vivid//stasis / 50 hodin / #dohrano
vivid//stasis je takova vsehochut. Jedna se castecne o visual novelu, hudebni hru, puzzle hru a obcasne pobihani sem a tam v uplne jinem svete.
O hru bych nezakopnul, kdybych vsude na discordu a twitteru nevidel screenshoty result screenu. Hra mi prisla podivne blede modroruzova a pixelart stylizace mi take neprisla uplne jako normalni volba pro hru tohoto typu. Hru jsem nakonec nasel a po chvili zmateni jsem se dostal do pribehu visual novely.
Pribeh je o neurodivergentni nerd trans zene (lesbicce). Takze pokud vam nahodou prijdou dialogy divne, prastene nebo nerealisticke tak vezte, ze reflektuji realitu takove osoby (predpokladam, ze se jedna o zosobneni programatorky samotne. neznam ji takze tohle nemusi byt pravda). Tohle je napriklad jedna z veci, ktera me prisla dobra, ale chapu, ze pro lidi, ktere nenarazili na nejakeho takoveho cloveka to muze byt moc mimo (jejich) realitu. Nechci uplne rikat o cem je pribeh krome toho, ze Saturday se vydava na cestu najit svoji sestru. Abych zde zanechal svuj dojem, tak vam musim prozradit, ze se jedna o pribeh, ktery se zabyva vnitrnim bojem s traumatem (podobne jako v jinych hrach jako napriklad DEEMO nebo Clair Obscur) a zpracovane je to podle me velmi dobre.
Pokud se clovek nezalekne toho, ze pribehem se naviguje skrze node chart tak vas nasledne asi nezarazi ani to, ze veskere hadanky, co ve hre jsou, jsou spjate nejakym zpusobem s informatikou a matematikou. Pokud tohle clovek bude mit na pameti tak si hadanky velmi usnadni. Ja jsem v prvni casti hry byl uplne vedle a skrabal jsem se na hlave docela dlouho. Az kdyz jsem konecne prozrel tak to bylo lepsi.
Co se hudebni hry tyce tak me prijde hratelnosti ok. Nehraju 4k a rozhodne ne na klavesnici, takze jsem lehce trpel. Hra ma gimmick. Pouziva specialni noty nazvane bumper. Existuje bud levy nebo pravy. Je to nota, co presahuje dva sloupce a je treba ji potvrdit klavesou, co potvrzuje noty v jednom nebo druhem sloupci. Uprimne je to trochu matouci. Nema to judgment - takze to staci proste trefit. Zbytek hrani je takovy normalni. Padaji noty smerem dolu a na konkretnim miste je clovek musi potvrzovat. Jsou tam dlouhe noty, ktere je treba trefit nazacatku a take na konci pustit. Obtiznosti je celkem dost, 4 ruzne, a pak rozdelene na 1-17. Hra je sice obecne lehka, ale 15-17 levely jsou celkem overkill (pro normalni lidi urcite:-)). Ja jsem vcelku lama a jsem 1000tej na svete, coz je prej celkem dobry. Charty songu jsou vcelku dobre (predpokladam, ze hru moc lidi nehralo, minimalne ne moc lidi ji dohralo - 6 procent podle achievementu). Rozhodne lepsi nez nejmenovana free hra, co hraje snad cely svet.
Hudba je elektronicka vsehochut. Je tam dost hardcoru a pro hrace hudebnich her dost znamych skladeb. Me se celkem dost libily boss songy. Akorat dost z nich obsahuje nejake vizualni silenosti a nebo miny (proste nesmite je trefit ani mit klavesu zmacklou) takze se mi ani nechteji moc hrat.
Za me hru bych vrele doporucil, ale na internetu kvuli teto hre probehla spoustu ruznych flamewaru a spousta lidi se snazi tvrdit jak je hra spatna po vsech strankach.
Jedna se o fanouskovky projekt par lidi a delany pro ty, ktere neco takoveho oceni. Hra ma sice svoje mouchy, ale rozhodne neni spatna.
V early accessu nebylo moc moznosti jak hru ovlivnovat, co se tyka nastaveni napr. nebo toho jak clovek musel moc grindit songy (hudebni cast). Postupne casu vsak pribyla spousta ruznych nastaveni a ulehceni zivota pro, ty kterym hudebni hry napriklad zrovna nejdou nebo nechteji hrat moc, aby nasbirali body nutne k unlocknuti celeho pribehu. Dokonce ted pote, co jsem failnul posledni boss song nekolikrat za sebou mi to nabidlo moznost ho odehrat, aniz by me to failnulo. Sice jsem toho nevyuzil, ale muze to nekterym usetrit frustraci nad zasekem nad boss songem (hadanky a jejich lusteni bylo podminene obtiznosti a bylo nutne to tak dohrat a ja sam jsem puvodne vykrocil na nejvyssi obtiznost).

