Člověk se občas setká s použitím Marxova výrokem, že náboženství je opium lidstva, což dneska máme asi většinou tendenci vnímat jako negativní ohodnocení, protože drogy jsou špatné, áno? Jenže on ten citát je o dost delší, takže tady dochází k vytrhávání z kontextu a to jak celýho výroku, tak doby. Celej ten výrok zní:
"Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu. Zrušit náboženství jako iluzorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí. Požadavek vzdát se iluzí o svém postavení je požadavek vzdát se postavení, ve kterém je zapotřebí iluzí. Kritika náboženství je tedy v zárodku kritikou tohoto slzavého údolí, jemuž náboženství tvoří svatozář."
Opium tehdy ale bylo, mimo jiné, jedním z mála léků, který dokázaly účinně tišit bolest, ale stejně jako jiný prášky na bolest neléčí jeho příčinu. A jelikož Marx sám opium užíval na různý zdravotní obtíže, tak by se výše uvedený mělo vykládat asi spíš tak, že náboženství je v zásadě lék, ale problému samotnýho lidstvo nezbaví. To se přitom dá vztáhnout jak k tomu skutečně bolest tišícímu efektu, který opium má, tak k tomu efektu, kdy vytváří snový, halucinační světy, do kterejch má člověk nutkání se vracet, protože sou "lepší", než realita a sou o to lepší, čím je skutečná realita horší.
Krátce - nemyslím, že Marx zatracoval náboženství jako něco inherentně špatnýho, ale jako něco, co sice má svůj užitek a použití, může to člověku pomoct cejtit se líp, skutečnej problém ale nevyřeší a cena může bejt až moc vysoká.