• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SALVATORCentrála pro rovnoměrnou distribuci mírně zajímavých faktů
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    SCHWAB: zkusim si zakrejt oko, az budu 'bojovat dole'. s vysledky se radeji delit nebudu :-)
    SCHWAB
    SCHWAB --- ---
    TAPINA: nojo.
    nicméně ta pirátská teorie, kdy zakrytí jednoho oka má pomoci v boji dole je imo divná
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    LORD_DE_SEIS: ehm, mel jsem dojem, ze v nazvu fora se pise 'faktu', zkus prosim tolik nesermovat slovem 'udajne'...
    SCHWAB
    SCHWAB --- ---
    TAPINA: přeivapilo mě to. Co píšeš je logické. Někde asi bude hranice, do jaký intenzity se ty mršky řídí tmavším okem. Nebo spíš naopak, kdy v rámci ochrany se rozšíření řídí tim osvětlenějším.

    zakryté oko imho odpovídá světelným podmínkám podpalubí:)
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Test na izokorii se dělá taky že se pacientovi jedno oko zakryje a druhé se osvítí oftalmoskooem, což je prudké bodové světlo přímo do oka, takže se zornička stáhne na minimum. A po odkrytí by ta druhá měla být stažená stejně.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    SCHWAB: Tak vzhledem k tomu, že ve tmě maximálně prd uvidíš, ale nadměrné světlo ti může oko poškodit, tak je v zájmu jedince, aby se oči přizpůsobovaly tomu, které je víc osvětlené. Asi jen u zrcadla zas tolik světla nemáš.
    LORD_DE_SEIS
    LORD_DE_SEIS --- ---
    Teď čtu že to údajně dělali i piloti

    Piloti letadel používali pásku přes oko, aby si zachovali noční vidění, když byl příliš velký rozdíl v intenzitě světla uvnitř a vně jejich letadla, například když létali v noci nad jasně osvětlenými městy. Jedním okem mohli pozorovat dění venku, a když bylo třeba, sundali pásku ze zakrytého oka a byli schopni pohodlně přečíst neosvětlené mapy a přístroje uvnitř kokpitu.

    Ale jsou to jen nějaký články, zatim nic podložitelného
    SCHWAB
    SCHWAB --- ---
    TAPINA: tak jsem to byl vyzkoušet před zrcadlo a buď nejsem zdravej jedinec, nebo je ve vzduchu chyba "v prekladu".
    Zakreju si oko a odhalená zornička se přizpůsobí té ve tmě. Takže když jedno oko vidí málo světla, přizpůsobí se obě:]
    SALVATOR
    SALVATOR --- ---
    LORD_DE_SEIS: Tady ten pán taky nesouhlasí:

    You Probably Believe The Myth About Why Pirates Wore Eye Patches | IFLScience
    https://www.iflscience.com/you-probably-believe-the-myth-about-why-pirates-wore-eye-patches-70246

    The Mytbusters ruled the myth plausible, but does that mean it was actually done? Probably not.

    "There is no evidence that pirates wore eyepatches," pirate historian Dr Rebecca Simon told IFLScience. "There are no images, woodcuts, or any mentions of them in any primary sources from the 17th and 18th centuries."

    The more likely explanation is that the eye patch, like the accents, are the result of popular fiction, rather than historical fact.
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    LORD_DE_SEIS: tyjo nevim... pri boji videt 2D namisto 3D mi zrovna jako velka vyhoda nepripada, ba naopak. spis mi prijde, ze nekdo ignoruje Occamovu britvu. Dobrovolne se pripravit o treti rozmer je dost masochisticky konstrukt.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    LORD_DE_SEIS: Já teda pořád nechápu, jestli a jak tohle fungovalo, protože zorničky se stahují (teda alespoň u zdravého jedince) obě stejně, když jedno oko vidí světlo, přizpůsobí se mu obě.
    LORD_DE_SEIS
    LORD_DE_SEIS --- ---
    Proč nosili piráti pásku přes oko, i když ho měli?