Prikladam fotku jedno z papiru, kde jsem lustil. A jeste jednu hadanku na ukazku

GEE: Půjčím ti Xbox :⁠-⁠)

BIMBAS: ja jsem si rikal, ze bych coop i s nekym zkusil, ale nejak se nam se spolubydlicim nakonec nechtelo, pote, co jsme si precetli jak to vypada a kazdej mame fakt jinou taktiku. hral jsem BG3 s ruznyma lidma, co jsem potkal ve VRChatu a to byl teda uprimne dost zazitek. Zvlast kdyz ty lidi v zivote nevideli pravidla dungeons and dragons. jednou jsem si jeste nabehnul do dark urge runu. Tady jsem se spis bal jak by to dopadlo. Oba jsme dost na officery takze by si z nas jeden nebo druhy asi ani nezahral :-)
spoludbydlo ma taky v oblibe argentu s bolterem a myslim, ze ted hraje pyromancer psykera. ja bych argentu nejradsi zabil. ale neudelal jsem to teda (i kdyz mozna aspon pro achievement ty tri chudaky predam inkvizici jeste). taky jsem ji dal do ruky tezky bolter, ale obvykle mi s idirou umrela driv nez stihla neco udelat. nakonec jsem ji dal do ruku brokovnici a kladivo a pobihala spise na blizko (rana kladivem + burst po pushi). mel jsem ji jako jedinou postavenou na burst fire (az uplne na konci hry jsem dal Jae na to schopnosti taky, aby nemela na burst postih a mela zvyseny rate of fire o asi 27% a damage o 30% 200 momenta). nejak se obecne do moji party nehodila a spis prekazela. a musim rict, ze toho friendly firu jsem si zazil dost (umirani mych postav bylo obvykle prave kvuli tomu - navigatorka se moc neptala). v pozdejsi fazi hry mi nevadil damage, ale nekteri jako muj mily dark eldar, tak davali asi tak 10 ruznych stacku neceho jako toxin, bleeding, slow etc takze to bylo takovy nic moc. Navigatorka davala stabilne immobilize a burning, ze.
jako na zacatku ctvrte kapitoly jsem si rikal, ze jsem mel jit slavit a hru ulozit. misto toho jsem se snazil u te hromady textu a vseho neusnout. jako tahle hra je dost test toho jestli clovek dokaze cist a pobrat pravidla. jako prislo mi, ze dost abilit je dost nevyvazenych. jako v pozdejsi fazi hry uz to bylo na jednu stranu jedno, ale jak jsem mel takove divoke buildy tak jsem treba u nekterych postav proste nemel co si vzit, aby to bylo k uzitku. priklad muj slavny dark eldar mel pres 100% armor, dodge a parry a vestina jeho abilit prave zvysovala obranu. Navigatorka neudelala za hru jediny utok a ehm no u vanguarda se tak nejak pocita, ze je to melee bojovnik, ze (takze ta spousta attack of opportunity abilit mi byla k nicemu). kazdopadne z jineho archetypu jsem treba mel u nekoho zvyseny ten rate procentualne o neco podle kdovi ceho a pak v jinem archtypu byla stejna vec, ale zvysovala rate o 1. nebo plosne zvyseny damage o 3%, kdyz muzu zvysit o 60 v jinym archetypu. Ano vyzadovalo to nejake dalsi talenty a tak, ale proste ty 3 procenta byly porad tri. A tohle bylo v ten moment vic jak muj utok takovy.
predpokladam, ze tahle hra bude asi hodne niche i kdyz po vydani BG3 by treba nemusela nutne byt az tolik. uprimne mi to prislo stravitelnejsi nez prvni pathfinder. vim, ze teda oni delali sami az wrath of the righteous (navic teda svet warhammeru je mi blizsi).

