QUANTI: Když jsem se jako malá učila Ř na logopedii, tak jsem ty dvě rozlišovala, protože jedno mi šlo líp než druhé. Říkala jsem jim zlaté a stříbrné :D

SALVATOR: Uhlí do Newcastlu :))

QUANTI: Mimochodem ta znělostní asimilace na konci slova (keř vyslovován jako [ker̝̊]) je zajímavá v ukrajinštině. Ta ji totiž pro většinu šumovejch souhlásek nemá. Takže zatímco my vyslovíme vůz jako [vús], tak v ukrajinštině viz (vůz) bude zase [viz], se znělým z na konci. Podobně třeba did (děd, děda) bude [ďid] a ne [ďit]. I když nevím jestli si nedělala na Duolingu ukrajinštinu a nenosím sovy do lesa, dříví do Atén, nebo tak něco v tom smyslu.

QUANTI: Jo, hroznej čeloplesk.

SALVATOR: Jen doplním v tý češtině, že by někoho mohlo možná překvapit, že ř jsou dvě, znělý a neznělý. Ř třeba ve slově tvář zní jinak než ve slově pařez, úplně analogicky, jako když D na konci slova plod vyslovíme jako T. Ale nenese to ten významotvornej rozdíl, tak si to většina lidí ani neuvědomí.

Mimochodem se stydím, že jsem na to "mikro o" a "mega o" nepřišla sama - vždyť je to tak ložený!

GLADILAF: No, tam je to trochu složitější. Následující platí pro angličtinu.
Latina měla původně jeden grafém pro dva fonémy - V pro U a W. Foném V jako takovej v klasický latině nebyl. Pozdějc se zvuk V objevil, zastoupil foném W, ale grafém zůstal pro U a nový V stejnej - V. Ve středověku se objevil grafém U, ale šlo jen o variantu V a oba grafémy pořád mohly označovat oba fonémy - U a V (bordel). S příchodem knihtisku se z U a V staly poziční varianty. V se používalo na začátku slova a U uprostřed, pořád ale eště zastupovaly oba grafémy oba fonémy. V 17. století se začalgrafém U používat pro foném U, ale jenom uprostřed slova. Na začátku slova mohly oba grafémy pořád eště představovat libovolnej z obou fonémů. Slova začínající na foném U a slova začínající na foném V dokonce měly ve slovnících jednu sekci. To pak časem vymizelo.
Foném W měl původně vlastní znak - runu wynn: Ƿ, ale podobně jako grafémy pro znělý a neznělý th (thorn: Þ a eth: Ð) začaly bejt nahrazovaný digrafem th, tak i pro Ƿ se vlivem latiny a latinky začal nejdřív používat digraf VV, kterej pak splynul v grafém W

SALVATOR: Nemáš něco o vztahu "u" a "v" (případně ještě "w") v evropských jazycích? Někdy mi přijde, že v historických textech jako by se s nimi zacházelo docela promiskue, ono teda spíš dnešní podoba bude důsledkem nějaké pozdější kodifikace, která ale zjevně proběhla dost různě...

Řečtina má (minimálně) dva grafémy pro současnej foném O, který kdysi reprezentovaly dva různý fonémy: Ο - [o] a Ω - [ɔː]. Cca 600 až 300 př.n.l ale ty zvuky splynuly v jeden a bylo potřeba proto potřeba najít jiný pojmenování pro ty dva grafémy. Tak se zrodilo O malé a O velké. V řečtině o mikron a o mega.

Mimochodem Ω a ω jsou pořád jeden grafém (řekněme abstraktní grafická jednotka) realizovanej dvěma různejma glyfama (konkrétní jednotka). Takovejch párů je v lingvistice vic. Fonémy jsou abstraktní jednotky zvuku, realizovaný fonama - konkrétníma zvukama. Například v češtině jsou [n] (nos) a [ŋ] (banka) jeden foném kterej má dva fony. Jsou to alofony fonému "n". Jejich záměna nezmění význam slova. Banka vyslovená s nenosovým [n] je pořád to samý jako baŋka. V jinejch jazycích jsou to dva odlišný fonémy, protože nesou schopnost změnit význam slova. Podobné morfém vs morf, lexém vs lex.

LORD_DE_SEIS: a pritom stacilo se zeptat plukovnika Kurtze :)
https://www.youtube.com/watch?v=Yivgbhpekvo

Šnek se díky slizu který vylučuje, může plazit po ostří, aniž by se říznul

How Do Snails Navigate Razor Blades Safely?
https://youtu.be/60vOrJsGYu0?si=_uOVs9deCHqHUh2m

XCHAOS: chaos.pizza zní dobře :)

HNILOB: To máš v různých obdobách všude, i v střelecké četě má ostré jen část střelců

Japan.

PISKVOR: je to ovšem "cyklistický rekord ve vakuu" (obrazně řečeno).
Reddit - Dive into anything
https://www.reddit.com/r/pics/comments/9h7q6l/last_month_denise_muellerkorenek_broke_the_world/

Z jiného soudku: světový cyklistický rychlostní rekord drži americká cyklistka Denise Mueller-Korenek, a to 296 km/h.