Leckdo si myslí, že všechny palné zbraně před vynálezem jednotného náboje (střela, prach a zápalka v jednom celku) byly přesné způsobem "přibližně tímto směrem k nepříteli." Ne tak docela. Už dlouhé lovecké předovky s drážkovanou hlavní byly mnohdy pověstné tím, na jakou vzdálenost dokáže zkušený střelec trefit... a pak přišel Sir Joseph Whitworth. Ten došel kolem roku 1854 k názoru, že kdyby dokázal nějak omezit tření střely v hlavni a zároveň ji stabilizovat rychlou rotací, výsledná zbraň by měla mnohem větší účinný dostřel, než jiné dobové zbraně. Nakonec se mu to povedlo pomocí atypické dlouhé střely šestiúhelníkového průřezu a pušky s odpovídajícím "hranatým" vývrtem.
Whitworth rifle při testech dosahovala rozptylu 12 palců na 800 yardů (dost přesné na zasažení člověka) a 140 palců na 1800 yardů (pořád dost na to, aby bylo možné střelit po skupině důležitých lidí a nezřídka někoho trefit). Její střely navíc v letu vydávaly velmi dobře rozpoznatelný zvuk, který měl (jak se ukázalo během americké občanské války) nepříjemný vliv na morálku, přesně podle vzoru "Ježíš tě vidí... Ježíš je pitbull..."
Whitworthka se totiž stala zbraní konfederačních ostrostřelců, kteří doprovázeli pěchotní jednotky a snažili se likvidovat zejména obsluhu nepřátelských děl. Důstojníkem ovšem také nepohrdli. Asi nejznámějším případem je, když yankeeský generál Sedgwick dohlížel na rozmisťování artilerie před bitvou a jeho muži se začali krýt kvůli projektilům z withworthky, které hvízdaly kolem. Sedgwick dvakrát prohlásil, že se za ně stydí, protože "na tuhle vzdálenost by netrefili ani slona." Pak padl s prostřelenou hlavou.