STSUNG_NAVANA: jop ted to hrajem čistě v co-opu. Ja jako sympatizant, nikoliv fanoušek W40k mam na starost Argentu a Yrliet. Boje dobry se sniperem a heavy bolterem :), ale hra je fakt tou spoustou textu úmorná. Solo bych to nedal.

Warhammer 40000: Rogue Trader / 128 hodin / #dohrano

Warhammer 40000: Rogue Trader / 128 hodin / #dohrano

Warhammer 40000: Rogue Trader je dalsi (tahove) RPGcko od developera Owlcat, ktereho lidi primarne znaji kvuli Pathfinder: Wrath of the Righteous.
Hra je velmi dobra a dlouha (130hodin). Pribeh je fajn, ale zavisi na presvedceni vasi postavy a jejich rozhodnuti. Rozhodovani ovlivnuje i cleny party, kteri se tak pak mohou stat i vice snesitelnejsimi. Hra je o taktickem tahovem combatu. Krome hromady cteni dialogu a pribehu budete tudiz bojovat a na to se vaze tvorba postavy. Pokud nebudete zrovna bojovat budete letat skrze Koronus Expanse, starat se o kolonie nebo obchodovat. V mezicase muzete resit romance s jinymi postavami.
Oproti Pathfinderim hram je zde (zbytecneho) combatu mene, mapy jsou mensi a linearnejsi. Prostredi je i pres ponurost Warhammeru dost rozmanite a nekdy je to teda az na skodu, protoze pak vubec netusite, co je v line of sight a co neni (nebo je to zabugovany az na pudu).
Hru muzu jen doporucit a to at uz vam Warhammer neco rika nebo ne. Bohuzel, hra je v pozdnich fazich hry dost zabugovana a obcas si mozna budete pripadat lehce schizofrenicky, protoze dialogove moznosti vam nic nemusi rikat. Nicmene tak rozsypane jak Baldur's Gate 3 po vydani to neni (i kdyz mozna bylo, kdyz hra vysla).

