Opět kolega s historickým medailonkem
Malé okénko k českým historickým tradicím. Myslíte si, že mrtvý vládce země nemůže činit právní úkony? Proč by ne.
První známý příběh se váže k roku 1307, kdy král Rudolf I. vedl válku s odbojnou šlechtou a zrovna obléhal město Horažďovice náležející panu Bavorovi ze Strakonic. Obležení už nemohli dál odporovat, tak se pan Bavor rozhodl vzdát. Král však tehdy zemřel (zřejmě na úplavici), ale jeho okolí to zatajilo a druhý den přišel pan Bavor před královský stan, kde se poddal králi a vydal příkazy pro posádky svých hradů, aby se vzdaly (zejména šlo o Zvíkov). Celé jednání probíhalo před stanem, ve kterém byl ve stínu vidět král sedící na trůnu. Když se pan Bavor zdráhal, tak mu královi rádci pohrozili, že jestli se do toho král bude muset vložit osobně, tak neručí za nic. Odevzdaných hradů se sami zmocnili. Až poté byla králova smrt oznámena.
Poněkud sofistikovanější byl Kašpar Šlik, kancléř císaře Zikmunda. V posledních týdnech jeho života, kdy již císař nebyl zcela orientovaný, nebo těsně po jeho smrti vydal Zikmundovým jménem několik císařských privilegií, díky kterým získal např. titul říšského hraběte. Mohl si to dovolit, protože disponoval císařovou pečetí a měl ručit za její správní využití. Využil ji však pro sebe.