Marvel's Wolverine PS5, 24 hodin, #dohrano

Na Wolwerina od Insomniac Games jsem se od ohlášení těšil, protože Spidermany 1 a 2 jsem vyplatinoval a ačkoliv nejsem Marvel head, chlupatej magor s drápama je mi sympatickej, protože tak nějak neřeší teenage problémy, ale je to trochu vejpitek s vlastníma démonama. No skoro jako bych se v něm i občas poznával. Po prvních recenzích a chladnym přijetí části fanoušků ve mně zavládlo zklamání. Asi bych počkal na nějakou slevu, ale díky moc FRIZERovi, kterej mi hru půjčil a já tak měl možnost udělat si vlastní názor.
Kolem tý hry podle mě vznikla úplně zbytečná hysterie. Vůbec to neni takovej průser. Jestli to je tim, že Spiderman nasadil laťku moc vysoko, nebo že někteří čekali něco jinýho, no zřejmě od všeho trochu. Je to zkrátka akční rubačka. Ale hlášky, že je to hra pro herní novináře a normies jsou dost mimo. Schválně jsem hrál na nejtěžší obtížnost a celkem mi to i dávalo zabrat. Vím, že se i nějak řešilo video, jak Logan jede na motorce a ta hra se jakoby hraje sama. To mi přijde vyloženě jen jako záměrně dehonestující video. Algoritmy pak asi udělaly svoje, protože vozit se po tý hře tak nějak trendovalo všude možně. Já v tý honičce po třetim nabourání normálně zhebnul.
Zároveň rozhodně ale nechci tvrdit, že je to masterpiece. Čistej koridor neni úplně můj šálek. Dokázal bych si taky prědstavit, že hra by fungovala o něco líp, kdyby nabízela svět otevřenější, třeba něco na způsob Ragnaroku. Mimochodem stylizací, kamerou a určitejma aspektama mi Wolwerin novějši dilý GoW trochu připomínal.
Se samotnym leveldesignem jsem měl taky občas problém. Možná i s tim, co autoři zamýšleli, že bude hráč v lokaci dělat. Na jednu stranu po mně chtěli prozkoumávat a hledat bedny nebo láhve s whisky, na druhou stranu mě hra za průzkum nezřídka kdy trestala slepou uličkou bez ničeho a následnym vracením se zpět. Taky jsem měl pocit, že mě někdy hra násilně tlačí do dalšího postupu.
Special moves fajn, ale bylo jich málo a komb bohužel ještě míň. Přitom fighty i pohyb působily skvěle. Možností "jak" ale mělo bejt víc. Stejnej problém se týkal i dveří s challengema. Dost jednotvárný na můj vkus.
Co musim pochválit je jednoznačně příběh a herci. Tomu bych dal klidně desítku.
Celkově za mě osm z deseti. Mohlo to být lepší, ale takovej propadák, jak někteří tvrdí, to rozhodně neni.

DAVESADE: DM2 patří také mezi moje srdcovky a to už skoro 30 let. doteď si vzpomínám jak tenkrát v těch devadesátejch letech bez internetu jsme na tom byli s kámošem zaseklí, vůbec nechápu jak jsme to mohli tenkrát dohrát :-D pamatuju si třeba jak jsem od něj běžel přes celé sídliště domů s papírkem a nakreslenýma runama na nové kouzlo které jsem neznal...zajímavé je že čím jsem starší tím mi to jde hůř dohrát, asi už nemám takovou trpělivost. jednou mi nešly všechny stroje nahoře ve věži aby se otevřel portál (vracet se mi asi už nechtělo) a naposled jsem se zasekl v nějakém asi třetím patře věže v místnosti s cestujícíma teleportama - po pár dnech jsem to vzdal...no ale jak jsi mi to teď zase připoměl tak si to dám znova....

DAVESADE: Tohle by si zasloužilo speciální achievement :-D

Dungeon Master 2 / Amiga / 7 hodin / #dohrano

Oba dily Dungeon Mastera patri mezi me dlouhodobe porad nejoblibenejsi hry vubec. Podobne, jako treba Dooma, jsem je mel ve zvyku dohravat nepravidelne do konce pro proste poteseni ze znalosti hry, chvilemi jsem aspiroval i na speedruny v druhem dile. Ale to je uz davno pryc, ani jednu jsem do uspesneho konce nedotahl uz vice nez deset let (ale rozehral jsem je pro radost mnohokrat).

Obe hry maji pak specialni kategorii obtiznosti, kdy cely titul projdete jen s jedinou postavou misto klasicke party ctyr hrdinu. V teto kralovske discipline je vyzadovano, aby hrac presne vedel, co ho kde ceka a nasledne se hra muze stat v jistem smyslu i jednodussi, protoze jedina postava mnohem rychleji leveluje - zejmena FIGHTER level - ale i MAGE odemkne silne verze kouzel mnohem drive, nez v plne parte. Nemluve o snizene nutnosti pece o hlad a leceni hrdiny, dostatku vyberu zbrani a brneni - vyjma naprosteho zacatku hry mi prijde hra vlastne jednodussi v jednom.

Na PC jsem druhy dil dohral nejmene desetkrat za ty roky a jednou prave s jedinou postavou Torhama Zeda. Na Amize jsem ale druhy dil dohral jen jedinkrat nekdy kolem roku 2005 a tak jsem si rekl, ze je cas si dojet i tuto verzi hry za jednoho hrdinu.

Na Amize je hra zoufale pomala ve srovnani s PC a to nezavisle na tom, jak silnou turbokartu mate, jakoby ji hra totalne ignorovala. Mirim tim k tomu, ze v uplnem zaveru hry je nejlepsi jit na Dragotha za pomoci sestice umelou inteligenci navadenych pomocniku, kteri cisti mapu a zaklesnou finalniho bosse do uzkych a Torham muze zvesela rubat nablizko. Alespon tak mi prislo na PC, ze to je nejlepsi taktika.

Jenze na Amize - ouha - ta rychlost v zaveru hry pada na - bez jakekoliv ironie - na jeden frame za dve sekundy. Hra je proste a jednoduse naprosto nehratelna. Takze jsem se snizil k tomu, ze jsem si nacheatoval nekonecnou manu a zdravi a proste jsem hru dorazil na sprostaka. Nemel jsem proste na finalni klickovani v tomto framerate nervy, hra mi nekolikrat (domnivam se prave, ze kvuli pretizeni procesoru) spadla, proste to neslo. Nestydim se za to a klidne mne kamenujte.

I tak slo o luxusni zazitek, ta hra je porad naprosto bozi a mrzi mne, ze nikdy nevysel plnotucny treti dil.

Cyberpunk 2077 a Phantom of Liberty /80 hodin/#dohrano

Myslím, že v poslední době tady bylo na tohle téma snad už všechno napsáno. Já bych snad jenom dodal, že scénáristi z CD Projekt Red opět ukázali mimořádný cit pro látku. Vzpomněl jsem si na doby, kdy jsem objevoval možnosti internetu a hltal Gibsona a Dicka z ebooků posbíraných po různých ftp serverech. Jak jsem se snažil pochopit Neuromancera z Neffova překladu a bral ho jako nesrozumitelnou a málem mystickou knihu (v angličtině jsem si na něm vylámal tenkrát zuby), abych po letech Rauvolfova překladu pochopil, že to je víc než scifi existenciální beatnická věc. Jak jsem si stáhnul „Johnyho“ Mnemonica a pak ho viděl s Keannu Reevsem z videokazety (a dneska už bych ho radši vidět nechtěl). Tak tohle vv CD projektu evidentně mají rádi taky a dokážou to skvěle rozvíjet a dotahovat. Většinou hry nehraju jak se říká kvůli příběhu, ale tady jsem si to užil vrchovatě. RPG co mě dokáže i dnes překvapit a postavit před těžké volby, které mají dopad. A když už si myslíte, že už se z toho kyberpunku nedá už nic vytřískat, rozvinou žánr nečekaným (ale velmi smysluplným) směrem ve Phantom of Liberty. To pak už tý hře odpustíte i ty neřiditelný auta, a místy polomrtvý kulisy.
Po zkušenosti s Witcherem 3 jsem teda nějak pochopil kde se tvoří základ pro secret ending, takže jsem to dal i s ním. A hodlám se časem vrátit.

Serious Sam 3: BFE (2011/2020) / PS5 Pro / 16 hodin / #dohrano

Tak tohle byla fakt hořká pilulka... Nicméně bylo nutné ji spolknout. BFE znamená Before First Encounter, jedná se tedy o příběhový prequel právě k First a Second Encounter (všechny tři hry vyšly v roce 2020 na PS4 jako Serious Sam HD Collection a přesně tuhle verzi jsem na PS5 hrál). Oproti tomu Serious Sam II, který mě z celé téhle série zatím bavil rozhodně nejvíc, se příchodem trojky oficiálně ocitl ve vzduchoprázdnu mimo "kánon" ¯\_(ツ)_/¯

BFE má straaaaaaaašlivě pomalý rozjezd. Navíc nejdřív vypadá jako nějaká z mnoha takových těch rádoby realistických vojenských her, kdy s jednotkou spadnete na nepřátelské území a musíte se z něj dostat pryč, nebo někoho vyzvednout a tak podobně. Konkrétní příklad nedám, protože tenhle typ her nesnáším a nehraju. Ale tentokrát jsem teda musel :-/ Navíc na úplném začátku má Sam jen holé ruce (sic!), pak extrémně pomalé obouruční kladivo (!) a teprve po nesnesitelně dlouhé době škrcení a mlácení enemáků se propracuje k pistolce (naštěstí s nekonečnou municí). Ufff! :-/

Něco takového jsem po předchozích dílech vůbec nečekal a byl jsem doslova v šoku, jak jinou hru najednou hraju. Navíc to rozbořené předměstí Káhiry, kde se prvních pár levelů odehrává, vypadalo naprosto příšerně! Serious Engine 3.5 v komplikovaných a relativně detailních exteriéro-interérech tentokrát absolutně nestíhal, a to se nebavím jen o obligátním doskakování vzdálených textur. Tak brutální culling, kdy se vám schovávají celé objekty (!), ačkoli se ještě neocitly mimo vaše zorné pole (!!), jsem snad neviděl ani na PS2 :-( Jakmile se hra přesunula do otevřené pouště s několika zbořeninami, tak si engine vyloženě oddechl.

Mno, takže i když se to pak konečně trochu rozjelo a nakonec se Sam dostal do obvyklé formy, trvalo to tak dlouho a hrálo se to tak špatně, že jsem z toho byl prostě rozmrzelý. Ke konci navíc extrémně stoupla obtížnost, oproti začátku to působilo hodně nevyrovnaně. Závěrečný level The Guardian of Time je tak dlouhý a narvaný těmi nejtužšími enemáky, že ho považuju za asi to nejtěžší, co jsem v rámci celé série musel zatím absolvovat. A vůbec poprvé jsem si musel zagooglit jak na finálního bosse, protože ten souboj mi prostě nedával vůbec žádný smysl... A nedával ho ani pak, když jsem už věděl, jak na to.

Čili abych to neprotahoval: římskou dvojku pořád považuju za nejlepšího Serious Sama, BFE trojku naopak za nejhoršího. Zatím! Ještě mám před sebou daší dva díly :-)

DEEFHA: ten zvuk tiskárny pri každým omylu mi vždycky zaručené vyvolá PTSD. Chápu,o čem mluvíš

ERRTU: Hergot, to zní dobře! Papers Please jsem právě kvůli té tísnivé atmosféře fakt nedával (toho mám dost IRL), ale tohle by mě mohlo bavit. Díky za tip :-)

ELHO_CID: jako rozumím, ale já mluvím o tomhle:

POHODAVOLE: Jinak co se tyce tech zlataku, tak jakmile mas Queen Sigma a sprave arkany, tak neni problem si dat run na 20 minut kde ti nacinka 4 miliony tech in-game coins

POHODAVOLE: Za me je posledni level Eudaimonia Machine (napodruhe), kde je posledni boss a ziskas Greatest jubilee. Ale urcit konec ve hre bez jasneho pribehu je tezke. Pokus vim, tak nejaky pribeh maji jen ty placene DLC.

Vampire Survivors / Nintendo Switch 2 / pres 10 hodin #dohrano

Rychlovka a slabsi odvar pro milovniky Brotato od stejneho autora.