    Samozřejmě existují mnohé teorie. Nejčastější tvrzení, proč piráti nosili pásky přes oči, je právě ta, že v krvavé bitvě přišli o jedno oko. Jeví se to i jako poměrně logické a určitě existovalo mnoho pirátů, kteří nosili pásky přes zmrzačené oči. Poměrně novější, a dokonce i logičtější, hypotéza ale říká něco jiného.

    Piráti byli na lodích nuceni často a velmi rychle měnit tmu a světlo, a to je zejména při boji mohlo stát život. Často se stávalo, že když přepadli loď, začali boj na palubě, ale pak se museli přemístit do podpalubí, kde boj pokračoval. Při přechodu do podpalubí by byl boj obtížnější, protože by chvíli trvalo, než by se jejich oči přizpůsobily tmě, aby piráti mohli vidět útočníky. A právě páska tento problém řešila. Pokud si během pobytu na palubě nasadili pásku přes oko přizpůsobené tmě, mohli k boji používat oko přizpůsobené dennímu světlu. A naopak. Právě páska jim tak tedy poskytla strašlivou výhodu nad protivníky, protože díky vidění v obou prostředích je mohli snadno překvapit.
    RAINBOF
    RAINBOF --- ---
    Toto je příběh prvního digitálního tranzistorového počítače v Norsku, který vyvinul Norský institut obranného výzkumu (vedený Finnem Liedem od roku 1956 do roku 1983). Toto je volný překlad z publikace nalezené zde:
    https://ffi-publikasjoner.archive.knowledgearc.net/bitstream/handle/20.500.12242/2569/FFIs-historie-nr3.pdf

    Za tento projekt bylo zodpovědné oddělení Asdic(1), později známé jako Oddělení pro podvodní obranu v Hortenu. Byla zde skupina vědců s rozsáhlými znalostmi v oblasti šíření zvuku pod vodou. Vedoucím byl Henrik Nødtvedt. Krátce po návratu ze studijního programu v británii byl Yngvar Gundro Lundh(2) pověřen vývojem digitálního (dřív se tomu říkalo číslicového) kalkulátoru který by mohl provádět výpočty v reálném čase. Tak se stal vedoucím projektu pro vývoj stroje pro zpracování signálů nazvaným „Lydia“. Součást požadavků bylo že stroj je nutné vyvinout a uvést do provozu co nejrychleji. Ve skutečnosti ale byl spěch a tlak na rychlé dokončení součástí pracovního stylu FFI (Forsvarets forskningsinstitutt, coz je norský institut obraného výzkumu). Zapálení vedoucí pracovníci na FFI čerpali z mnohých zkušeností získaných v důležitých výzkumných centrech po celé Anglii během druhé světové války. Na jejich základě byla veškerá práce v FFI organizována ve formě „projektů“ nebo „úkolů“. Měli stanovený cíl, stejně jako rozpočet peněz, času a – což je důležité – lidí. Rozhodnutí o zahájení projektu bylo výsledkem rozsáhlých jednání, optimismu (plynoucího hlavně ze solidního technologického backgroundu a dostatkem zkušeností), osobních ambicí a inspirativních diskusí. Lydia měla být instalována „někde na severu Norska“ v předem určeném čase. Lundh přivedl talentované kolegy, kteří s ním vytvořili jádro toho, co se stalo známým jako Siffergruppen (norská obdoba českého cifršpióni) z FFI. Lars Monrad Krohn, Per Bjørge, Per Bugge Asperheim, Olav Landsverk, Asbjørn Horn, Per Klevan a Svein Strøm byli prvními členy skupiny od jara roku 1960.