Nize vice o hre jako takove.
Rogue trader se odehrava v temnem svete Warhammeru 40k v Koronus Expanse daleko od Imperiem prozkoumaneho 'uzemi'. Vase hlavni postava se v prubehu hodne krkolomneho uvodu stane jednim z Rogue Traderu a to rodu Von Valencius. Rogue Traderove pracuji pro Imperium, prozkoumavaji neprozkoumane uzemi. hledaji svety, ktere by mohli obsadit nebo ktere obsahuji zdroje, ktere lidstvo potrebuje.
Aby toho nebylo malo cesty skrze warp byly ovlivneny Warpovou bouri a tak musite vytvorit nove spojeni mezi systemy v Koronus Expanse. Akorat k tomu potrebujete Navigatora, ktery v uvodu umrel, a tak jednim z prvnich ukolu je sehnat nahradu a to ne jen za Navigatora. Takto postupne sbirate cleny do posadky a take vasi party, ktera vas bude provazet po zbytek hry. Postav muzete ovladat maximalne 6, ale naverbovat jich muzete az 10.
Oproti Pathfinderu, kdy vim zcela presne, co chci, aby moje postavy umely a na kterem levelu tak u Warhammeru jsem nemel ani paru. Warhammer RPG jsem tam pred 30 lety nebo 20 lety i hral. Moje postava byla Dark Eldar Bounty Hunter s pribranym Psyker levelem, aby bylo o zabavu postarano. A uprimne jsem netusil jak muze vypadat cokoliv jineho, protoze tolik dat jsem nevidel ani pri normalni hre Warhammeru 40k miniaturach.
Ve Warhammeru tvorba postavy je docela zazitek. A tak musite poskladat nejak world origin, (social) background, vase staty a nasledne archetypy, aby to davalo nejaky smysl. Toto origin a background v teto hre maji velky dopad na build (oproti DnD). Pro velky (ne)uspech, papirove pravidla byla dosti znacne zmenena. Takze i to malo, co jsem si pamatoval jsem mohl radsi zapomenout. Mate na vyber z takoveho mnozstvi abilit, ze pokud jste jak ja a ctete uplne vsechno stravite hodiny uz jen ctenim, co kazdy archetyp umi. Dost abilit ma dost krypticky popis a navic popisky obsahuji vypocet (nekdy mate vypocet usnadnen tim, ze zacina nulou, ktera neco nasobi :-) ). Ne ze bych si z hlavy pamatoval, co ktera postava vlastne pouziva (staty nejsou pri levelovani videt a je nutne na ne kliknout a tim padem zrusit levelovani). Vubec jsem netusil, co vlastne chci, aby moje postava delala, takze to byla jedina, co mela vyvazeny melee a ranged avsak neumela chodit (problem).
Musim rict, ze moje vytvory asi nebyly nejlepsi :-). Nicmene vetsina postav nakonec neco preci jen 'delala'. Nejvice OP postava byla Navigatorka, ktera svyma psychickyma schopnostma pres svoji zvysujici se Willpower, davala ze vsech nejvice damage. Na WP jsem navazal i jeji HPcka a pouzival jsem ji jako Vanguarda - mohla delat cover jinym postavam a davala jim docasne zivoty a zvysovala mimo jine damage vsech ve svem okoli. Pozdeji umela hybat s neprateli a to byla dalsi velmi OP schopnost. Jako Officer rozdavala kola navic hlavne moji hlavni postave (sniper) a Yrliet, Eldarce, co uz z pribehu je take sniper. Oba Bounty Hunteri byli schopni strilet nekolikrat za kolo a zvysit damage a crit pres 100%. Na blizko jsem mel Dark Eldara, ktery jako Arch-Militant byl schopen pouzivat ruzne zbrane a za jejich stridani clovek dostane ruzne bonusy a utoky a tak daval neskutecne hodne damage. Poucen, ze melee potrebuje umet chodit, tak tento Eldar dostal pohybu az az. Jae byla dalsi Officer a tak jsem ji mel puvodne v parte jen aby pridavala kola. Nasledne jsem z ni, ale udelal i stratega a tak urcovala ruzne zony na bojisti, kde postavy maji nejake bonusy. Do toho byla schopna pohybovat s postavama, aby mohly nekam dojit nebo je pripadne stahnout zpet dozadu. Ke konci hry jsem ji naucil pouzivat radne plazmove zbrane, takze byla schopna neco i zabit. Posledni postava byla obvykle do poctu a bud se jednalo o verneho seneschala nebo Marinaka. Oba dogmatici az na pudu. Marinak byl na boj dobry, ale s nejnizsi iniciativou a pohybem se obvykle nedostal ani do faze, kdy mohl zautocit. Nicmene jakmile na utok doslo tak dokazal udelat paseky dost. Z Abelarda jsem mel udelat arch-militanta, bohuzel jsem tak neprovedl a byl z neho vanguard (Nicmene ani to nebylo zase tak na skodu. Vanguardi umi spolu tahat jinou postavu a podporovat ji). Kazdopadne diky equipum, ktere umely dat nektere assassini ability jsem z neho udelal dual wield melee combat schopneho bojovnika.
Pokud vam vase buildy nejak nesednou, muzete je kdykoliv predelat. Nicmene to samo o sobe vyzaduje docela silnou vuli.
Pribeh je rozdelen do peti kapitol. Uvod je linearni, sude kapitoly jsou otevrene a liche kapitoly linearni. Tudiz od zacatku hry hrajete dost dlouho bud na lodi nebo planete a nemuzete nikam odejit. To muze byt dobre nebo taky spatne. V druhe kapitole se vam otevre Koronus Expanse a muzete letet kam se vam za chce. Mate zadany main quest a pripadne nejaky quest postav. Nemusite je hned jit plnit, ale muzete prozkoumavat jine svety. Nektere prozkoumate jen textove a na nektere muzete doletet a zjistit, co je na nich zajimaveho. Na nekterych jsou nepratele, nekde najdete ruzne puzzle, nekde narazite na zajimavy lore nebo informace o tom, co delala vase (zavrazdena) predchudkyne. Cestovani warpem je nebezpecne a musite si vytvorit cestu warpem. V kazdem systemu muzete vytvorit nove cesty dal. Ty maji ruznou nebezpecnost od 1 do 3. Snizit nebezpecnost muzete pres Navigator's Insight. To je vsak velmi vzacny zdroj a tak spise budete letat pres nebezpecne cesty a zazivat warpove efekty. Krome toho, ze vam muze umrit tretina posadky a tak podobne, budete muset jit obcas posekat nejake ty demony. Je to cinnost otravna, ale take je to jedina moznost jak pripadne levelit, pokud mate pocit, ze je to treba (neprislo mi).
Obcas narazite na nepratelske lode a tak dojde na space combat. Ten je takovy vselijaky. I lod upgradujete a vase posadka se muze naucit ruzne schopnosti, co vam combat usnadni. Lod se opravuje a upgraduje za scrap, ktery dokazete v zasade ziskat jen z bitev. Takze pro ty mene uspesne, tohle muze byt docela opruz.
Jako Rogue Trader mate pod sebou take az 5 kolonii, ktere musite spravovat. Zde mate na vyber ruzne projekty, ktere vam a koloniim daji nejake bonusy. Muze to sebrat hodne casu, ale nebylo to tak 'vyzivne' jako sprava kralovstvi v Kingmakeru, kde jsem si pripadal, ze v mezicase hraju civilizaci. Nicmene ke koloniim je nutne obcas doletet a tak pokud ma clovek Insight navic, je dobre ho vyuzit na cesty warpem mezi nima.
Timto asi wall of text ukoncim. Pokud jste nahodou nerozumeli ani slovu, tak to je pocit, ktery ve vas hra dokaze vyvolat.

Alan Wake Remastered (2010/2021) / PS5 Pro / 22,5 hodiny / #dohrano

Pár lidí tu nedávno dohrálo dvojku, kterou mám v backlogu od jejího vydání. Rozhodl jsem se ale vzít to pěkně od začátku, nehrál jsem totiž ani jedničku :-) Asi to bude tím locknutím na Xbox 360 / Windows, já měl totiž tehdy PS3 a na PC už jsem hry nehrál... Nicméně před pár lety vyšel remaster prakticky na všechny platformy, takže jsem si ho dal na PS5 včetně obou DLC. A udělal jsem věru dobře!

I když je mizivá pravděpodobnost, že by tu byl někdo, kdo jedničku ještě nehrál a chtěl to v nejbližší době napravit, nebudu tentokrát spoilerovat. Kdybych toho o hře věděl předem víc, určitě bych si ji tolik neužil. Neotřelý gameplay podaný epizodickým stylem na způsob Kingovy novely křížené s Lynchovým Twin Peaks mi ohromně sednul a určitě jsem v něm strávil víc času, než bylo nutné.

Bavil jsem se hledáním stránek rukopisu, termosek s kafem (jsem už tenhle sbírací typ), dohledával si různé odkazy a reference - prostě se mi v tom světě líbilo. A to i v noci: tmy se nebojím, v lese jsem se toho něco naspal pod širákem a moje šeroslepost se ve hře naštěstí nijak neprojevovala :-) K tomu jsem sledoval skvělé epizody seriálu Night Springs (médium v médiu, kde už jsem to jen viděl...), poslouchal vyslilání lokální rozhlasové stanice a objevoval tak herní lore.

Byla to paráda! V každé z epizod jsem se sice na nějakém místě zaseknul a trvalo mi třeba hodinu (!), než jsem se přes to místo prokousal - ale žádná velká frustrace se kupodivu nedostavila. Navíc jsem byl na konci každé epizody odměněn stylovým hudebním podkresem, který se mi taky trefil do noty. Nick Cave? Depeche Mode? David Bowie? Lahoda. I samotný herní sound design mi přišel dost vypečený a kdybych se měl ve hře něčeho děsit, tak spíš toho, co bylo v noci slyšet, než (ne)vidět.

