ABAP: k tomu bych si dovolil podotknout následující:
-> u folklóru je krajně nevhodné (jednak neslušné a za druhé hloupé) mluvit o vykrádání.
Neslušné, protože to automaticky verbálně snižuje pozdější/přejímající kulturu i tehdy, kdy je srovnatelná či lepší; příběhy (nebo aspoň jejich motivy) holt putují mezi kulturami, sestimsmiř.
A hloupé proto, že totožný motiv použitý jinak stává se jiným motivem; v kontextu jiné kultury bude mít tentýž příběh jiný význam a k dosažení stejného významu bude potřeba jiný příběh. Což by ostatně mělo být zřejmé i zde, z konfrontace francouzské a německé verze Popelky.
-> "Grimmové použili" je silně zavádějící informace (slušně řečeno), protože Grimmové nepoužili vlastně nic. Grimmové sbírali lidové motivy a pohádky z nich skládali s relativně minimální fantazií a tvůrčím vkladem, včetně zachování v lidové obraznosti přítomné brutality, jsou v tomto srovnatelní spíš s ranými výtisky sbírek J. Š. Kubína (viz můj příspěvek o něm v tomto klubu). Mluvit o tom, že "něco použili" se dá u Erbena (který lidové motivy přebásňoval a lehce romantizoval), Boženy Němcové, a podobných spisovatelů, ale ne u folkloristů.
(Samozřejmě, kdybychom chtěli být úplně nejvíc hardcore, existuje - a její socialistické vydání se dodnes dá v antikvariátech sehnat - obrozenecká sbírka Pohádky našeho lidu, kde jsou s mravenčí pečlivostí opravdu zaznamenávány různé verze téhož příběhu a vyrovnány vedle sebe, namísto aby byly spojeny do jednoho celku podle svých společných charakteristik jako u Grimmů, ale taková knížka je pak čistě studijní materiál, číst se to nedá - což je i důvod, proč jsem ji ze své sbírky vyřadil.)
-> a teda konkrétně Kráska a zvíře by vydala na podobnou esej jako ta Popelka. Patrně je mladší, nicméně, a ne-li jako celek, pak přinejmenším ve své nejznámější (romantické) podobě, která je v principu alegorie o tom, že slovo se má plnit, dohodnuté sňatky se mají dodržovat, a zejména - že i když mladému děvčeti manžel je zpočátku odporný (= Zvíře), po delším manželském soužití v něm přece jen nalezne zalíbení (= uvidí v něm prince).
Nakolik je takový vývoj situace pravděpodobný, to nechť posoudí dámské osazenstvo, ale pohádka je to pěkná i tak.