• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SALVATORCentrála pro rovnoměrnou distribuci mírně zajímavých faktů
    ESTEN
    ESTEN --- ---
    GREATDRAKE: presvedcive :)

    MEANKITTY11
    MEANKITTY11 --- ---
    VOZKA: a těch chyb jenom v nadpisech...
    JON
    JON --- ---
    VOZKA: a este maj tu drzost, tvrdit, ze nemaj zadnej "conflict of interests", pche.
    VOZKA
    VOZKA --- ---
    GREATDRAKE: Ty vole, to musí bejt hoax paper, ne? Jména autorů jsou Cuntong Wang a Yihe Wangding.
    MATEEJ
    MATEEJ --- ---
    FEEDER: To zní, jako kdyby k nám ta říkanka přišla s Valachy. Až na to, že k nám asi žádní Valaši nepřišli. :-) (Nebo přinejmenším ne masově.)

    Valašsko – Wikipedie
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Vala%C5%A1sko
    PALEONTOLOG
    PALEONTOLOG --- ---
    GREATDRAKE: nejde o výstupky, ale o rastr, kterej vyvolá tření:

    The smallest pattern that could be distinguished from the non-patterned surface had grooves with a wavelength of 760 nanometres and an amplitude of only 13 nanometres.
    MAKROUSEK
    MAKROUSEK --- ---
    FEEDER: No, nevim, ale kazdopadne zde jest studijni material:

    Národopisný věstník Českoslovanský VIII.
    https://www.nulk.cz/ek-obsah/vestnik/html/knihy/vestnik08/texty/vest08-0205.htm
    FEEDER
    FEEDER --- ---
    známá dětská říkanka enyky benyky pochází zřejmě z Bulharska. Možná taky ze Srbska, případně z Rumunska, no každopádně odněkud od Dunaje.

    Je to ve skutečnosti počítání. Originál zní:

    еkete (1) - bekete (2) - cukurbe (3) - aber (4) - baber (5) – domine (6).

    Pokračuje ještě: iku (7) – piku (8) – carapiku (9) – bum (10).

    Zajímavý je, že číslo 1 a 3 a zřejmě i 2 jsou původem z íránských jazyků (skythský? sarmatský?); v jiné verzi je íránské i číslo 4. Prostředníkem mezi původním a dnešním zněním byla pravděpodobně lidová latina (rumunština, arumunština...).

    Navíc čísla 7 a 9 a zřejmě i 8 jsou zkomolenými íránskými výrazy pro 1, 3, resp. 2. Takže je to v dětské říkance zakonzervovaný nějaký starší, neindoevropský šestkový (šedesátkový) matematický systém.
    THAIGRR
    THAIGRR --- ---
    Na konci 19. století byly tisíce veřejných hodin (na sloupech, budovách, v hotelech...) v Paříží synchronizované pomocí systému centrálních hodin a desítek kilometrů dlouhých potrubí se stlačeným vzduchem

    The Underground Clocks of Paris
    https://youtu.be/gol_p2aWrJg?si=SkHjbnQlzBf3YRBg
    MATEEJ
    MATEEJ --- ---
    Tradice. Zase jsem teď narazil na to, že se v nějakém plkacím klubu na nyxu řeší tradice. Co je a není tradiční, jaké masky by se měly nosit na karneval, co je tradiční rodina...

    Před 40 lety vyšel sborník prací renomovaných britských historiků The Invention of Tradition, který (jistě ne jako první, ale AFAIK měl z těchto prací největší ohlas) uvedl přemýšlení o tradicích a "tradicích" do reálného kontextu.

    Spousta tradic je mnohem méně tradiční (ve smyslu předávaná z generace na generaci a sahající hluboko do minulosti), než se na první pohled zdá. Což neznamená, že jsou nějak zásadně méně platné nebo funkční. Podstatné pro jejich zavedení a udržení je, zda lidi něčím oslovují.

    https://is.muni.cz/el/fss/podzim2018/SOC291/um/2_Hobsbawm_ch1.pdf

    Invented tradition - Wikipedia
    https://en.wikipedia.org/wiki/Invented_tradition

    Kdo nemá náladu a trpělivost na suchou faktičnost vědeckých statí, postnu sem recenzi z Goodreads:

