jeste finalni cyberspace boss fight s Shodan

DEEFHA: Jasně, já musel, ale jedno lepší než druhý. Právě kvůli From the Ashes jsem sháněl ty prachy:) [ZOMBO @ Achievement Hunters]

Kingdom Come: Deliverance / PC / 190 hodin / #dohrano

Takhle si představuju RPG! Z hrozící rutiny při shánění desítek tisíc grošů se stala ta nejzábavnější činnost, protože nebyla hned ze začátku lehká ani otravně složitá. Hlavně nabízí několik cest, jak takovej poklad nahromadit, ať už lovením zvěře, nebo vykrádáním kapes i celejch chalup. Každej aspekt je promyšlenej, hra dokáže chytře namotivovat i ke sběru hub a bylinek. Pochopitelně jsem to přepálil, že bych si mohl koupit Kutnou Horu.

A kdybych už neměl naběhaný stovky kilometrů v DayZ, tak bych asi nevěřil, že se i ve hře zamiluju do český krajiny. Ta mapa je mistrovský dílo, o to víc ještě v kombinaci s věrohodně nazvučenou přírodou a božskou hudbou.

DEEFHA: Krásná práce a to jsme se o tebe v jeden moment dokonce i trochu báli s tím, že to nedojedeš cheche. Pěkně to vyšlo na závěr roku a díky za dřinu na tabulce. Vždycky je fajn si s tím herním koncem roku zabilancovat.

DEEFHA: Jo a taky jsem si na Xzone pořídil hrníček :-) Když rezonovat, tak rezonovat!

FYI pokud je to pro vás důležité, tak příležitostně checkněte žebříček https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/, jestli v něm máte všechny letošní hry. Tomu mému automatu může občas něco uniknout a pokud si toho hned nevšimnu, zmizí to v přívalu dalších a dalších odehraných titulů :-) A od zítřka už jedeme nový ročník!

NieR: Automata (2017) / PS5 / 77 hodin / #dohrano

Konec roku obvykle trávím ve společnosti některé hry od Amanity. Letos jsem měl v plánu znovu Happy Game, protože nálada téhle hry přesně odpovídá událostem mého roku 2024... Ale nakonec dopadlo všechno jinak a místo toho cinkla poslední letošní platina.

Vypadá to, že čím větší ve mě zanechá nějaká hra dojem, tím méně toho o jejím hraní nakonec vlstně napíšu. Automata ve mě bude rezonovat ještě hodně dlouho, a to i proto, že jsem samotnou hru podpořil poslechem skvělého soundtracku, sledováním anime seriálu a studováním celého neuvěřitelně rozsáhlého lore. To ovšem znamená, že si teď budu muset zahrát nejen Nier Replicant, ale i sérii Drakengard, protože Nier vychází z jednoho z konců jednoho z dílů... Tomu, kdo mi tady Automatu doporučil si zahrát (nevím už přesně, kdo to byl), za to teda pěkně děkuju - a myslím to úplně vážně.

Pořád jsem o hře samotné nic nenapsal a ani to neudělám. Já jsem si o ní dopředu taky zjišťoval co nejméně informací, protože jsem se bál, abych si něco nezkazil. A udělal jsem dobře. Sice jsem se v jednom okamžiku začal děsit rozsáhlosti příběhu, který se přede mnou najednou rozprostřel... Ale to byla jen chvilková slabost. Získat "true ending" mi nakonec trvalo 46 hodin a dalších 30 jsem pak věnoval platinování. Ani ne tak kvůli těm trofejím, ale hlavně proto, že každý vyřešený sidequest, každá objevená zbraň, zdánlivě náhodný dialog nebo kousek zapomenutého dokumentu mi pomohlo víc pochopit ten svět kolem. Myslím samozřejmě ten herní, ačkoli...

Šestadvacet alternativních konců hry je pak kapitola sama pro sebe. Každý z nich nese určité poselství a abych řekl pravdu, většinou se jednalo o důsledky špatných rozhodnutí, která bych sám od sebe ve hře (a ani v životě) nikdy neudělal. Aspoň to mě v tom letošním zkurveném roce trochu potěšilo, že na tom přece jen možná nejsem až zas tak špatně. I když jen ve hře. Ale v jedné z nejlepších her, které jsem kdy hrál!

(Btw. snad nebudu spoilerovat, když řeknu, že od určitého okamžiku si na jednom místě ve hře můžete koupit chybějící trofeje! Je to poměrně zvláštní a asi jsem to ještě nikde neviděl. Ale samozřejmě by mi to přišlo potupné, takže jsem si všechny trofeje skutečně odpracoval. Jako důkaz předkládám IB playlog, ve kterém je mimochodem vidět, že jsem začal hrát už v říjnu. Inu, něco holt chce svůj čas... A hlavně týden prosincové dovolené :-))

Final Fantasy VII: Remake / 51 hodin / OG PS5 / #dohrano

Moje vůbec první setkání s Final Fantasy proběhlo poměrně nedávno a byla to nešťastná XVI, která vypadala sice na první pohled skvěle, ale celkovej dojem zabila příšerně napsanými questy a ne zrovna dvakrát sympatickou hlavni postavou. Do sedmičky, která se mi povalovala už pěkných pár let v PS jsem tím pádem nastoupil s pořádnou dávkou skepse a bez očekávání v podstatě akorát s tím, že jsem chtěl zjistit co je na téhle sérii tak kultovního, proč Remake a momentálně i Rebirth sbírá tolik nominací a cen a jak vypadá současná japonská produkce na steroidech.

Kromě toho jsem si vzpomněl na moment, kdy jsem byl přesně před dvaceti lety v kině na CGI snímku Final Fantasy VII: Advent Children a kdy jsem si říkal jaká by byla paráda, kdyby takhle třeba jednou vypadaly hry.

Nebudu zdržovat a napíšu rovnou, že hra v pohybu a v cutscénách vypadá líp, než tehdejší CGI a nejenom díky tomu se mě celou dobu držel lehkej úsměv spojenej se satisfakcí. Kromě grafiky v Remake fungovaly víceméně i všechny ostatní elementy. Dechberoucí hudební podkres od Nobuo Uematsu zmiňovat nemusím. Sice mi ohledně vyprávění víc vyhovuje Yakuza série, která toho má s FF blízkého víc, než by se mohlo na první pohled zdát a kde čtyřicátníci řeší problémy čtyřicátníků v reálném světě, ale i tak mě tahle parta ekoteroristů a žoldáků tak nějak vzala za srdce.

Za mínus považuju pár otravných fetch questů a kameru, která si během frenetických soubojů sem tam postavila hlavu a bosse jsem musel chvíli hledat. Kromě toho jsou v poslední třetině bossfighty celkem nečekaně brutálně těžký a neustálý léčení party a šachování s materiemi mi nabouralo flow, tak jsem snad poprvé přepínal na easy, protože jsem během svátků neměl dalších dvacet hodin k dobru.

9/10 a už se těším jak tam příště pošlu Intergrade a Rebirth

Spec Ops: The Line / PS3 / 10 hodin / #dohrano

Ach jo, tohle je hrich, ktery mne bude tizit dlouho. Kdyz hra vysla, tak jsem ji rozehral, ale zcela odsoudil na zaklade prvnich misi, ze jde jenom o tupou strilecku s vojackama, jakych jsme videli nespocet. Pak se objevily recenze a desne chvaleni, ze jde o psychologicky snimek plnou vazne tematiky... tak jsem se usklibl, ze mozna nekdy dam hre druhou sanci.

Pritom je to presne ta hra, kterou nechci mit rad. Takze jsem se k ni posadil s krajnim odporem a behem 2024 ji pomalicku dohraval... a... nebavila mne. Ani trochu. Nezaujala mne naprosto nicim.

Kdyz jsem se dozvedel, ze hra ma 15 kapitol a ja uz byl v osme, rozhodl jsem se ji dorazit na jeden zatah, at to mam z krku - nastavil jsem si nejnizsi obtiznost a dojel jsem to, abych mohl rikat, ze to mam dohrane... a kdo vi, treba mne to necim zaujme.

Popravde - ano, par veci mne tam skutecne zaujalo a vlastne se mi hra chvilemi i zamlouvala, ze tam jsou dobre napady ohledne vypraveni pribehu, celkem asi tri moralni dilemata za celou hru jsou opravdu zajimava a nektere obrazy jsou skutecne desive, az k zamysleni - a navrch jsem si vyzkousel vsechny 4 mozne konce hry. Mozna jsem jen prilis otupely soucasnou valkou na Ukrajine, ale i pres techto nekolik svetlych chvil jsem neshledal shodu v tom, z ceho jsou jinak hraci / novinari tak nadseni - evidentne nejsem cilovka. Takze jo, nakonec si hru budu pamatovat, ale trochu se za to stydim...

Na zaver jeste doreknu, ze hra na Playstation 3 vypada a hybe se naprosto hrozive, nechapu, jak to mohlo projit pres QA. Poprve jsem to hral kdysi davno na PC a prislo mi to graficky prijatelne, tedka na PS3 je to strasne - ale to je uz osud Unreal Engine 3 na teto konzoli.

Indiana Jones and the Great Circle / XSX / 32h / #dohrano

Skvela hra, ted se jeste vratim zpatky, abych dodelal veci ktere jsem v prubehu hry minul, stale skvela zabava

Indiana Jones and The Great Circle \ PC RTX3090 \ 26 hodin \ #dohrano

Takový kdyby byly poslední dva filmy, tak jich máme pět a ne jenom tři. Zas tak moc jsem letos nehrál, ale pro mě jasná pecka roku. Neudělal jsem všechny vedlejší questy, ale i tak jsem to tam celkem prolezl. Jako jednu z mála výtek bych asi uvedl malé množství fast travel míst a nutnost hodně chodit. Atmoška nicméně super, příběh filmovej a množství detailů je parádní. Víc takovejch single player her!