    Vytvoření počítače založeného jen na tranzistorech bylo něco úplně nového. Pouze několik skupin to předtím dokázalo, především pak američané z MIT, kde skupina vedená Kennethem Olsenem (a to že jméno zní norsky je náhoda, byl totiž rodilým američanem) v Lincoln Lab postavila stroje TX0 a TX2. To bylo předtím, než Olsen založil svou společnost „Digital Equipment Corporation“ (DEC). V říjnu 1959 uvedl první „programovaný datový procesor“ – PDP1 – který byl prvním „mini strojem“. Byl tranzistorový a znamenal začátek nové, velké éry v počítačové technologii. Bylo již od začátku jasné, že Lydia bude založena na tranzistorech a tištěných spojích (PCB). Obojí bylo v té době v Norsku novinkou. Lars Monrad Krohn dostal na starost samotné obvody. Larsova neuvěřitelná pracovní síla a zdánlivě nevyčerpatelná energie byly jedním z rozhodujících faktorů, které položily základ úspěchu. Brzy se totiž ukázalo, že se Lydia bude sestávat z několika stovek karet a až několika tisíc tranzistorů. Lars neponechal nic náhodě ve svém snaze zajistit stroji spolehlivou provozní spolehlivost (která nebyla vůbec tehdy samozřejmá). Zejména se snažil používat tzv. „worst case design“ (tedy udělat věc "blbuvzdornou"). To znamenalo, že jednotlivé obvody mohly být spojeny jednoduše ve všech použitelných konfiguracích bez selhání a to i když tehdejší tranzistory byly dost nepřesné a tak dva nebyly stejné, to bylo důsledkem převážně manuálního výrobního procesu. Stejně tak se snažil najít spolehlivé konektory které by zajistily, že všechny karty budou pevně a spolehlivě propojeny i při jejich časté výměně. Lydia se skládala ze čtyř skříní vyšších než průměrný člověk, všechny plné karet tištěných obvodů což ve výsledku bylo mnoho tisíc kontaktů a drátových připojení které všechny musely perfektně sedět.Výsledkem Larsovy snahy v těchto oblastech bylo, že stroj fungoval perfektně bez chyby po celou svou dobu svého života. Někdy Lars překonával sám sebe v hledání extrémních řešení.

    Per Bjørge byl klidný a zároveň velmi rozvážný a prozíravý návrhář obvodů. Tito dva navrhli většinu obvodových desek pro Lydii. Obvody fungovaly, byly dokumentovány, vyráběny a sestavovány vysokou rychlostí se zachováním pečlivosti a výsledek byl - ohromující úspěch.

    Lydia nebyla programovatelná ale spíše konfigurovatelná. Její program spočíval v samotném propojení logických desek obvodů. To poskytovalo menší flexibilitu než programovatelný stroj, ale programovatelné stroje té doby - i ty nejrychlejší - by nebyly schopny provádět výpočty dostatečně rychle, aby dodaly výsledky v reálném čase. Stroj měl ale pracovat bez přestání a poskytovat výsledky přímo jako součást operačního systému. Úspěch Lydie spočival hlavně v designu; samotný návrh obvodů a ale důmyslnou konstrukcí samotnou. Výsledky byly také ceněné jak z výzkumného hlediska na poli počítačů, tak při potvrzování různých předpokladů o šíření zvuku a signálových teoriích čímž byl splněn i primární cíl. Nicméně, Lydia brzy čelila konkurenci z jiných zařízení v této oblasti, která se ukázala jako praktičtější pro skutečné použití během různých operací. Ale pochopení, jak vytvářet digitální obvody, které mohou být propojeny v celých tisících a být pořád spolehlivé (dnes tomuto uvažování říkáme antifragilita). To dalo celé skupně sebedůvěru, která je později motivovala k ještě větším a náročnějším úkolům. Když byla Lydia nainstalována na jaře roku 1962, byli připraveni na nové výzvy. Lundhův nápad vyvinout obecný programovatelný stroj byl tajně také „koupen“ Karlem Holbergem, který mu mezitím zařídil podporu nutnou pro to aby projekt B5500 jak byl nazván mohl vzniknout.

    To byl začátek norské IT historie.

    ---
    1. Oddělení ASDIC (Anti-Submarine Detection Investigation Committee) v Norsku, které se později přejmenovalo na Oddělení pro podvodní obranu, mělo na starosti vývoj a zdokonalování technologií pro detekci podvodních objektů. Oddělení se specializovalo na výzkum šíření zvuku pod vodou a na vývoj sonarových systémů které by byly schopné efektivně detekovat nepřátelské ponorky. Vývoj počítače "Lydia," byl součástí snahy o zlepšení schopností norských ozbrojených sil v této oblasti.

    2. Yngvar Gundro Lundh
    byl norský inženýr a technologický průkopník. Byl známý tím, že přivedl internet do Norska jako druhé země po USA a za vývoj jednoho z prvních výpočetních zařízení v Norsku. V roce 2021 byl uveden do Internetové síně slávy.

    dG8hmk7.md.png
    dG8Oi92.md.png
    RSZ
    RSZ --- ---
    E2E4: btw k vidění ještě v jugo. válce (jeden je v muzeu v karlovaci) a třeba taky v sýrii, traktor je prostě šikovná platforma

    E2E4
    E2E4 --- ---
    znáte ten vtip jak sovětský traktor mírumilovné oral pole, zaútočil na něj čínský tank, sovětský traktor palbu opětoval a vrátil se na základnu?

    tak oni fakt měli obrněné traktory

    Sovětský traktor opětoval palbu a odjel na základnu. Realita místo vtipu - iDNES.cz
    https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/bronetraktory-sovetske-obrnene-traktory.A151029_131356_vojenstvi_erp
    ASNEK
    ASNEK --- ---
    Pan Víctor Peñasco y Castellana sa vydal na plavbu Titanicom proti voli svojej matky (zadna plavba lodi na svatebny ceste). Aby to utajil jeho sluha zostal v Parizi a posielal jeho matke predpripravene pohladnice.
    Posielal intezivne aj potom ako sa Titanic potopil a jeho matka uz vedela ze jej syn umrel...

    Víctor Peñasco y Castellana | Titanic Wiki | Fandom
    https://titanic.fandom.com/wiki/V%C3%ADctor_Pe%C3%B1asco_y_Castellana
    THAIGRR
    THAIGRR --- ---
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    TOOMIX: Spíš to byla akceptovatelná přesnost...i dneska, s NTP a vůbec, jsem rád za plusmínus minutu.
    TOOMIX
    TOOMIX --- ---
    x.com
    https://x.com/KamilZm/status/1822928904958464005

    Jak se synchronizoval čas hodin v Paříži na konci 19. století? Použili pneumatický systém. Zakázku na jeho vybudování a provozování na dobu 50 let získal v roce 1881 Victor Popp. V centru byly hlavní hodiny, na které byly potrubím připojeny tisíce (>5000, uvádí se i 7800) veřejných, ale i soukromých hodin. Potrubí mělo průměr od 27 mm do 3 mm.
    Centrální hodiny každou minutu pustily na 20 sec. tlak do potrubí (0.75 bar) a uměly se samy natahovat – jakmile závaží (typické pro kyvadlové hodiny) časem kleslo dolů, pneumaticky se zase zvedlo nahoru.
    Koncové hodiny byly velmi jednoduché a nepotřebovaly jiný zdroj energie. Minutová ručička byla připojena na ozubené kolo se 60 zuby, kterým pomocí páky otáčel vzduchový válec. Hodinová ručička byla připojena na minutové kolo přes převod.
    Přesnost byla dána rychlostí šíření signálu, v nejvzdálenějších místech to mohlo být kolem 1 minuty. Pozn: Možná to nějak kompenzovali přímo v koncových hodinách?
    Systém vypnuli až v 1927, když elektrické hodiny byly dostatečně přesné a levné.

    The Underground Clocks of Paris
    https://www.youtube.com/watch?v=gol_p2aWrJg


    TOXICMAN
    TOXICMAN --- ---
    Hezký popis jak probíhalo odstranění vraku lodi Costa Concordia

    The $800,000,000 Salvage of Costa Concordia
    https://www.youtube.com/watch?v=ZJ0yaJmk0ZU
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam