SALVATOR: to je strašný

Tady i ve Zjištění už se objevila řada postů o divnejch jídlech. Na tohle sem tady ale eště asi nenarazil.
Francouzi jedí ptáčka jménem strnad zahradní. Jelikož má jen asi 16 cm, tak po ulovení (chytají se do sítí) je zavřou do tmy, což ptáka vede k nezřízenýmu žraní. Když strnad přibližně zdvojnásobí svoji váhu, je vhozenej do nádoby s koňakem, tradičně se používá Armagnac. V tom se utopí a zároveň namarinuje. Pak se osm minut smaží a následně se mu odere peří. Strnad se konzumuje tak, že se drží za zobák a celej se vkládá do úst nožičkama napřed, jen větší kosti se plivou.
Klasickej způsob konzumace pak je s velkým ubrouskem nebo ručníkem přehozeným přes hlavu. To se vysvětluje buď tím, že ubrousek má zadržet vůni a podpořit prožitek, nebo tím, že na člověka není vidět, jak plive kosti a říká se i to, že to je proto, aby se člověk skryl před Bohem, zatímco dělá takovou strašlivost.

Vědci z mezinárodní observatoře Telescope Array zachytili extrémně silnou energetickou částici, kterou pojmenovali Amaterasu podle japonské bohyně Slunce.
„Takto vysokoenergetické částice se objeví na kilometru čtverečním jen jednou za tisíc let, takže máme velké štěstí, že jsme je mohli detekovat,“ vysvětluje Federico Urban z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který se na tomto mezinárodním experimentu podílí už více než deset let. Srovnání s předchozími vysokoenergetickými událostmi kosmického záření z let 1991, 1993 a 2001 poukazuje na význam objevu Amaterasu, protože se svou energií řadí na druhé místo hned za částici Oh-My-God zachycenou v roce 1991.

Oh-My-God částice
Večer 15. října 1991 pozorovali vědci nad Salt Lake City v Utahu extrémně silnou částici. Její energie jim vyrazila dech natolik, že jí dali přezdívku Oh-My-God neboli Ach můj Bože.
Částice se nejvíce podobala protonu pohybujícímu se téměř rychlostí světla, právě díky této kombinaci velké rychlosti i vysoké hmotnosti měla takovou energii.
Nejnovější vysvětlení říkají, že ji urychlila kolabující magnetická pole páru kolidujících galaxií vzdálených 450 milionů světelných let od Země.

Zemi zasáhla supersilná částice Amaterasu, která přišla odnikud — ČT24 — Česká televize
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3632405-zemi-zasahla-supersilna-castice-amaterasu-ktera-prisla-odnikud

Že existuje todle auditko! Ano ano ano!

NELLAS: Jezdí sem přímá linka autobusu 900 Černý most - Harrachov. V 11 večer se zhasina veřejné osvětlení (Kořenov). Když to zrovna vyjde tak, ze nesviti měsíc (je vidět spis přes den) je tu taková tma, ze člověk nevidí na 2 metry před sebe.

NELLAS: Asi si udělám výlet do Jizerek :D

Ten pohled, když jsem v noci ležel v poušti na (vlažném :) písku a čučel na galaxii byl super…

GUMBA: That's what we call a premature cumming...

GREATDRAKE: :) Dlužno dodat, že spelling cum/cumming se objevil až v 70. letech 20. století, kdežto plukovník Cumings se v Massachusetts usadil o více než 200 let dříve.

Tento minerál byl objeven u města Cumminton, ve státě Massachusetts v roce 1824.
Přirozeně byl pojmenován podle jména objevu - "Cummingtonite"
Jen si to řekněte hezky nahlas .)

V rámci vtíravého výzkumu jsem zjistila, že někdy jsme první v Evropě i v něčem pozitivním... Oblast tmavé oblohy u nás očividně není dokonalá, ale lepší než drátem do oka.

Vůbec první oblast tmavé oblohy nejen v Česku, ale i v celé Evropě, vznikla v Jizerských horách na česko-polské hranici v roce 2009. V rámci Mezinárodního roku astronomie ji tam vyhlásili astronomové společně s ochránci přírody, obcemi a místními sdruženími. Má velikost 75 kilometrů čtverečních a z poloviny leží na polské straně.
„Pokud je jasno, tak je vidět klenoucí se Mléčná dráha, je tam vidět na 2000 hvězd. Když to srovnáme, tak ve vesnických oblastech vidíme třeba 1500 hvězd, ve městech vidíme stovky hvězd a ve velkoměstech vidíme jenom desítky hvězd,“ popsal Českému rozhlasu jeden z iniciátorů projektu, Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd.
Po vzoru Jizerské oblasti tmavé oblohy vznikly v Evropě další oblasti. V Česku to byla v roce 2013 Beskydská v Moravskoslezském kraji se středem u obce Staré Hamry. Přibližně dvě třetiny oblasti leží na českém území a třetina na slovenském. V logu oblasti je zobrazena silueta v Česku kriticky ohroženého puštíka bělavého, který se v Beskydech vzácně vyskytuje, a Velký vůz.

Třetí, zatím nejmladší oblast tmavé oblohy v Česku, se nachází na pomezí Plzeňského a Karlovarského kraje. Manětínská oblast tmavé oblohy zahrnuje území o velikosti 346 kilometrů čtverečních. Výhodou této oblasti je nízká hustota zalidnění, která se pohybuje asi na desetině českého průměru. Díky tomu je tam málo lidských sídel a tedy i venkovního osvětlení. Severozápad oblasti je tmavší než jihovýchod, kde se silně projevuje vliv Plzně a přilehlých obcí.

„Tma je tam skutečně relativně dobrá. Úplnou tmu už nad Českou republikou nenajdeme a nenajdeme ji vlastně ani v Evropě, všude je noční prostředí nějakým způsobem poškozené,“ uvedl Pavel Suchan.

Kde je v Česku největší tma? Oficiální oblasti tmavé oblohy jsou tři | Radio Prague International
https://cesky.radio.cz/kde-je-v-cesku-nejvetsi-tma-oficialni-oblasti-tmave-oblohy-jsou-tri-8737937
Mapy světelného znečištění – Světelné znečištění
https://svetelneznecisteni.cz/mapovani-tmy/mapy-svetelneho-znecisteni/



Oblasti tmavé oblohy - Nedej se! | Česká televize
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/216562248420005/

MAEQ: ňakej kostel v Dortmundu.

ATOMIKS: A to si ti nevděční Brouci stěžovali, že platí nějakých 95 %. I písničku o tom složili...

NELLAS: No co, Když jsou na Lužinách umělé palmy, co by nemohly být na Střížkově umělé liány :-D

NELLAS: a není to ani deset let... a vypadá to pořád stejně

MEJLA77: Pravdu díš.

Stanici Střížkov hyzdí oschlá zeleň. První rostliny v zimě zmrzly, další na jaře uschly

7. srpna 2014 13:39 Jiří Bigas Metro.cz
Hned dva čtenáři najednou si nezávisle na sobě postěžovali webu Metro.cz. Poukazují na neutěšený stav zeleně ve stanice metra Střížkov. Dopravní podnik přiznává, že se s problematickou údržbou popínavých rostlin potýká. Slibuje však nápravu.
„Stanice metra Střížkov je bezpochyby krásná skleněná stavba. Pokud je ovšem ve stanici oschlá zeleň, tak to hezký pohled není,“ postěžoval si čtenář Michal Pařízek. Jeho slova potvrzuje i další z návštěvníků webu Metro.cz.

Hledá se kytka, která přežije léto i zimu
„Na velmi pěkné stanici se stále nedaří od jejího otevření 8. května 2008 naplnit záměr architekta na květinovou výzdobu. Původně vysazené popínavé liány nebyly mrazuvzdorné a přes zimu zmrzly. Pak byly nahrazeny mrazuvzdornými, ale ty letos po zimě uschly na třech ze čtyř závěsů,“ vyjmenovává Jaroslav Vnouček s tím, že takto zeleň ve stanici vypadá už půl roku.

Mluvčí pražského dopravního podniku Aneta Řehková přiznává, že je její údržba problematická. „Popínavé rostliny v interiéru stanice metra Střížkov zde čelí ztíženým podmínkám - mrazu, vedru, průvanu,“ shrnuje. „V současné době vedeme jednání se zahradnickou firmou, aby zajistila popínavé rostliny, které by tyto podmínky lépe snášely,“ slibuje mluvčí.

Stanici Střížkov hyzdí oschlá zeleň. První rostliny v zimě zmrzly, další na jaře uschly - Metro.cz
https://www.metro.cz/praha/stanici-strizkov-hyzdi-oschla-zelen-prvni-rostliny-v-zime-zmrzly-dalsi-na-jare-uschly.A140807_132801_co-se-deje_jbs

V metru vyrostl Metrorost. O přežití rostlin se stará chytrý systém, odolá i vandalům - Zdopravy.cz
https://zdopravy.cz/v-metru-vyrostl-metrorost-o-preziti-rostlin-se-stara-chytry-system-odola-i-vandalum-185287/

zajímavý nápad na oživení vestibulu metra a osobně se mi líbí design, snad se udrží, vypadá to, že to mají promyšlené...
(jen jsem si vzpomněl na mrtvé kytky na Střížkově - tam jsem měl taky radost, že stanice metra může být prorostlá květinami, ale oni je nějak asi nestíhají zalévat nebo to nejsou vhodné druhy do daných podmínek, to netuším, každopádně to tam dost pochcípalo, případně děkuji předem za upřesnění.)

DELIRIUM:

„Živý“ zadeček tak mohl fungovat, dokud mu nedošly zásoby živin a hlavně voda, protože její ztráty prostřednictvím dýchání tracheální soustavou jsou často limitující.

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2023/cislo-10/-3.html