Neodpustím si zmínit, že převážnou většinu hry jsem odehrál po nocích kolem středu tohoto týdne, přičemž ve středu (hehe) byl tak masivní úplněk, že jsem si lepší kulisu k téhle hře snad ani nemohl přát. Všechno se to prostě sešlo tak pěkně, až se mi tomu ani nechce věřit. Vynikající atmosféra, vynikající herní zážitek a vynikající IB challenge Down the Rabbit Hole, díky níž teď plynule pokračuju hraním Alan Wake's American Nightmare, pak mě čeká Quantum Break, Control a nakonec onen Alan Wake II.

Bude to tedy ještě dost dlouho trvat, než se k němu dostanu... Ale něco mi říká, že nebudu litovat. Mám vlastně štěstí, že jsem tolik her nehrál! Aspoň mám teď na sklonku života co dělat :-D

FYI měsíc říjen je za námi, byla provedena pravidelná kontrola údajů https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ . Je vidět, že bylo hnusně a všichni poctivě pařili :-D

MASLIX: ODC? Really? Vždyť to nemáš ani podle abecedy! :-)

TERZ: Klobou dolu! Tohle jsem kdysi na xboxu po par hodinach radeji vzdal, na gamepadu by to bylo peklo. Ale hlavne me vidina nekonecneho grindu a krmeni meho ODC uspesne zastavili pred jasnou zavislosti :-)

GEE: Teď jak to čtu, tak mě mrzí, že jsem to v Gamepass propásl.

Harold Halibut/PS5 Pro/10 hodin/ #dohrano
Harold mě zaujal hned na první pohled v traileru. Jenže pak nastalo dlouhý radiový ticho a když už se konečně dostal ven, využil služeb konkurenčního předplatnýho a recenze úplně nejásaly. A tak jsem si řekl, že není třeba nakupovat a jednoduše počkám.

Okamžiky, který se inspirujou Wesem Andersonem jsou úžasný a jedou přesně podle jeho notiček - humor, kompozice, známá hudba z neznámém jazyce. Pak je tu ale taky hodně Michela Gondryho, melancholie a filozofie. Tyhle části jsou pomalejší a nezdá se mi, že by fungovaly tak dobře.

Nejsmutnější jsem z technické stránky věci. Chápu - malej tým na tom pracoval 12 let a Unity není úplně dobrá technologie. Doskakující textury a objekty ale zbytečně kazí celkovej dojem.

Karma: The Dark World / PC / 8 hodin / #dohrano
Mám rád psycho hry s temnější hutnou atmosférou a tady toho bylo obojího víc než dost, někdy až moc. Jinak pro mě hodně povedená adventura ve stylu spíš walking simulátoru, ale vůbec mi to nevadilo. Aspon tím neutrpěla hratelnost a atmosféra. Chvílema mi to přišlo až moc přestřelený, ale bavilo mě to :)

Iratus: Lord of the Dead / 13 hodin / #dohrano

na tuhle "tactical hardcore RPG roguelike" mňamku jsem narazil náhodou, když jsem před časem lustroval na Steamu vývojáře Heroes: Olden Era (btw boží, to si taky dejte!) a zrovna to bylo ve slevě. já moc roguelike nehraju a naposled to bylo perfektní Slay the Spire, když nepočítám asi 30 min v Darkest Dungeon, kde mě ale srala mechanika stresu, ale tady mě na první dobrou zaujal artstyle a premisa, že hrajete za badguy nekromanta a kucháte zástupy hrdinů, který vás chtějí dostat. styl (souboje 4v4 ale i vizuál) mi dost připomíná zmiňovaný Darkest Dungeon, ale tady imho lepší. dohrál jsem to na první dvě obtížnosti (musíte si je otevírat postupně) ze čtyř a to je za mě "dohráno", protože potřetí a natož počtvrtý to už znova jet dokola nechci:) hra má svoje mouchy, ale za svoje cca 2 eura jsem dostal super 13 hodin zábavy, který si třeba někdy i pustím znova, takže za mě dobrý. za plnou palbu 30E bych to nekupoval, ale když to hodíte do wishlistu a počkáte na slevy, tak neprohloupíte ;)

moje parta: skeleton (tank chránící primárně licha nebo lukostřelkyni), werewolf (absolutní dps mašina co má později i dva útoky za kolo, onehituje slabší nepřátele vzadu a umí odstranit veškeré armory na nepřátelích včetně bossů atd.), lich (buffování werewolfa a magickej dmg) a ta lukostřelkyně Bride of Iratus (AOE + crit dps). jak říkám, minimálně na první dvě obtížnosti (=půlka hry) s prstem v nose kombo.

+ na první dobrou se mi hned líbil vizuál
+ herní loop mě na několik hodin fakt pohltil
+ setting že hrajete za nekromanta a sestavujete si monstra z různejch zbytků atd.
+ možnost výhry soubojů jak přes dmg (zabití) tak přes morálku/stres (útěk/infarkt)
+ bavil mě RPG systém (artefakty, levely příšer, části příšer, skilltree s pasivama a kouzlama, levelování báze..)
+ dohrál jsem to na první dvě obtížnosti s vlastně jedním kombem skillů/monster, který se perfektně doplňovali, což bylo velmi uspokojující :)

- dohrál jsem to na první dvě obtížnosti s vlastně jedním kombem skillů/monster, který se perfektně doplňovali, což trošku popíralo tu taktickou část hry "vyžadující" variabilitu a asi z tohodle důvodu už nemám chuť pokračovat:)
- nutnost otevírat obtížnosti postupně
- bossové mohli být nápaditější a minimálně na každé úrovni obtížnosti nový/originální a ne jen opakovat ty starý s vyššíma statama
- je z toho cítit malý rozpočet, takže třeba dabovaných hlášek by mohlo být víc (hlavní nekrouš opakuje neustále asi dvě nebo tři hlášky dokola) a třeba hlášky příšer nemají audio vůbec. obecně by to chtělo víc peněz a tím i větší variabilitu nepřátel a prostředí, nicméně to se (asi) dá dohnat přes DLCčka, které jsem ale nehrál/nekoupil

GTA: San Andreas / Playstation 2 / 35 hodin / #dohrano

Jde o stejny pripad, jako jsem se drive rozepisoval o Beyond Good and Evil a Twilight Princess. O hrani nejakeho GTA projevil zajem predevsim muj syn, ktereho stvalo, ze jeho spoluzaci maji dovolene GTA5 (a parkrat ho u nich hral), ale ze vlastne netusi, o co jde. Takze jsme si to udelali jako otec-syn projekt, vytahl jsem Playstation 2 a po vecerech jsme poctive spolecne hrali - 90% hry odkroutil muj syn, ve zbytku jsem mu pomahal s vyslovene obtiznymi misemi, na ktere nemel nervy.

Ja sam jsem hru dohral za svuj zivot asi 4x, naposledy pred tremi lety na Switchi ("Definitive" edition), cili ja mam tak nejak v relativne zive pameti. Ale stejne tak mam v pameti i to, jak jsem pri uplne prvni hrani - tedy rovnez na Playstation 2 - nadaval na mnohe designove rozhodnuti ohledne misi, ovladani letadel a nevyhnutelne bugy dane dobovymi realiemi.

O to bylo vtipnejsi (a zaroven hruzostrasnejsi) pozorovat vlastniho syna, jak se rozciluje nad pravidly hry, drsnosti policie, ovladanim letadel, bugy v misich, nahodnych bugu ve fyzice a tak dale - stejne jako jeho otec pred dvaceti lety :). Navic to pro nej byla dost nova zkusenost, protoze vetsina her dnesni doby jde hracum proste mnohem vic na ruku, nez hry z roku 2004 - a mne pritom San Andreas prijde jako "moderni hra", protoze jsem mel uz tehdy zazitou dobu osmi a sestnacti bitu. Opravdu zajimave to pozorovat!

