PRAASHEK: Taky je možnost číst před tím, než okomentuješ... "Narodilo-li se dítě neprovdané dívce"

//další možnost je počkat devět měsíců a hodit tam oknem živé dítě

ATUARFIK: anebo se zaradují, že mají postaráno o snídani na další dva týdny

jinde by zas mohli bydlet v perníkové chaloupce a použít dítě jako střešní krytinu

TRISSIE: Představuju si ta dramata. Sedí rodina u nedělní snídaně, matka pobízí poďobaného výrostka, ať si namaže další krajíc, že je ve vývinu, a najednou bác, oknem přiletí upečené nemluvně a už lítaj facky. :)

(Převzato od Miroslava Bobka z jeho FB):

ODHALENÉ TAJEMSTVÍ MOŘSKÉ PŘÍŠERY
Příšery a podivná zvířata z dávných legend a starých bestiářů namnoze nejsou čirými výplody fantazie, ale mívají své reálné předobrazy. Jak se nyní ukázalo, platí to také o mořské příšeře označované v severských ságách a rukopisech jako hafgufa. Její tajemství se přitom podařilo rozluštit až díky nově získaným poznatkům.
Hafgufu zevrubně popisuje Královo zrcadlo, didaktický text sepsaný ve 13. století pro norského krále Hákona Hákonarsona. Za zmínku přitom stojí, že se podařilo najít korelaci mezi 26 tvory popsanými v tomto spise a mořskými živočichy uznávanými moderní vědou. Nyní k nim díky badatelům Johnu McCarthymu, Erin Sebo a Matthewu Firthovi přibyl sedmadvacátý – hafgufa.
V Králově zrcadle se o hafgufě píše jako o ohromné rybě, která vypadá spíše jako ostrov. Z celého popisu je pro nás nejdůležitější následující pasáž: „O povaze této ryby se říká, že když se jde nakrmit, vydá z hrdla velké říhání a s ním i velké množství potravy. Všechny druhy ryb v sousedství přispěchají v naději, že získají živiny a dobré jídlo. Příšera drží svou tlamu otevřenou a její velikost je jako šíře fjordu. Ryby si nemohou pomoct, než se tam začít těsnat ve velkých počtech. A když jsou její útroby a tlama plné, [hafgufa] zavře tlamu, čímž chytí a skryje v sobě všechnu kořist, která přišla hledat potravu.“
Další pramen, sága Ǫrvar-Odds ze 14. století, uvádí, že otevřená tlama hafgufy je na hladině vody tak velká, že se zdá, jako by to byly dva kameny vyčnívající z moře, mezi nimiž může proplout loď.
Hafgufa ale kupodivu nebyla známa jen Seveřanům v době středověku. Pod označením aspidochelon se objevuje i ve spisu Physiologus, jehož původní řecký text byl sestaven v Alexandrii mezi lety 150 až 200 našeho letopočtu. V něm se uvádí: „Když má hlad, otevře tlamu a vydechne určitý druh voňavého zápachu, a jakmile ho menší ryby ucítí, shromáždí se v jeho tlamě. Ale když se jeho ústa naplní různými rybičkami, náhle ústa zavře a spolkne je.“
Střih z dávné minulosti do současnosti. V roce 2011 pozoroval tým výzkumníků u ostrova Vancouver pozoruhodné chování keporkaků. Ti se vztyčovali kolmo k hladině, přičemž jim rozevřené čelisti vyčnívaly nad vodu. V takto vzniklém „úkrytu“ se začali shromažďovat sledi, které pak keporkaci jednoduše zhltli. Účinnost jejich lovecké strategie přitom ještě zvyšovalo to, že určité množství potravy vyvrhovali, což z velké vzdálenosti vábilo nejen ryby, které se chtěly nakrmit, ale i mořské ptáky, před nimiž pak měly ryby tendenci se ukrývat… Tento způsob lovu byl vědci označen jak trap feeding (česky řekněme „lov do pasti“). Ale pozor: Téměř identické chování bylo zhruba ve stejné době popsáno z druhého konce zeměkoule, a to u plejtváků Brydeových, kteří tímto způsobem lovili ančovičky. V tomto případě se mu dostalo označení tread-water feeding, které obsahuje slovní spojení „šlapání vody“.
Shoda chování keporkaků a plejtváků Brydeových s popisy hafgufy je do očí bijící. Odpovídá i zmínka o zápachu (nikoli však voňavém), který vzniká uvolňováním dimethylsulfidu z vyvrženého zooplanktonu a malých ryb. Jenže všimnout si této shody a vyargumentovat ji, to dokázala až trojice McCarthy, Sebo a Firth. Současně se však objevila jiná, velmi vzrušující otázka: Proč keporkaci a plejtváci Brydeovi takto lovili někdy před dvěma tisíci let i před tisíciletím – a pak stejnou strategii začali znovu používat až docela nedávno?

dneska jsem narazila na zajímavou lokální jihočeskou tradici rodeníku donešného.

Narodilo-li se dítě neprovdané dívce, její rodina nechala upéct ve speciální formě těstovou figurku dítěte téměř v životní velikosti a tu prostřednictvím posla doručili - nebo se pokusili doručit - otci dítěte. Pokud muž figurku přijal, přiznal se tím k otcovství, pokud se přijetí bránil, bylo z toho mnoho mrzutostí (a spousta ostudy).

Zvyk se zachoval ještě do začátku 20. století, ale pravděpodobně pochází z hlubokého středověku, kdy šlo o ekvivalent "půhonu" - prokazatelné doručení žaloby, za které zodpovídala ta strana, která se něčeho domáhala (tomu by odpovídalo i to, že podle tradic základem bylo ten kus pečiva jakkoli dostat dovnitř, i kdyby vhodit oknem).

pro zájemce víc k dočtení třeba zde: https://na.nulk.cz/1972/1/Nr.html

STARE_CASY: Zase přednáška. Dlouhá.
Rozdíl v počtu zemřelých mužů ve věku vojenském mezi I. a II. svět. válkou je jistě dán účastí/neúčastí země ve válce, ale také výší ztrát na bojišti, které byly v obou válkách asi trochu jinak rozložené (má pocit, že jsem to někde čet, nevím, jak moc je to pravda).
Dalšími vlivy války jsou: nejistá doba válečná, kdy si lidé rozmýšlejí mít děti právě kvůli životní nejistotě a většímu riziku, a dál, že muži jsou na frontě, takže ženy měly přece jen míň příležitostí mít děti s právoplatným manželem, a zřejmě i leckteré další vlivy. Po válce naopak často porodnost vzroste, ale některé z těch dětí, které by se byly narodily, kdyby válka nebyla, se již nenarodí. To, že mnoho mužů zahynulo, také asi trochu snižuje příležitost ženám v jejich generaci mít děti.
Je ovšem třeba mít na paměti, že když se v době války, např. za 4 roky I. války nebo 6.-7. let II. války (v Česku počítám "dobu nejistoty" od Mnichova), mnoho dětí nenarodí, tak cca půlka nenarozených (ve skutečnosti o několik % míň) jsou ženy, které by byly bývaly mohly mít děti o cca 25 let později (o trochu míň, podle aktuálního rozložení plodnosti podle věku), ale protože se před 25 lety ty děti ženského pohlaví nenarodily, chybí mezi matkami o 25 let později. V době II. svět. války se sečetla nejistota války se sníženou porodností v I. světové válce. A v 50. letech se sečetla zvýšená poválečná porodnost s dočasně vzrostlým množstvím lidí narozených po I. světové válce (odložená plodnost do doby po válce), pak cca v polovině 60. let zase přišly důsledky slabých válečných generací a rodilo se méně dětí, bolševikovi chvíli trvalo, než mu došlo, že mu děti chybí (odborníci věděli s předstihem, bolševiku to však trvalo), nastartoval propopulační politiku, která se sečetla se silnými poválečnými generacemi (důsledky dočasně vzrostlé porodnosti po I. a II. svět. válce), a byly z toho Husákovy děti.
S důchody to souvisí tak, že ještě v r. 1950 byla věková struktura v zásadě progresivní, tedy (podle Sulthanova obrázku níže) jakási pyramida s nejširší základnou a směrem vzhůru se zužující (sledujte tvar od r. 1950 směrem vzhůru), takže lidí v produktivním věku, i přes válečné zářezy, bylo stále hodně a díky stále velkému (a ještě zatím zvětšujícímu se) počtu lidí v mladém věku bylo starých RELATIVNĚ málo vůči zbytku populace, a proto lidi v produktivním věku mohli uplatit průběžné důchody. Upozorňuji, že 8 % lidí nad 65 let, který uvádíš je dán nejen zvýšenými úmrtími během Velké války, ale také (a já jen přes palec odhaduji, že možná víc) rostoucím počtem lidí vůbec a stále ještě (už ne dlouho) posilující, zvětšující se skupinou lidí v předproduktivním a produktivním věku.
Další důsledky pro důchody: jakmile se jednou děti narodí, lze celkem přesně spočítat, kolik se jich dožije jakého věku, pokud nenastane nějaká katastrofa, jak byly války nebo španělská chřipka nebo něco podobného rozsahu. Čínskej virus, přestože excesivní úmrtí představovala v ČR něco přes 40 tis. lidí (tuším do jara 2022), vlastně nakonec žádnej velkej demografickej průšvih nebyl.
Takže starejch bude dále přibývat a bude jich hodně, hodně. Podle projekce ČSÚ z r. 2018 (https://www.czso.cz/documents/10180/61566242/13013918u.pdf/6e70728f-c460-4a82-b096-3e73776d0950?version=1.2) bude v r. 2050 lidí starších 65 let v Česku cca 29 %. Dětí do 15 let (0-14) bude těsně pod 15%. Když odhadem připočítáme i mladé 15-19, kteří zpravidla nevydělávají (zatím, v současné společnosti), nebo nevydělávají ani tolik, kolik spotřebují a neplatí daně (sociální a koneckonců i zdravotní "pojištění" je jen zastírání dalších daní, omlouvám se, že opakuji zřejmé), vyjde nám, že jeden produktivní člověk bude vydělávat na jednoho neproduktivního. Nebo spíš na trochu víc než jednoho, protože mezi produktivními lidmi nebude 100% zaměstnanost, budou nezaměstnaní, invačlověci, ženy na mateřské, i kdyby velmi, velmi krátké, bezdomovci a další nevydělávající, a mnozí z nich i něco stojící. Vypadá to, že jeden vydělávající bude živit možná o dost víc než jednoho nevydělávajícího. V letech po r. 2050 se to bude jen horší, nejhorší situace bude kolem roku 2060.
Jelikož porodnost v Česku je stále nízká a úhrnná plodnost se pohybuje hluboko pod hranicí reprodukce populace (1,43 dítěte na 1 ženu v r. 2011, 1,83 dítěte na 1 žen v r. 2021), která je 2,1 a nějaké drobné na 1 ženu, nezdá se, že by se základna mladých, kteří budou jednou produktivní a platit důchody (a leccos jiného) mohla v dohledné době zvětšit. Projekce ČSÚ do r. 2050, na kterou odkazuji výše, je regresivní: víceméně stále zmenšující se základna. I kdyby se plodnost zvýšila a porodnost příslušně vzrostla, těžko předpokládat, že by to bylo tak moc, aby se věková struktura změnila z regresivní na aspoň stagnující v nějaké relevantně vzdálené době.
Čili, je-li někomu 40 a méně, bylo by bláhové, kdyby počítal s důchodem. Má cca 30 let na to, aby se zabezpečil na dobu, kdy už nebude moci vydělávat, nebo ne moc. A obávám se, že ani padesátníci na tom nebudou o moc líp, ani šedesátníci. Naděje na dožití šedesátníků v r. 2021 byla stále ještě 22,8 roku (před čínským virem v r. 2019 to bylo 24,2 roku). Takže v době, kdy šedesátníci začnou potřebovat sociální péči, zdravotní péči nebo aspoň občas pomoc, tj. po cca 75 či 80 roce věku, a bude jich nejmíň dvojnásobek proti současnému stavu, stát nebude mít ani na důchody, tím méně na služby pro sociálně či zdravotně potřebné. Pokud někdo přemýšlí o řešení na úrovni státu, neexistuje, nemůže existovat. Řeči o důchodové reformě jsou dneska už jen politika, nikoliv možnost či naděje řešení. Ta snad byla před 20 lety. Řešení je výhradně individuální. Ani ne rodinné, rodina nepomůže, protože produktivní budou tíženi daněmi tak, že na podporu starých moc nezbyde. Kdo může, měl by se začít starat o své stáří a vymýšlet zdroj příjmů, až mu bude 70 a víc. A začít TEĎ.
Finish.

