Wolfenstein 3D (1992/2009) / Xbox 360 / 6 hodin / #dohrano

Wolfenstein, Doom a Quake. Tři generace 3D stříleček od id Software, na které nikdy nedám dopustit. Považuju je za svého druhu etalon tohohle druhu zábavy, a to už od prvního setkání. K němu došlo v roce 1992 v "počítačové místnosti", kterou jsme už tehdy nějakou záhadou měli na intru. Na rozdíl od učeben střední školy, kam jsem právě nastoupil (tam byly neblaze proslulé tuzemské PP06 se "zelenými" CRT), jsme na intru měli k dispozici nejen několik 286 s černobílými monitory, ale hlavně jednu 386 s barevnou čtrnáctkou. Na tu se pochopitelně stály fronty, protože na ní krásně šlapaly největší tehdejší hity: Lemmings, Dune II, Indiana Jones... No a samozřejmě hlavně Wolfenstein 3D, který mě na první pohled doslova uhranul.

Kdo to nezažil, nepochopí. 3D grafika prvního Wolfensteina (která nakonec vlastně 3D vůbec nebyla) je z dnešního pohledu naprosto směšná, ale tehdy to byl vrchol dostupné technologie a nic lepšího prostě ještě nevzniklo. Takže jsme všichni měli oči navrch hlavy, čelisti u podlahy a kosili jsme nácky jednoho za druhým. Kdo zrovna nebyl u klávesnice, stál aspoň za zády a radil, kde by podle něj mohla být další tajná místnost s pokladem a lékárničkami. Vlastně to byl takový svého druhu co-op! A už tehdy jsem to neměl rád :-), mnohem víc mě bavilo procházet se tím bludištěm chodeb a místností sám. To mi ostatně zůstalo doteď.

Tip: Pokud se chcete o technickém zákulisí Wolfensteina 3D dozvědět úplně všechno, tak vřele doporučuju knihu Game Engine Black Book: Wolfenstein 3D, 2nd edition od Fabiena Sanglarda.

O rok později přišel první Doom, který převálcoval úplně všechno - včetně svého předchůdce. Hrdinný náckobijec Blažkovič putoval na dlouhá léta k ledu, aby se vynořil až v roce 2001... Ale to sem nepatří. Teď paříme původního Wolfensteina 3D! A proč to děláme? Resp. proč to děláme znovu, když jsme ho už dohráli několikrát na všech možných platformách? Samozřejmě: je to proto, že IB má novou challenge Escape From Castle Wolfenstein :-) Když jsem zjistil, jak málo mi chybí k jejímu získání, musel jsem se do toho prostě pustit. A taky jsem si chtěl prvního Wolfensteina konečně odškrtnout nějak oficiálně.

Protože mám rád trofeje, hledal jsem nějakou verzi, která by je měla. Steam verze je nemá a navíc je ze strany vydavatele podle všeho úplně opuštěná. Source port ECWolf (takový jakoby ZDoom) je sice vynikající, ale oficiální trofeje samozřejmě taky nemá. Různé verze, které se vám zpřístupní např. po dohrání konzolového Return to Castle Wolfenstein nebo během New Colossus, jsou sice bezva, ale trofeje mají jen v souvislosti s "mateřskou" hrou. Takže mi nakonec nezbylo než sáhnout po oficiálním portu z roku 2009, který má na svědomí Nerve Software. Je k dispozici pro PS3 i Xbox 360 včetně trofejí, no a tu Xbox verzi jsem už měl dokonce od roku 2017 rozehranou (prostě jsem ji tehdy spustil a prošel pár levelů). Takže nebylo co řešit!

Info: Jak jsem na tom s dalšími díly? Napřeskáčku na různých platformách dohráno RTCW, 2009, New Order, Old Blood i New Colossus, zbývá už jen...

Na mou oblíbenou prostřední obtížnost jsem prošel všech šest epizod. Každá mi zabrala asi hodinu a hrál jsem úplně na pohodu, tzn. nesnažil jsem se hledat všechny secrety. Jel jsem samozřejmě po paměti bez mapy, protože to by nebylo ono. A musím říct, že pár levelů mě dokázalo mohutně potrápit - zvlášť ten jeden jediný, ve kterém jsou oba klíče skryté za secrety, to byl fakt trošku podraz... Nicméně jinak to celé pořád funguje jak má (aspoň teda na mě, asi to fakt bude osobní), což je po těch 30+ letech obdivuhodné. Ano, chybělo mi víc zbraní. Ano, chybělo mi víc druhů nepřátel. Ano, chyběly mi triggery - po sebrání klíče jsem automaticky čekal, že se za mnou otevře zeď a vyrazí horda impů :-) Ale jinak jsem si to prostě opravdu užíval jako by mi znovu bylo patnáct let.

A tímhle trochu oslím můstkem přes mládí se dostávám k tomu, co mě naopak vůbec netěší. Youngblood. Zatím poslední díl v sérii je to, co jedniné mi teď zbývá k získání odměny za challenge. A netěší mě to proto, že už jsem ho začal hrát. Mám za sebou první misi a jsem z toho zatím fakt hodně nešťastný. Tady se teď z toho nebudu vypisovat a kazit si hezkou vzpomínku, ale až Youngblood dohraju, tak si rozhodně neodpustím nějakou zdravou kritiku. Jen doufám, že to nebude trvat moc dlouho... Ty dvě Blažkovic pipiny mi strašně lezou krkem už teď :-/

Barbie: Game Girl (1992) / Game Boy @ RetroArch / 2 hodiny / #dohrano

Aby mi retroachievementy aspoň trochu přibývaly, udělal jsem si seznam her, které jsou buďto: extra dobré, velmi špatné (miluju špatné hry!), obskurní, něčím zajímavé (třeba technicky), mají hodně trofejí a nebo jsou rychle odehrané. Tohle je jedna z nich, kombinaci vlastností si tipněte sami :-) Kdybych měl v roce 1992 Game Boye a byl holka, tak bych si asi Barbie: Game Girl klidně zahrál(a). A nebo taky možná ne, protože ve čtrnácti jsem jako kluk už objevil lákadla opačného pohlaví a jak se tak znám, dopadlo by to stejně i kdybych byl na opačné straně... Ale to sem nepatří.

Tahle hra je vlastně úplně normální 2D hopsačka s pěknými velkými sprity, detailním prostředím a sedmi sice kraťoučkými, ale zato naprosto různorodými levely. Jako Barbie, která spěchá na rande s Kenem, se postupně "probojujete" obchodním domem, cukrárnou, autosalonem, labyrintem vlastního šatníku a kdovíproč i jedním podvodním levelem (samozřejmě v podobě Mermaid Barbie). Sbíráte perly, vyhýbáte se nepřátelům (např. kostkám cukru, které vyskakují z hrníčků s kávou - Barbie přece cukr nejí!), nalezením speciálního předmětu se můžete transformovat na Barbie s lepšími vlastnostmi (např. Yoga Barbie nebo Sport Barbie) a pomocí nich pak třeba dokážete objevit i několik tajných levelů. Na jednu hru pro holky je toho docela dost, ale ještě pořád to není všechno.

Na konci levelu totiž buďto dostanete jednu z částí večerní róby (boty, náhrdelník, šaty atd.) a nebo na vás čeká bossík. Ti jsou dva a jeden je divnější než druhý (hrací jukebox a jakási medůza), přičemž nejdřív hlavně musíte přijít na to, jak je vlastně přemoct. Pak si zahrajete pexeso 4x4 a jdete do dalšího levelu. No a na úplném konci na vás opravdu čeká Ken a všechno skončí romantickým tancem za svitu měsíce :-D

Jako fakt to není úplně špatná hra - hlavně proto, že se dá při troše snahy dohrát asi za půl hodinky (viz gameplay). Čtyřikrát déle mi to trvalo proto, že jsem se snažil získat některé achievementy, ale zas úplně přes koleno jsem to nelámal. Ty dvě hodinky v Barbie světě mi úplně stačily!