Ale ke hre samotne par slov - porad tvrdim, ze verze pro Playstation 2 je "definitivni". V podstate vyjma rozliseni a framerate bych na hre pranic nemenil. Po tolika dohranich je jasne, ze mam ovladani letadel v malicku a povazuji je za zdaleka nejlepsi zpusob cestovani po mape. Samozrejme, ze znam vsechny triky, jak ty mise dokoncovat na prvni dobrou. A jisteze mne osobne nevadi jednu misi opakovat treba 10x, protoze vnimam opakovani jako nezbytnou nutnost k nauceni se problematiky a to vetsi radost pak mam, kdyz se to naucim (a mimochodem, i kdyz znam vsechny mise, i tak jsem nektere obzvlaste vypecene opakoval treba trikrat - no muj syn z toho rostl, ja byl uplne v klidu :)).

Pozdeji jsem hral San Andreas na PC, XBOXu, PS3 remaster, Android verzi a i tu Definitive Edition - kazda verze vzdycky ma nejake nedostatky a unikatni featury, ktere mi hru spise kazily v ocich - kazily ve smyslu, ze se odchylovaly od originalu. Asi jedina vec, ktera Playstation 2 verzi chybi, je moznost poustet si replaye. Jinak je tam vsechno "spravne" - svetlo, mlha, odlesky prednich reflektoru v louzich deste, "rozbite" animace vozidel na dalnici - je to zkratka definitivni zkusenost a jsem straslive rad, ze jsem to se synem mohl prozivat od zacatku do konce.

Hlavni hrdina je sice porad dost pitomej, mnohokrat jsem na jeho rozhodovaci logice a moralni nestabilite demonstroval, proc to vlastne neni zas tak moc velky kladas... Vzdy mne mrzelo, ze CJ se ani v ramci pribehu neostycha vrazdit civily a nevinne pro svuj vlastni prospech. Vedle toho ani postava jeho bratra Sweeta - ktery zde slouzi jakoze moralni majak - neni tak moc nasledovanihodna, protoze jde o typka zasekleho v sedmdesatych letech, ktery nevyrostl. Zmrdecci typu Ryder a Big Smoke jsou neprekvapivi, ale treba postava Tempennyho zvlastne uzrala v tom smyslu, ze mi v necem pripomina soucasneho prezidenta v USA.

Na zaver jeste reknu, ze jsem mel v zivote moznost navstivit Los Angeles. San Francisco i Las Vegas, takze bylo strasne roztomile, ze jsem pri vstupu do kazde nove lokace vytahl fotak s archivnimi fotografiemi a porovnaval um tehdejsich grafiku s mou vlastni zkusenosti. V tomto smyslu mi San Andreas opet prineslo nejakou novou zkusenost a desne jsem si to uzil. Doporucuji vsemi deseti! Ale jen na Playstation 2!

Calico / 8h / xbox / #dohrano
Hrál jsem s dcerou ( https://nyx.cz/discussion/273382/id/58252525).
Není to žádný zázrak, ale nějak to plní nároky na hru pro devítileté dítě. Aspoň chvíli hrála něco jiného než Roblox a hrála se mnou.

Call of Duty: WWII / XSS / 10 hodin / #dohrano

Mel jsem ted Band of Brothers post-rewatch obdobi, tak mi to docela sedlo do nalady. Velka skoda, ze vetsina rozpoctu nejspis padla na produkci krasnych videi mezi misemi a na vice misi a jejich vetsi delku uz asi moc nezbylo.... Ale co, zvuk vymeny zasobniku u M1 Garand opet nezklamal :-)

Ys IX: Monstrum Nox/49 hodin/#dohrano

Dohráno na switchi. Můj první Ys. A zkusím i předchozí díly až se mi zasteskne po Adolovi. Hafo věcí mám na 100%, ale maxování skillů byla mega nuda, takže to jsem přeskočila. Potěšili dabované části, boj hack n slash mám ráda, takže za mě ok
Na switchi hra jela v pohodě, žádné sekačky. Grafika by mohla být trochu hezčí, méně máznutá, ale nevadila