KURE: Židé byli zabíjeni bez rozdílu věku a pohlaví. Prosím sledovat kontext diskuze.

STARE_CASY: Muži u nás dost umírali během první světové války, ale v druhé světové válce jsme v podstatě nebojovali, takže není moc důvod k úbytku mužů ve vojenském věku.

SULTHAN: můžeš kouknout na statistiky, konkrétně Podíl obyvatel ve věkové skupině 0–14 a 65+ v letech 1947–2021 06.06.2022 (kód: 130070-22)

Obyvatelstvo - roční časové řady | ČSÚ
https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_hu


A ovlivnění válkou tam pochopitelně bude, ale spíše ve prospěch mírně vyššího podílu starších osob, protože ve válce bohužel umírají hlavně lidé produktivního věku, především pak muži. Děti a staří jsou vesměs "druhotné ztráty" z důvodu nedostatku potravin, šíření nemocí apod. Je to vidět na většině grafů poválečné věkové struktury obyvatel, kde se dělají zuby a hlavně rozdíly mezi muži a ženami.

Např.



legenda: 1. nižší úroveň úmrtnosti žen a jejich výraznou převahu u starších věkových ročníků; 2. nižší úroveň porodnosti v době 1. svět. války; 3. snížení počtu narozených v době svět. hosp. krize; 4. zvýšení úrovně porodnosti po 2. svět. válce; 5. pokles počtu narozených na přelomu 50. a 60. l. (přijetí potratového zákona, nástup slabších populačních ročníků z l. 1935–1938); 6. snížení počtu narozených v l. 1966–1968, 7. následnou natalitní vlnu jako kompenzaci předcházející nízké úrovně i jako důsledek přijatých propopulačních opatření v 70. l.

STARE_CASY: Jenom bych chtěl říct, že ten podíl starších v populaci v roce 1947 byl velmi pravděpodobně dost ovlivněn druhou světovou válkou.

Mimochodem, každých 10 let provádělo sčítání lidu, ale bohužel výsledky nejsou rozumně vyhledatelné online. Pokud jsou někde zmiňovány, tak typicky se zmiňuje jen rozdělení dle národností, což se taky historicky nejvíce řešilo.
Například v roce 1921 se k německé národnosti v ČSR přihlásilo 30 % (cca 3 milióny občanů). K československé národnosti 67,7 %.

STARE_CASY: Sociální v tomto výpočtu činí v 31300 Kč z těch 44800 Kč.

STARE_CASY: "Dokáže si vůbec někdo představit, že bychom dnes měli ten Bismarckův systém, ve kterém by při dnešním věku dožití byl odchod do důchodu někdy v 85 letech?"... no to vzhledem ke stavu naseho rozpoctu, bohuzel uplne jasne a ve 3d...

STARE_CASY: půjčuji si s malými úpravami a sdílím dál... v souvislosti se současným stavem politického pozdvižení kvůli menšímu zvýšení důchodů mi to přijde jako vhodný argument do diskuzí...