    Own up, all of you who watched even an excerpt from the TV coverage of the recent wedding of the future King and Queen of UK and thought, well, yes, sure the Brits are good at this kind of thing, after all they've had hundreds of years of practice at it. Ummm, no actually. As by far the most readable of the essays in this volume claims, it was not until the very late nineteenth century that the monarchy was aggrandized through elaborate public ritual: William IV's coronation was mockingly known as the Half-Crownation, and at the beginning of her reign, Victoria was obstinate and obstructive, and those responsible for devising ceremonies were incompetent. Did you know, for example, that Victoria's coronation was completely unrehearsed? The clergy lost their place in the order of service, two trainbearers talked throughout the entire ceremony, and the choir was 'inadequate'. Indeed, the function of these ceremonies is as old as the monarchy itself, but the form that the ceremony should take is a reflection of how the role of the monarch is conceived, and that is different in different ages. In his essay, David Cannadine sees a correlation between the waning of royal influence and the growth of enhanced ceremonial - the beginning of what he calls the 'cavalcade of impotence'. He analyses the theatrical performances of royalty between 1820 and 1977, taking in the first show that I remember watching on TV, the investiture of the Prince of Wales - which, as I clearly recall, struck me at the time as a load of humbug.

    Another highlight in this volume is Hugh Trevor-Roper taking delight in riling the 'Scotch' as he insisted on calling them, to the annoyance of Scotsmen and women everywhere who normally like to be kept distinct from the stuff sold in bottles. He takes every possible opportunity to remind the reader that it was an Englishman who invented the kilt in the early eighteenth century. With enormous gusto he describes how the idea of a separate tartan for each clan was a 'hallucination' sustained by economic interest, and is surprisingly indulgent and forgiving of the (English) Allen brothers who styled themselves the Sobieski Stuarts and were virtually single-handedly responsible for the creation of the mythology around the 'ancient' Highland dress as a vestige of an early rich civilization - as represented by Ossian. Those clever Englishmen, forging a Scottish national identity and duping the Scots into believing in their own cultural superiority.

    Equally informative, if a tad drier, is the piece on Wales by Prys Morgan. Welsh national costume? Invented by the wonderfully named Augusta Waddington."In 1834 she was not even clear as to what a national costume was, but she was sure there ought to be a costume that would be distinctive and picturesque for artists and tourists to look at." Eisteddfods, druids, bards, national heroes? All in the interest of creating a romantic concept of nationhood through cultural history.
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    ESTEN: v Chotěboři nemůže být tolik nepůvodních obyvatel! :)
    ESTEN
    ESTEN --- ---
    TRISSIE: Ja doplnim, ze v te dobe v celym Wyomingu zilo jen neco pres devet tisic nepuvodnich obyvatel. Asi jako dneska v Chotebori.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    a ještě doplním, že prvním americkým státem, který dal ženám volební právo, byl Wyoming, a to už v roce 1869 (kdy tedy ještě nebyl státem, ale teritoriem).

    Tamní velmi pragmatičtí zákonodárci vzali v potaz demografické ukazatele (aka šest dospělých mužů na jednu dospělou ženu a minimum narozených dětí) a spočítali si, že jediné, co by tak mohli nabídnout, aby se tam nějaké ženy přistěhovaly, by bylo to volební právo. A jak řekli, tak udělali. A protože to fungovalo, tak když v roce 1890 dosáhli dostatečné populace na to, aby se stali samostatným státem, a Washington měl s tímhle jejich nastavením problém a vypadalo to, že se na tom přijetí Wyomingu jako státu zasekne, Joseph Maull Carey, budoucí guvernér státu, poslal jen lakonický telegram "Radši budeme dalších 100 let mimo Unii, než abychom do ní vstoupili bez našich žen!"
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    HNILOB: jakkoli fakta jsou nezpochybnitelná, dlužno dodat, že Susanna Salterová nebyla jen tak nějaká holka pro srandu králíkům - pocházela z politicky velmi aktivní rodiny, její otec byl prvním starostou Argonie, její manžel byl městským tajemníkem a její tchán víceguvernér Kansasu. Ona sama studovala na vysoké škole, ale ze zdravotních důvodů nedokončila poslední ročník. Takže tenhle vtip pánům moc nevyšel :-)
    HNILOB
    HNILOB --- ---
    SPIKE411
    SPIKE411 --- ---
    SALVATOR: To je spíš odkaz zkopírovaný/sdílený přímo z výsledků vyhledávání na Google. Jinak se to okamžitě přesměruje na původní čistou URL.
    Pokud je to nějaká URL zaregistrovaná aplikací, tak se to ale typicky otevře rovnou v ní. Z YouTube není problém tím sdílením získat čistou URL.
    Ale kdyžtak se to dá vyčistit i manuálně.
    SALVATOR
    SALVATOR --- ---
    JON: Při sdílení na mobilu je lepší použít tohle a pak volbu Kopírovat odkaz, než rovnou URL z adresního řádku.

    JON
    JON --- ---
    NELLAS: jak se mi to na telefonu zkopirovalo, tak jsem to postnul.
    NELLAS
    NELLAS --- ---
    JON: Proč nedáš odkaz přímo na YouTube, proč tam necháváš ten Google?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam