Whispers of Prague: The Executioner's Last Cut / 6 hodin / PC / #dohrano

po fakt dlouhé době jsem zkusil adventuru. a jsem rozpačitý. tentokrát otočím pořadí a začnu částí A budu si remcat :)

první půl hodinu jsem se musel docela přemáhat a nutit. na první dobrou to vypádá, že dostáváte něco jako flashovou hru z doby před jednou dekádou, případně něco čeho jsou stohy v googleplay a appstoru. grafika je kýčově přebarvená a komiksově sladká, hudba doslova výtahová, příběh paperbackový brak o tajných stoletých řádech, popravčích mečích, rituálech... to celé se údajně odehrávající v Praze ze které jsem poznal tak akorát (snad) Malé náměstí (to trojúhelníkové vlevo od Staromáku). nechci být škarohlíd, ale až jsem si musel ověřit že studio fakt sídlí v Praze. například to zelené údolí u ípáku bych fakt rád viděl v reálu.
většina 2d obrázků na kterých si můžeme zvýraznit aktivní, sebratelná, nebo prozkoumatelná místa, je statických jak šutr, maximálně někdě bliká světlo nebo běží mrak. dialogy v češtině působí fakt děsně strojeně a neuvěřitelně. a taky je to tzv. zákeřná adventura. některé eventy jako duležité telefonáty se spustí čistě v momentě kdy odejdete dost daleko od lokace kde je ten kdo vám volá. když s nim kecáte na přímo, nezmíní se, snad že by se červenal, počká až budete tři okna daleko a pak vám teprve zavolá. lahůdka je taky rozhovor, ve kterém musíte odpovědět na tři otázky po sobě pokaždé jednu správnou ze tří možných odpovědí, aniž vám hra dá jakkoliv najevo že se to od vás očekává. tady sem musel fakt lovit na netu. vůbec dost často zakysnete na potřebě na konkretním okně udělat konkretní věc takže kýble backtrackingu a zkoušení všeho na všechno.

na druhé straně stojí celková podivuhodně příjemná atmosféra, zajímavý nápad se smartphonem (btw lidem si musíte říct o číslo, pak jim můžete volat o rady) nebo vaši asistenční AI. taky pokládám za důležité zmínit, že celou hru dělali dva lidi (a podle titulků testovala celá rodina Rachůnkova :D) plus hudebník plus grafička. hra se nevyhla faulům které bych v tomto století už neočekával, nicmeně po počátečním překousnutí jsem se jí propotácel do konce a nezazdil ji v půlce, což u mě přeci jen něco znamená, protože nedohraných titulů mám oproti dohraným, stohy. celé je to jako návrat o deset patnáct let nazad. v něčem v dobrém, v něčem moc ne.

sumasumárum, už jsem utratil deset eček za větší kraviny a proplítval šest hodin nudněji.

Kingdom Come: Deliverance II / 150hod / Steam / #dohrano

Majstrštyk

The Invincible / PC / 7,5 hodin /#dohrano
Sice se jedná zase jen o walking simulator, kterej má pomalej rozjezd, stojí to fakt za to. Start je pomalej, ale potulování se po cizí planetě, průzkum a objevování tajemství, co se tam vůbec děje, žene člověka pořád dál. Poslední zhruba třetina hry, to už je docela jízda a nedá se to jen tak vypnout, než přijdou závěrečný titulky. Parádní příběh, skvělá atmosféra. Mohlo by vycházet víc takových atmosférických her dle klasických sci-fi :)

Call of Duty: Modern Warfare II (2022) / 10 hodin / #dohrano

Od doby, co se CoD vydalo čistě mutliplayerovým a battleroyalovým směrem, jde tahle série úplně mimo mě. CoDko jsem měl rád kvůli kampaním, na které vzpomínám dodnes - ať už na původní série Modern Warfare (a jejich povedené remastery), Black Ops, a samozřejmě nejoblíbenější World at War, který mezi hráči nostalgicky rezonuje dodnes. Takže když na mě v Gamepassu vyskočilo CoD MW2, myslel jsem si, že je to právě ten původní remasterovaný díl a chtěl si na něj zavzpomínat. Porod ale byla už samotná instalace, protože s velikostí okolo 400gb(!!!) se vám to do PC snaží mimojiné nacpat Warzone, MW3 MP, BO6 a řada nesmyslných must-have doplňků a packů, který člověk musí postupně vyškrtnout, pokud si nechce zapráskat půlku disku jen tímhle balastem...Samotná hra se pak spouští poměrně dlouho - ne kvůli loadingu nebo shaderům, ale nejprve se spustí ingame launcher, ve kterém se teprve vybírá co chci hrát, načež launcher spadne a s trochou štěstí se konečně začne načítat kampaň. Nepomáhá tomu ani žalostný technický stav. Když nepočítám občasné grafické glitche, tak hra ráda a často padá a tenhle proces zdlouhavého spouštění si člověk tedy musí protrpět víckrát. S mírným skepticismem jsem se konečně opřel do hraní a ke svému překvapení během dne odehrál poměrně slušnou, akcí nabitou lineární střílečku, "tak, jako dřív". Což je po všech openworldech s tisíci POIkama a otazníčkama docela příjemná změna. Tak snad časem do gamepassu přidají i MW1 (2019), nebo BO Cold War :)

South of Midnight / 15 hodin / #dohrano

Fajn nenáročná příběhovka na víkend. Vizuál ok, výborný soundtrack!, souboje takové mdlé minutkové areny. Ocenil bych více promyšlených puzzlů a skákaček. Nebýt gamepassu, asi bych na něco takového nikdy nenarazil a už vůbec nekoupil.

The Unfinished Swan (2012/2014) / PS Vita / 3,5 hodiny / #dohrano

Poslední hra, kterou jsem objevil díky IB challenge Shades of Grey. O její existenci jsem neměl ani tušení, a to na PS3 vyšla už v roce 2012 a na PC dokonce až před pěti lety. Z dostupných platforem jsem si ale nakonec vybral Vitu, protože už bylo potřeba ji oprášit :-) A udělal jsem dobře, protože na takovou velikost displeje je tahle hra podle mě jako dělaná.

The Unfinished Swan je jedna z her, které se s vámi moc nepářou a vůbec nic nevysvětlují. Po jednoduchém animovaném intru se OLED obrazovka rozzářila naprosto a dokonale bílou barvou, na které nebylo vůbec nic. Jako že ani Ň. Chvíli jsem čekal, jako jestli se něco nenačte, ale nanačetlo. Už jsem si říkal, že se mi ta pirátská kopie (ehm...) hezky pomstila, ale naštěstí mě napadlo pohnout levým analogem. Ozvaly se kroky! Zjevně moje kroky. Takže OK, chodil jsem v prostoru, ve kterém jsem se nemohl nijak orientovat. Co s tím...

Mačkání tlačítek nic nedělalo, resp. pokud ano, nebylo to vidět. Uvědomil jsem si, že mám v ruce Vitu a zkusil jsem tapnout na displej. A vida! Do toho místa vystřelila jakási černá kulička a - rozprskla se o zeď! Vzniklá černá kaňka dávala tušit, odkud kam zeď vede. Dál už to nebylo tak hrozné: levým analogem jsem chodil, pravým se otáčel a střílel kolem sebe inkoustové kuličky tak, aby jejich kaňky postupně odkrývaly prostor kolem mě. Musel jsem ale opatrně, protože kdybych všechno pokryl černou, byl bych tam, kde jsem byl - zase bych nic neviděl. V tomhle světě totiž nebyly žádné stíny, jen čistě černá a čistě bílá.

Záměrně jsem řekl "v tomhle světě", protože na celou hru by tahle jedny mechanika byla přece jen málo. V každém světě (nebo levelu, jak chcete) bylo potřeba stopovat nedokončenou labuť, která v intru utekla z obrazu, a dostat se za ní až na konec, kdy labuť na poslední chvíli zase zdrhne a pokračuje se do dalšího světa. Ty jsou celkem čtyři a v každém z nich platí jiná pravidla. Jen pro představu:

V prvním je jen černá a bílá. Ve druhém už se k tomu přidají gradienty a kuličky vody, které se po zdech sice taky rozprsknou a obarví je na modro, ale za chvíli zase vyschnou. Pomocí kuliček se taky dají zalévat liány pnoucí se po zdech a ukazovat jim směr, kterým mají růst, protože se po nich pak dá šplhat na místa, která normálně nejsou přístupná. V dalším světě dojde na hrátky se světlnými zdroji (to mi moc nesedělo) a v tom posledním jsem se dočkal velkého překvapení a herní mechaniky doslova jako z jiného světa. Mrzelo mě snad jen to, že hra víc nevyužívá možností Vity (ono i to střílení dotykem je nakonec lepší nahradit stiskem shoulder buttonů, které střílí doprostřed obrazovky).

Celé to bylo hodně nápadité, nepříliš dlouhé a až na posledních pár minut úplně bez keců (mlčenlivé hlavní hrdiny mám nejradši). Na konci sice přišel komentovaný epilog, ale jeho hlasem byl Terry Gilliam (!), takže mi to nakonec taky nevadilo. Hrálo se to hodně příjemně až relaxačně (nemůžete umřít, nemůže vás ani nic sežrat a když někam spadnete, tak se hned objevíte na tom samém místě), je to čistě explorační (kromě stopování labutě můžete ještě sbírat porůznu ukryté nafukovací balónky a odkrývat doprovodný příběh ve formě skrytých obrazů na zdech) a má to pěknou hudbu (Joel Corelitz - Gorogoa, Death Stranding, The Murder of Sonic the Heghehog).

Prostě takový malinkatý zapomenutý vybroušený klenot. Rád jsem si ho zahrál! Btw. hra ani trochu nevypadá tak, jako na finálních screenshotech níže. Obrázky z průběhu hry jsou tady, tak se klidně mrkněte. Ať máte aspoň trochu tušení, o čem jsem to vlastně mluvil :-)

DAVESADE: kdyz jsem te videl hrat osobne, tak bych rekl, ze jsi skillem uplne jinde nez ja, takze bych se toho urcite nebal. Ono se ti to po nejaky dobe dostane pod kuzi a pak to jde, kdyz cloveku nevadi opakovat. Nejhorsi je, kdyz hrani prerusis. Pak to byl pro me pain.

DAVESADE: Přesně. Hra je skvělá (ta hudba!), celou dobu jsem pozoroval vývoj a pak si koupil to super "fyzický" vydání od Xzone https://www.xzone.cz/pages.php?page_id=109 ... Ale s hraním je to horší, je to na mě těžký :-)

POHODAVOLE: Opravdovej skvost. Navíc nemravně nedoceněnej skvost. Bzzzt by si sasloužil minimálně stejný prodeje jako měla Celeste, se kterou je kvalitou imho na hodně podobný úrovni.

Bzzzt/10+ hodin/Switch/Normal obtiznost#dohrano

Stydim se, ze jsem to dohral az ted, protoze je to pekelny skvost. Je to vlastne asi jedna z nejhezcich her, co jsem kdy hral a videl. Soundtrack mi prijde taky dokonaly. Vim, ze by se na vysledcich dalo jeste hodne zamakat, ale uz jsem toho uprimne uhrany, protoze toho opakovani na me bylo az az. Posledniho bosse jsem delal cca 40 minut. Krome grafiky a hudby cenim i design, protoze nacasovani veskerych prekazek je neskutecny a byt skiller jako muj kamos s ID Zewl viz top ten, tak bych si uzil jeste vic. Kdybych mel neco vytknout, tak me napada max nevyvazenost v obtiznosti, ale cert to vem. Davam 10/10.

The Elder Scrolls IV: Oblivion Remastered / PC / 37 hodin / #dohrano

Oblivion byla moje vstupní droga do open worldů a když se řekne herní fantasy, je první, co mě napadne. Barevná paleta sice při remasterování trochu vybledla, ale kéž by každá oživená klasika dostala takovou péči. Jinak všechno zůstalo, jak si to pamatuju: nápaditý kontrakty u cechů, humorný interakce postav a nejmagičtější soundtrack.

Crysis 3 Remastered / XSX / 13 hodin / #dohrano

Ale jo. Slušná strieľačka, aj keď Crysis 2 sa mi páčil trochu viac.

Dredge (base game) / odhadem 15 hodin / PC
Skvele atmosfericka, Lovecraftovska indie jednohubka. Rybareni, explorace, upgrade lodi a rozpletani temne dramaticke story na pozadi, to cele v hororovem kabatku. Pokud travite na mori moc casu bez odpocinku, tak vas hlavne v noci zacnou dobihat vase vlastni halucinace a potvory z hlubin. Prave asi to combo "casual fishingu" a hororu tady vyborne funguje.

Slay the Princess - The Pristine Cut (2023/2024) / Steam Deck / 5 hodin / #dohrano

Tohle je další z her, o kterých je před hraním dobré vědět pokud možno co nejmíň (podobně jako v případě Death Come True, Doki Doki Literature Club!, Inscryption nebo Immortality; koukám, že se mi ten seznam pořád rozrůstá...). Takže vám toho moc neřeknu, z čehož budete mít určitě radost :-) A kromě toho ty moje litanie stejně nikdo nečte, takže to bude win-win situace.

1) je to samozřejmě další hra z pomalu končícího IB challenge eventu Shades of Grey
2) zaujala mě už loni, kdy jsem hrál demo a díky němu se hra okamžitě ocitla na wishlistu
3) když řeknu, že to je vizuální novela s tunou textu a roguelite prvky, tak to bude pravda jen částečně
4) neuškodí, když si před případným hraním přečtete něco o existencialismu a metafyzice
5) až poprvé uvidíte závěrečné titulky, tak si nemyslete, že to máte za sebou; naopak - jak moudře praví jednen z achievementů: There are no endings, only new beginnings

Achievementů má tahle hra 130 a většina z nich je svázaná s nějakým koncem (!). Ano, nevěřil jsem tomu, ale opravdu existuje hra, která má víc konců než NieR: Automata... A taky je mnohem těžší jich dosáhnout. Prvního konce, ze kterého pochází screenshot níže, jsem dosáhnul po nějakých čtyřech hodinách. Aktuálně jsem o dvě hodiny dál, achievementy jsou asi ve třetině a to znamená, že jsem ještě většinu věcí ve hře neviděl. Téměř pokaždé, když ji hrajete, může něco dopadnout trochu jinak. Ale protože to víte a hrajete podle toho, tak obvykle všechno dopadne úplně jinak. A těch variací je zjevně... no, prostě hodně. Herní dobu jsem tedy s dovolením uvedl jako nějaký aktuální průměr s tím, že ve hře ještě jistě pěkných pár hodin strávím.

Btw kongeniální je i hudba a protože jsem vývojáře podpořil nákupem supporters packu, můžu si ji vychutnávat dle libosti (OST je součástí packu stejně jako 160 wallpaperů, ale ty si radši prohlédněte až po aspoň nějaké době hraní, rozhodně ne předem). Jo a hra byla nominovaná na letošní Nebulu v kategorii Nejlepší herní scénář a myslím, že má velkou šanci na úspěch. Rozhodně si ho zaslouží - něco tak masivně dokonalého jsem na indie scéně (!) už dlouho neviděl.

Takže abych vám případné hraní moc nezkazil, dávám sem jen to úplně první, co ve hře uvidíte. Pak to, co můžete vidět tolikát, kolikrát jen budete chtít (vlastně musíte). A nakonec ten můj už zmiňovaný první konec. Povšimněte si prosím, že "The good ending doesn't count". Tomu říkám férový přístup! Prostě jako v životě...

Dungeons of Hinterberg / PC / 34 hodin / #dohrano

Action adventure oddychovka s prvky RPG (vylepšujete si equipment a učíte se nové útoky) a social simulation (navazujete a rozvíjíte vztahy s NPCs v městečku).

Hra s naprostou samozřejmostí kombinuje všední s nevšedním, fikční elementy s realistickými, a to už v samotném worlbuildingu – Hinterberg je typické alpské městečko, kolem kterého se objevily oblasti s dungeony, příšerami z alpského folkloru a funkčními kouzly. Nevysvětluje se proč, prostě to tak je. Něco takového člověk zná z japonských her nebo anime, ale ne ze západních médií.

Díky tomu, že městečko, jako je Hinterberg, navštívil každý, kdo byl aspoň jednou v Alpách, strašně dobře funguje základní premisa děje – hlavní postava si sem přijela odfrknout od nudné, nenaplňující a zároveň vyčerpávající práce vídeňské právničky a chce si tady zkusit nějaký ten rekreační dungeon crawling. A nebo prostě jen jít na procházku a odpoledne prosedět na hezkém místě s výhledem na jezero. Večer může trénovat boj s mečem, nebo se socializovat, nebo zajít do lázní, projet se po jezeře, nebo jít na pokoj a číst si knížku. Ten odpočinkový, dovolenkový mood se strašně povedl.
Podporuje ho i obtížnost, která je odladěná přesně tak, aby hráč cítil challenge, která je příjemná, ale ne otravná – asi jako 10kilometrová procházka kolem alpského jezera, s malým převýšením a kávou a dortem na závěr.

Parkourovo-puzzlové pasáže jsou rozhodně jednodušší, než podobné pasáže v druhé půlce libovolné Zeldy, ale zároveň mnohem pestřejší, propracovanější a zábavnější než v South of Midnight.
Souboj nejsou těžké, ale ani je nebudete dávat s prstem v nose. Různé druhy vylepšování postavy nejsou nezbytně nutné, nemusíte kvůli nim grindovat a tak, ale zároveň to není token záležitost, která je ve hře jen proto, aby se dalo říct, že tam je. A efekt těch vylepšení je patrný.

Tahle hra je prostě osobitý a příjemný relaxační zážitek.

Planet of Lana / PC / 6 hodin / #dohrano
Taková příjemná jednohubka a logická plošinovka. Trochu jsem si vzpomněl na Limbo nebo Inside, jen tohle neni tak temný a depresivní a většinu hry máte malýho společníka, kterej se snaží pomáhat :) Chce to vychytat správnej moment, někdy trochu přesnosti a citu, ale narozdíl od Oriho toho dost odpustí, i taky díky tomu jsem to dohrál vcelku bez problémů :D

Crysis 2 Remastered / XSX / 18 hodin / #dohrano

Pôvodne som chcel začať jednotkou, a aj som začal, ale nezostarla dobre, je to pekné techdemo so slabou hrateľnosťou. Dvojka je zato už úplne dobrá hra a bavil som sa omnoho lepšie. Tak a teraz na trojku!