ABAP: Pro představu je to velmi dobré, jen dvě malé nerdské poznámky: hustota je v těchto případech trošku zavádějící pojem, podobně jako průměr jakékoliv jiné intenzivní veličiny v případech, kdy je ta veličina rozdělena velmi nerovnoměrně. Protože malé planety, velké plynné planety, a hvězdy mají hodně se lišící distribuci hmoty - u všech je to samozřejmě nerovnoměrné, u hvězd ale výrazněji. Jádro u hvězd má mnohem extrémnější (vůči povrchu) hodnoty prakticky všeho oproti třeba planetám podobným Zemi. (V tomto smyslu je ohraná klasika, z novin dobře známý zavádějící pojem "průměrný plat" vs. "medián platů".) Ale i když zůstaneme u těch hvězd, tak jakou asi výpovědní hodnotu by mělo třeba udávat průměrnou teplotu nebo průměrný tlak. Třeba dobře známý rudý veleobr Betelgeuse má (průměrnou) hustotu ještě asi o 2 řády menší než Slunce, ty okrajové části jeho atmosféry jsou mnohem řidší než vzduch, ale asi nikdo nepochybuje o tom, že hustota v jeho jádře je mnohem vyšší (vzhledem k tomu, že už pálí helium, tak tak hustota jeho jádra je dokonce mnohem vyšší než v jádře Slunce). A tím se dostávám ke druhé poznámce, u planet a u hvězd se leckdy dost obtížně (a tudíž i dost odlišně) definuje jejich povrch (a tím pádem objem a hustota). U některých obravdu velkých hvězd jako Betelgeuse už tak prostě není dobře definovatelná hranice jejich povrchu. U planety typu Země asi není problém, je to jen šutr a celková hmotnost atmosféry je zanedbatelná. U velkých planet už se ten povrch hledá hůře, ale stále je to ještě vidět. U Slunce povrch od okolí taky ještě odlišíme i v optické oblasti a asi panuje konsenzus na tom, že třeba koronu už do objemu Slunce nezapočítáváme, i když je to vlastně taky armosféra a u planet jsme ji zahrnovali. No a u veleobrů ty okrajové části už jsou taková skoro-mlhovina, a není tam často nějaký pěkně viditelný přechod mezi atmosférou té hvězdy a okolím....