XCHAOS: jako nejvíc propojení nebo zmínek, co jsem našel bylo, že ten novej tvar nějak realizoval u Hercula H-4, ale to mi nějak nesedne vzhledem k tomu, co to bylo za husu, která nebyla zaměřená na rychlost.

SCHWAB: jako je to strašně zajímavá historie, ale fakt letadla se šípovitým designem křídlem byla nasazena až po 2.světové válce (obecně nejdále v aerodynamických simulacích a možná bez souvislosti s tím i ve směřování k šipovitým křídlům byli Němci, kteří první počítače od Konráda Zusse používali snad právě na tohle, i když hodně té historie bylo vygumováno bombardovním německého průmyslu a měst... zatímco Spojenci svoje elektronické počítače zaměřili na prolamování šifer a v jistém smyslu na vývoj jaderné bomby - tam šlo ještě o elektromechanické počítače)

Všeobecně je předpokládáno, že šípovitý design (stále ještě podzvukového) Migu-15 vznikl tak, že Rusové utilizovali nerealizovaný německý design, který získali jako válečnou kořist (i když mohlo jít o min. částečně nezávislý vývoj, jako v případě raket). Naopak první americké nadzvukové letadlo šípovitá křídla nemělo. A když jsme u toho Hughese... dle wiki designér Mitsubishi popřel, že by legendární stíhačka Mitsubishi Zero byla kopí Hughes Raceru H-1 :-)

Ale souhlasím, že zrovna Hughes mohl být tajnůstkářská postava, která nepřímo stála v pozadí leckterého spojeneckého technického vývoje.

XCHAOS: ano, proto jsem napsal, že byla babičkou wi-fi a né matkou.
Taková obraznější verze tvého "To s tím FHSS je ovšem úlet :-) ale zrovna standard Wi-Fi ho nepoužívá (používal ho ovšem jeho předchůdce " :)

Jo, XF11 ani H-4 Hercules se nějak do války nedostali, ale sdílel inženýry v rámci vojenského snažení.
Hele, včer v práci jsem nedělal snad nic jinýho, než pročítal věci kolem toho, co jsem postnul :-D

Thank you Cpt. Specifyer :)

SCHWAB: příběh je to úžasnej, ale věta.... "Hughes si dal chvilku na popadnutí dechu a pak to nějak zakomponoval do svých ér, která hned fičela na frontu." stojí za zamyšlení. Doporučuju si nastudovat, jak se Hughes reálně zapojil do válečného snažení.... ve skutečnosti vyvíjel obří hydroplán, který byl dokončený až po válce, a celkově si nemyslím, že zrovna on přišel s designem šípovitých křídel (což ale nevylučuje, že správně předpověděla "tvar věcí příštích"...)

To s tím FHSS je ovšem úlet :-) ale zrovna standard Wi-Fi ho nepoužívá (používal ho ovšem jeho předchůdce a svého času konkurent - BreezeNet - který pro změnu vyšel ze systému, který snad prý izraelská armáda používala pro rádiové spojení s tanky...)

Celkově je to dobrá ilustrace toho, co v Americe historicky znamenala Kalifornii a lidi, kteří se motali kolem Hollywoodu :-)

SCHWAB: Přečteno na mobilu, v pohodě :)) většinu jsem toho o ní věděla, ale moc pěkně shrnuto.

...tak to abych přispěl něčím víc topicovějším, co?



Nevím, jak vám, ale mně ty černobílý herečky přijdou všechny stejný. Ale tady Hedwig Eva Maria Kiesler je dost spešl.

A né jen proto, že to je rakouskouheračka s moravskými kořeny na matčině straně, která pak s novým jménem Hedy Lamarr dobyla Hollywood a svého času byla vnímáná za když ne nejhezčí ženu stříbrného plátna, tak jednu z nej nejkrásnější ženu?
Bývá také považováná za jednu z inspirací pro první kreslenou disneyovskou Sněhurku (narozdíl od Snowflake jí ale stačilo prostřídat jen šest manželů z nichž posledním byl její rozvodový právník) a pak posloužila i jako předobraz originální původní Catwoman (1940) (žádná černoška, žádná bloncka, sorry Eartho, sorry Mitchelle)



Ale to přeskakuji.

V 18 (r. 1932) si střihla hlavní roli ve filmu Gustava Machatého - Extase.

Lehce o filmu pro kulturní ignoranty jako jsem já: o roli stála např. mladá Adinka Mandlová. Její milenec Hugo jí to ale rozmluvil s tím, že nebude dobré začínat kariéru jako nahá. Nicméně když pak viděla úspěch Hedy v Hollywoodu, tak ji docela mrzelo, že poslechla chlapa.
Hedy se nejen že nahá koupe v přírodě, ale v rouše Evině běží i za svým splašeným koněm (smůla Adí, kdybys tam hrála, bylas bys snad v každé filmové encyklopedii). Jo a jde o první nepornografický film zobrazujúci ženu pri orgasmu. Teda jen její obličej, ale i to stačilo, aby filmík odsoudili a tak trochu zabanovali i velcí filmoví kritici jako papež Pyjus a Hitler (i když on měl možná spíš problém s tím, že přece nešlo, aby árijci slintali nad židovku v extázi).

Pak se vdala za svého fanouška - o třináct let staršího zbrojařského magnáta Friedricha Mandla - výrobce a dodavatele nejen munice pro Hitlerovo Německo. Který byl mimo jiné tak trochu žárlivka a snažil se z celého světa skoupit všechny kopie Machatého filmu Extase. Prostě se holka dostala do zlaté klece, kam ji chodili očumovat italští fašisti a němečtí nacisti (prý se někdy stavili i Benito a Áda, což je takové lehce ironické, že Adolf zakázal film manželky svého kámoše)

A tak v roce 1937 od svého manžela utekla, když jedné noci uspala komornou, která ji měla hlídat, a poté ujela na kole převlečená do jejích šatů s hrooomadou šperků.

Hurá přes Paříž a Londýn do U.S. of America, cestou se sčuchnout s Hollywoodským bossem MGM, změnit jméno a od 1938 nastoupit hvězdnou dráhu po celá 40. Ale kterak holka k úspěchu před kamerami přišla, to je ta méně zajímavá část.

Heduš sice řekla, že "Kterákoli dívka může vypadat překrásně. Stačí, když bude klidně stát a tvářit se přihlouple.", ale to nebyl její šálek kafíčka.
Po tatínkovi to byla holka zvídavá a on ji rád zasvětil do tajů kolem elektřiny, mechaniky a tak. No a co, že to byla holčička, místo panenek radši rozebírala a skládala věci.

A jestli se něčemu nemohla krásná Hollywoodská herečka vyhnout, tak Howard Hughesovi (filmový producent, režisér, pilot, letecký inženýr, podnikatel, vynálezce, umělecký producent, značně psychicky vyšinutý muž a megaloman - to se to žije renesanční život, když se někdo umí narodit a podědit, že?!)
Tak se tak bavili, on podporoval její invence, ukázal jí, jak se vyrábí letadla, ona si vzala pár knížek o rybách a ptácích, koukala na obrázky těch nejrychlejších a nejhbitěších a tadá!




Hughes si dal chvilku na popadnutí dechu a pak to nějak zakomponoval do svých ér, která hned fičela na frontu.

Další udělátka z její hlavinky - Coca-Cola v kostce (během WWII nějak nestíhali zásobovat. Sama Hedy tedy řekla, že to chutná pěkně hnusně, ale dvířka pro šumáky se otevřela), takové ty krabičky na kapesníky, kdy vytáhnete jeden a další se povystrčí, upgrade semaforů (vsunutí oranžové mezi červenou a zelenou) a fluorescenční obojky pro psy.

Ale ten nejlepší vynález, nebo koncept, ten přišel v r. 1940 po seznámení se s klavíristou Georgem také takovým kutilem Antheilem s láskou k pianolum (znáte z každého westernu - samohrající piano s válcem s dírkama). Pro film Mechanický klavír z r. 1924 Antheil složil hudbu, kdy 16 klavírů synchronizoval pomocí papírové děrné pásky. Toto naši mladou ženu fascinovalo a napadlo, že podobná děrná páska by se dala použít i pro synchronizaci rádiových kmitočtů.
Vzpomínáte na jejího prvního manžela? Tak tuto problematiku řešil s kámošema od fochu - jak to udělat aby spojenci neokázali stopovat jejich signály k jejich torpédům.

Tento komunikační systém měl tedy sloužit hlavně na moři, konkrétně ovládat dálkově řízená torpéda a sloužit pro tajnou komunikaci, protože díky přeskakování kmitočtů mohl nepřítel jen těžko zjistit, která frekvence se právě používá a tak signál rušit.

Armáda to však dala k ledu jako příliš složité - a taky si do toho přeci nenechají kecat od nějaký hérecký krasotinky a nedostudovanýho zevláka. Umělcům doporučila spíše se usmívat a propagovat státní dluhopisy, jestli chtějí nějak pomoci válečnému úsilí.

Ale aspoň z toho byl Patent číslo US2292387 (r. 1942, jí bylo 28, jemu 42) na "komunikační systém založený na principu přeskakování mezi frekvencemi".



(představa přenosové cesty, u níž by se synchronně, pomocí děrné pásky(!), přelaďoval jak vysílač, tak přijímač. Postup, kdy při přenosu informací se vysílač a přijímač synchronně přelaďují na další a další frekvence a který je znám pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu,)

Myšlenka byla oprášena během druhé kubánské krize začátkem 60. let (když vypršela patentová práva), kdy si napjatá situace naléhavě žádala nové způsoby utajené komunikace, a najednou se princip "přeskakování frekvencí v rozprostřeném spektru" hodil!


Později se stal tento patent základem velké části dnešní bezdrátové komunikace - satelitní telefony, bluetooth, GPS a lze ho označit za pradědu Wi-fi.
O Lamarr si můžete leckde přečíst jako o Mother of Wi-fi, ale spíše je grandmother. :)



Po posledním rozvodu se zcela odstřihla od světa, podle některých to bylo i kvůli její uvadající kráse. Přestala komunikovat s rodinou i s přáteli a skončila zahořklá a osamocená. Kvůli zhoršujícímu se zraku později ani nevycházela z domu. Zemřela v 85 letech v roce 2000.

Shrnuto bez podtržení - není moc lidí, kteří by měli hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy (1960) a zároveň byli uvedeni do emerické National Inventors Hall of Fame (2014) a získali Pioneer Award od Electronic Frontier Foundation a k tomu o nich a jim Jonny Depp napsal písničku.

This is a song for Miss Hedy Lamarr
Erased by the same world that made her a star
Spun out of beauty, trapped by its web
She's a perfect cocoon entwined in gold thread
Her beauty is spectacle, the thoughts too pure
The light of her being, her exotic allure
Was torn at the seams for daring to dream
It's so hard to speak when you're frozen in scream



Já nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem zjistil, že mám na třech zařízench otevřeno spousto panelů o ní, tak jsem si to zesumíroval. Veškeré výše uvedné informace jsou poctivě progooglené z více zdrojů, avšak bez záruky, že oni od sebe neopisují :-)



heh, nechtěl bych ten výplod číst na mobilu :)

Je to 6 let co umřel Hawking.
Umřít na Pi den, den narozenin Einsteina, ve věku Einsteina to je trefa.

TRISSIE: kdyz jsme u tech zachodovych mirne zajimavych veci


In the early 1730s, a mysterious editor (known only as “Hurlothrumbo”) committed to print a remarkable anthology: transcriptions of the graffiti from England’s public latrines. For all its misogynistic and scatological tendencies, this little-known book of “latrinalia” offers a unique and fascinating window into Georgian life. Maximillian Novak explores.

Loos, Lewdness, and Literature: Tales from the Boghouse – The Public Domain Review
https://publicdomainreview.org/essay/tales-from-the-boghouse/

SCHWAB: budeš obojí.
nebyla jsem u toho a jsem ráda, ale otcova partnerka mi tohle líčila jako absolutně nejdrsnější část jeho smrti, jak se snažily (ona a její dcera) vysadit dveře a pak ho vytáhnout s kalhotama u kotníku aspoň na chodbu, aby mohly začít s resuscitací. Protože že jo, nedá ti to a nenecháš tam toho člověka, aniž by ses do příjezdu sanitky aspoň nesnažil o srdeční masáž.

TRISSIE: nedůstojné, nedůstojné... lepší být nalezen jako vysraná mrtvola než posraná!

TRISSIE: takže muži, vystříhejte se dlouhého sezení na záchodě, ať umřete důstojným způsobem při postelových hrátkách s mladou milenkou!

ta míň zábavná část je, že když takhle člověk dostane infarkt na záchodě, tak nejenže je to nedůstojné, ale taky na běžném malém záchodě je strašně těžké se k němu nějak normálně dostat a poskytnout první pomoc. Krom toho, že první problém tvoří většinou zamčené dveře, tak druhý problém je manipulace s tělem v omezeném prostoru.