Přihodím pár very soft facts z Dálného východu.
Zajímalo mě, co si myslím úplně obyčejný průměrný Číňan (nicméně mladý, vzdělaný a moderní Číňan, ne nějaká konzerva) o průměrném Korejci a průměrném Japonci a naopak. V zásadě jaký národní stereotyp ve vztahu k ostatním dvěma národnostem tam panuje mezi našimi vrstevníky, tedy mezi lidmi, kteří se sousedními národy nemají a priori problém. Takže jsem si zaprokrastinoval na různých quora threadech a expat fórech a zjistil jsem následující:
(Zajímavé je, že názory dvou národností na tu třetí se shodují.)
Korejci a Japonci si o Číňanech myslí, že jsou nekulturní.
Projevuje se to např. tím, že na veřejnosti mluví nahlas (což je možná objektivní fakt, protože to potvrzují i Zápaďané - partu čínských turistů v japonském metru prý poznáte už na dálku podle hluku), nemají problém vyjádřit svůj názor nebo předběhnout ve frontě. Imho tady hrají značnou roli poměrně rigidní schemata korejské a japonské sociální komunikace a chování.
Číňané a Japonci si o Korejcích myslí, že neadekvátně nafukují svou úlohu v kulturních dějinách i současnosti regionu.
Prý je pro ně typické zdůrazňovat, co vynalezli, případně jaký vynález nebo kulturní jev přes ně převzali Japonci od Číňanů nebo Čínani od Japonců.
Číňani a Korejci si o Japoncích myslí, že jsou extrémně zdvořilí - ale že je to spíš jenom přetvářka.
Tady může hrát roli zkušenost z druhé světové války, kterou sice generace našich vrstevníků nemá, takže jí ani nepřikládá větší váhu ale ani tahle generace nemůže nevidět dlouhodobý postoj japonské politické reprezentace k tomu, co japonská vojska spáchala na kontinentu, který je sice zdvořilý, ale nepůsobí upřímně a žádné "německé" sypání popela na hlavu se nikdy nekonalo. A tenhle postoj Japonsko jako stát zastává od roku 1945, takže není divu, že se to jejich sousedům dostalo pod kůži.
A pak je tady jedno čínské specifikum ve vztahu k Japoncům - hned po neupřímné zdvořilosti (nebo i před ní) Číňana ve vztahu k Japonci napadne adjektivum "pracovitý". To prý pramení z toho, že když čínský establishment začínal na přelomu 80. a 90. let rozjíždět ekonomiku, tak státní propaganda dávala Číňanům za příklad, jak strašně pracovitý je průměrný Japonec a že mají být jako oni (a myslím, že v tomhle zrovna ta propaganda nelhala).