Doom: The Dark Ages / PC / 31 hodin / #dohrano
Po předchozích dvou dílech Dooma jsem moc neočekával. Čtvrtej díl mě docela bavil, ale ty trapný arény mě nakonec přestaly bavit a vzdal jsem to. Ethernal jsem jen tak zkusil a po chvíli to znechuceně odložil. Skákačky a podobný kraviny jsem ve střílečkách nikdy moc nemusel. Tak jsem byl na The Dark Ages zvědavej. Po rozehrání jsem byl zase poměrně rozmrzelej. Co to zase je za blbosti? Tohle je Doom? Já chci tu klasickou střílečku! Když jsem se rozhodoval, zda to skončí stejně jak Ethernal, tak že tomu dám ještě poslední šanci, kdyby náhodou. No a ono mě to docela chytlo! Stačilo se naučit hlavně parry a co nejvíc to využívat, stejně tak i ostatní vlastnosti a najednou to byla docela jízda! A je to teda pořádně akční jízda. Skvělá je tu i hudba, sice jsem si nejdřív říkal, že už to bez Mick Gordona nebude ono, ale je dost dobrá a chytlavá i tak. Nevadila mi občasná změna ve formě misí s Atlanem a Serratem a nějak mě ani nerušil příběh, kterej je leckde kritizovanej, ale za mě v pohodě. Počáteční úrovně nebyly špatný, ale vizuálně nic extrémního a sem tam nuda, ale o to víc jsem si užíval ty v druhý polovině, kde se atmosféra dala krájet a objevilo se tu spousta zajímavejch mechanismů. Snažil jsem se hledat všechny skrytý předměty, ale párkrát se mi podařilo ukončit level bez toho, abych prolez docela velkou část mapy a to mě docela štvalo. No po tom začátku jsem to nečekal, ale tento doom se nakonec zařadil na stříbrnou pozici hned za třetí díl, kterej je za mě pořád nej :)

Call of Duty: WWII / PC / 9h / #dohrano

LoL ted koukam ze jsou vydane uz v roce 2017. To by leccos vysvetlovalo. Opravdu serii nesleduji. Popis jsem psal s tim ze je to nejaka novinka, ale upravovat to uz nebudu :D

Vsiml jsem si ze vyskocily CoDy na Gamepassu na téma 2.s.v. Rekl jsem si ze si po dlouhe dobe dam pribehove strileni. Uz jsem serii dlouho nehral, pominu-li par pokusu o online hru nejakeho predchoziho dilu, ktery skoncil fiaskem, protoze rychle, kratke kola me proste nejdou. Jsem spis na Conquesty v Battlefieldu.
Nicmene zpet ke hre. Pribeh nas provazi od narukovani, potažmo vylodění v Normandii, az po prekročení Rýna. Těžko očekávat scénářem něco jiného než hrdinskou epopej nějakolika kamarádů. Scénáristi při ztvárnění nepoužívají skoro nic jiného. Bylo to tady tím pádem také. Neoslní, neurazí protože nemůže. Zajímalo by mne, zda se dočkáme také třeba příběhu z druhé strany.
Samotný gameplay se moc nezměnil od dob prvních Call of Duty. Jejich trademark naskriptovaného střílení je přiznačný. Kolikrát jsem se přistihl, že střílím doslova kachny. Vrcholem byly cutsceny s časovým trigerrem na zmačknutí. Občas se změní potřebná klávesa na zmačknutí, na což máte asi tak 2s a když to nedáte, umřete a celá zdlouhavá cutscena jede znovu a znovu koukáte jak se vám nepovedlo najet myší do kolečka, zmačknout potřebné tlačítko a dáte si to znovu. Jednu jsem dělal asi 5x a malem byl rage quit. Někdy jsem byl v cílové destinaci moc rychle, ale scenar mi zapomel rict, ze pod kopcem na kterém je bunkr u kterého stojím a máme jej dobit, se musim jeste poradit s kamarady jak to dobijem :D No proste klasicke minutí nějakého triggeru. Střílení s nepřáteli kdy se krčíme za stejnou bednou je klasika serie. No celé je to úsměvné.
Jako první jsem ale zkusim online, servery nejsou moc stabilni, hra za me neni dobra. Kolikrat jsem byl uz jinde az zdí, ale stejne me dle killcamu oponent zabil kvli zpoždění.

Celkove davam průměr 5/10

Act of War: Direct Action / PC / 21 hodin / #dohrano

nojono, co se dalo dělat, je to podmíněný reflex, dohráno :D tahle hra s datadiskem je v podstatě vyvrcholením éry command&conquer derivátů a pak najednou rts válčení světa zmizelo ze světa. resp přesunulo se do vážnější, rozlehlejší a řekněme dospělejší verze v podobě ruse, wargame serie, steel division, warno apod. což mne rmoutí protože na warcraftech, starcraftech, duně 2 a c&c jsem si prořezával své takticko-strategické mlíčňáky. ve wishlistu mi čeká Tempest Rising na který slyším samou chválu...

je tu všechno co patří do tohoto stylu her, šílený padouch chtějící zničit svět protože může (schodou okolností jako vždy v Americe protože MURICA IS THE WORLD!!!), speciální a ještě speciálnější jednotky, pan prezident, spiknutí ve spiknutích, šílená hraná videa z přehrávajícími herci (musím extra zmínit vaší... v podstatě sekretářku, která má celou dobu tak bojovně vysunutou bradu že by mohla hrat soudce Dreda jak misto Silvestra Stalona tak Karla Urbana a to asi i naráz), afektovaným dabingem a špatným greenscreenem i vašeho protagonistu přímo na bojišti. herně pak prostě klasika největší, stavíme základnu, kasárna, letectvo, lehkou a těžkou techniku. místo tibéria je tu prostě ropa, které je na mapě omezený počet, pár budov bank ze kterých obsazením taháme taktéž limitovaný cash a hlavně zajatecké centrum. zajímáním zraněných nepřatel totiž nejen získaváme cash přímo ale ještě je loupneme do zajateckého tábora, kde v pravidelných intervalech generují peníze.

vyrabíme jednotky v režimu kámen-nůžky-papír, tank zabije pěchotu, pechota rakeťáka, rakeťak tank, atomovka a nálet b2 všechno. hra obsahuje jedinou ale celkem obsáhlou a výpravnou kampaň za ty dobré, ve které střídáme a v pozdějších misích kombinujeme síly defakto pravidelné armády a specialních sil. armáda = větší variabilita levnějších jednotech, specialové = dražší ale kurva silnější ale zase míň univerzální. krom heavy snipera. tihle magoři střílející z bezzákluzových děl sundají vše pozemské. zatímco armáda nabízí jednotky které odpovídají realitě roku 2005, tak specialové se víc urvávají se řetězu, neviditelné helikoptéry, vojáci v exoskeletech, jsou obecně trochu jako colonial marines z druhého vetřelce. každá strana má své budovy, svoji výrobu a svůj styl hry, specialové jsou lepší na udeř a zmiz, armáda zas na obsaď a drž a delší aktivní konflikty. jako konkretní příklad herních rozdílů uvedu, že armáda léčí vojáky tak že přiletí medivac, smrtelně zraněné pobere do nemocnice a méně zraněné vyléčí na místě. specialové mají zas budovu ze které můžou vystřelit healing beam přes celou mapu který zvedne ze země i skoro mrtvého, ale zas se za každou ránu platí.

hra nás protáhne pouští, lesy, městy, přistavy, samozřejmě nesmí chybět záchrana prezidenta z bílého domu a ochraná též budovy před zkázou (což je logicky v murice pokládáno za onen konec světa), chvilku taháme za kratší konec provazu, ale pak se karta spravedlivě obrátí a my zlosyna po právu a humanitárně rozprášíme na gluony do hlavy zaraženou taktickou raketou. mapy jsou výborně navržené, spousty obsaditelných budov, na svojí dobu solidní demoliční model, všechno krásně kouří a hoří, i po dvaceti letech (právě jsem jasně cítil jak mi zkornatěla tepna!) grafika a modely neurazí.

co se mého běžného a-budu-si-remcat týče, tak tady nic moc no, tahle hra je za mě tím nejlepších co se na polích akčních dune2 / c&c rts klonů urodilo. je to řemeslně téměř dokonale vybroušené a vybalancované dílo a plod deseti let cizelování a zušlechťování žánru.
jen jedna věc: ani steam ani gog verzi se mi za živého boha nepovedlo donutit systém udělat screenshot. prostě ne, ani win zkratky ani nvidia overlay, prostě nic. takže prosím přijměte pro ilustraci shot sebraný ze steamu.

Starcraft II: Wings of Liberty / PC / 22 hodin / #dohrano

Toto bol starý rest. Keďže som na (pracovnej) dovolenke a konzoly zostali doma, potešilo ma, že PC Gamepass obsahuje aj Starcraft 2 Collection, do ktorej som sa promptne pustil. Blizzard vždy vedel, ako ukradnúť konkurencii dobré nápady a vylepšiť ich, takže SC2 je asi najviac odladená, mechanizmami vypilovaná a parádnymi animačkami a RPG-lite prvkami doplnená RTS v existencii. Veľmi som si užil prvé dejstvo a hor sa na Heart of the Swarm!

Screenshot nemám, lebo som ho hanebne zabudol urobiť, ale pri HotS už na to skúsim nezabudnúť :D

Call of Duty World War II / 4 hodiny / #dohrano

Jedna páteční jednohubka, když už to je na tom gamepassu. Prostě CoDko, asi netřeba nějakých hlubokých úvah. Jediný co mi vadilo, že mi většinu času tak nepříjemně chrastilo audio.

Nehrajete někdo se 7.1 sluchátkama? Třeba u her od Sony musím defaultně hrát ve 2.0, protože v režimu surround jsou slyšet dialogy někde úplně v pozadí a ten stereo režim je zas hrozně plochej... Zatím jsem nenašel žádný funkční řešení, i když je toho plnej reddit.

Ruined King: A League of Legends Story/Steamdeck/33 hodin/ #dohrano
Ač o světě a hrdinech League of Legends kromě Arcane vím absolutně kulový, tohle trochu netradiční JRPG jsem si moc užil.

Hudba silně připomíná Witchera - a to myslím jako absolutní pozitivum. Sympatičtí (a výborně nadabovaní) hrdinové, zábavné interakce mezi nimi. Herně jsou souboje dobře vyvážené a challenging od začátku do konce. Pochopení systému přichází postupně a jen velmi krátce jsem se dostal do bodu, kdy jsem byl fakt OP.

GG WP

DEEFHA:
CLAVEN: je to skvělý, potvrzuju

DEEFHA: dvojka je ešte lepšia. Toto sú také comfort hry, raz za dva roky si ich dám obe back to back.

Škoda, že neurobili ďalšiu, tie Steamworld Heisty proste nie sú rovnako dobré.

SteamWorld Dig (2013) / Steam Deck / 11 hodin / #dohrano

O téhle hře se můžete mimo jiné dočíst, že je to 2D plošinovka / metroidvania. Já ovšem metroidvanie spíš moc nehraju, takže asi proto mi tenhle spoustu let starý hit, který vyšel na všechny myslitelné platformy (Stadia included), doteď unikal. Což byla hrozná škoda! Nakonec mi to částečně připomnělo Dave the Diver a i mě to podobně bavilo.

Ono tam totiž těch metroidvania prvků zase tolik není. Přišlo mi to spíš mnohem víc jako modernější mix Boulder Dash a Dig Dug, třeba. Navíc to není dlouhé - těmi třemi biomy, které na vás čekají, se dá prokopat asi za polovinu mého času. Já se ovšem tradičně snažil nahrabat si do finále co nejvíc, což se mi nakonec vyplatilo :-)

Moc pěkná jednohubka.

FYI měsíc červen je za námi, byla provedena pravidelná kontrola údajů https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ .

CLAVEN: velká srdcovka a za mě nejlepší díl série. jednou za rok dva tohle včetně zero Hours dohraju, schodou okolností před týdnem :) následuje to většinou act od war... eh jdu stahovat :)

Cats Hidden Around the World 2 (2025) / Steam Deck / 3,5 hodiny / #dohrano

Každý rok vydávají Travellin Cats několik hidden objects cats her a každý rok si sem jednu z nich zapíšu (ale hraju je všechny, jsou pro mě instabuy). Loni to byla Around the World jednička, letos vyšla dvojka. 20 měst, v každém 100 koček a navíc ještě easter eggy - to všechno je potřeba najít, aby cinkly všechny achievementy. Vynikající oddechovka, dvě-tři města denně a za týden je hotovo. Moar!

Clair Obscur: Expedition 33 / 31 hodin / #dohrano

Celkem fajn doják s naprosto famózním soundtrackem, který se dokonce usídlil v mé spotify knihovně. Gameplay vcelku repetitivní, časem nudný,... zkrátka mě moc nechytl, rozhodně ne na tolik, abych dělal různě kombinace, dokončoval všechny vedlejší aktivity a tak jsem se spokojil alespoň se závěrečnými titulky. Uvidíme, možná se k tomu někdy vrátím, ale, no.. spíš ne. Asi jsem se tolik nesvezl na vlně hypu, nebo jen nejsem cílovka. Nebýt gamepassu, tak to jde mimo mě.

TERZ:

CLAVEN: Spani se precenuje

South of Midnight (2025) / XSX / 14 hodin / #dohrano

Dost jsem se na to těšil, dost se mi to líbilo, ale zasloužilo by si to o dost větší péči. Je to taková hodně příběhová, trochu akční adventura z pohledu třetí osoby a se spoustou cutscén. Jakási varianta na pověstnou paní v lese :-)

Příběh je zasazený do jižanských reálií (Lower South, tzn. Louisiana, Mississippi, Alabama atd.) se vším, co k tomu patří. Točí se kolem místních folklorních legend (Rougarou, Huggin' Molly, Two Toed Tom), hlavní hrdinka je černoška (jestli se to tak dneska ještě říká), má problémy a všichni běloši jsou ti špatní. Černoškých postav je ve hře naprostá většina a já to jen konstatuju, nijak to nerozporuju. Je to jejich hra, jejich folklór, jejich hudba, jejich historie a všechno dohromady mi to přišlo extrémně zajímavé. Prostě je to tak, sestimsmiřte ¯\_(ツ)_/¯

Čistě vizuálně je to ovšem lahůdka. UE4 se snaží tak, až se z Xboxu skoro kouří (poprvé jsem ho slyšel hučet, ale taky jsem hrál v těch vedrech co teď byly, tak možná už toho na něj bylo fakt moc), jednotlivé lokality jsou perfektně atmosféricky nasvícené a HDR tomu todává hloubku. Hra je rozdělena do několika kapitol, kapitoly jsou rozprostřené do několika diametrálně odlišných prostředá a ano, všechno je pečlivě připravené a lineární až hrůza :-) Člověk ale nakonec docela rád promine, že hraje de facto koridorovku s arénami - což je něco, co já fakt rád nemám, ale tady mi to nijak nevadilo. Vizuál je prostě pohlcující.

Další screenshoty hýr, ale bacha na spoilery: https://imgur.com/a/south-of-midnight-2025-e8woj1D

Punc odlišnosti tomu navíc dodává "loutkové" ztvárnění postav (hlavně jejich obličejů, ty jsou poměrně výrazně stylizované) a především snímková animace. Rendering je defaultně nastavený tak, že není plynulý a vyvolává tak dojem, že se díváte na ručně animovaný film typu Fimfárum. Dá se to sice vypnout, ale určitě to nedělejte - hra by tím přišla o velkou část své osobitosti. Ono je to vlastně tak, že samotný pohyb v prostředí a i soubojové arény jsou normálně plynulé, efekt snímkové animace se uplatňuje jen na postavy a okolí. Nutno vidět a pak uznat, že je to vynikající nápad!

Až po dohrání jsem se v rámci zjišťování informací dozvěděl, že za hrou stojí francouzské kanadské studio Compulsion Games. To má na svědomí i hru Contrast, která je rozsahem sice o mnoho menší, ale vizuálně podobně výrazně stylizovaná. A taky má skvělou hudbu, což má ovšem South of Midnight taky. Ale jako naprosto skvělou! Každé prostředí má svou hlavní melodii resp. píseň se slovy, které postupně vysvětlují příběh dané kapitoly tak, jak jí člověk postupuje. Hudba a zvukové efekty dynamicky reagují na to, co hráč dělá, např. dvojskok a dash mají své vlastní zvukové patterny, které geniálně zapadají do podkladové hudby. Ve vypjatých chvílích soundtrack příslušně graduje, během glidování větrnými tunely je epicky povznášející (hehe) a samozřejmě dojde i na emočně vypjaté momenty. Dětské sbory included.

Celý soundtrack na YT, ale berte na vědomí, že i texty písní obsahují spoilery: https://www.youtube.com/watch?v=D2FE2xkNz2I

Soubojový systém mi na rozdíl od většiny hráčů i recenzentů moc nevadil. Ano, arény jsou repetitivní, druhů nepřátel není moc a vašich útoků taky ne. Ale dá se s tím žít a nakonec jsem souboje řešil podobně jako ve Stellar Blade: vyleveloval jsem se co to šlo, naučil se pár pohybů na jistotu a pak to prostě vždycky nějak umlátil. Souboje nejsou hlavní gró téhle hry, arén není moc a bossů ještě méně. Snad jedinou vážnou výtku bych měl k vytrvalému "braní" kamery, co nesnáším. Ona to tedy hra dělá i mimo souboje, ale během nich to prostě bylo opravdu nepříjemné. Trochu volnosti, přátelé!

Druhá velká výtka by směřovala k uspěchanému konci. Po finálním fightu jsem očekával ještě nějaký twist a pak teprve ten úplně nejfinálnější souboj... Ale dočkal jsem se jen naskriptovaného epilogu, což je podle mě škoda. Potenciál na lepší uzavření do té doby celkem zajímavého příbehu by tady myslím byl. Následně mě ještě nepříjemně překvapila absence New Game+, protože jsem si chtěl vysbírat chybějící achievementy, ale celé znovu to kvůli nim hrát nebudu. Nebo rozhodně ne teď.

Poslední výtka patří odladění: dost často mi kamera ukázala něco, co jsem vidět neměl, postava se mi někde zasekla o kámen nebo se epilepticky vrtěla zapadlá v místě, odkud nebylo snadné ji pak dostat... Jsou to sice drobnosti, ale kdyby se jejich odladění věnoval čas místo implementace možnosti přeskakování soubojů nebo honiček (bez nich ze hry už nic moc nezbyde), případně různých "přístupnostních" nastavení, tak by to hře jedině prospělo.

Jo a vlastně ještě něco vyloženě osobního. Po ~100 hodinách strávených ve Stellar Blade mi přišlo řekněme méně uspokojivé, když jsem se teď musel patnáct hodin dívat na zadek někomu, kdo ho měl pořád přikrytý mikinou kolem pasu nebo jiným hadrem. Víc k tomu myslím nemusím říkat, že :-)