Lydia Fairchildová byla potřetí těhotná a nezaměstnaná, když v roce 2002 ve státě Washington požádala o státní podporu. Součástí procesu i standardní DNA testy, které měly potvrdit příbuzenství Lydie a jejích dětí. Podle testů ovšem matkou svých dětí nebyla. Byla obviněna z podvodu a žalobce dokonce požadoval, aby jí děti byly odebrány. Protože se mezitím blížil termín porodu, soudce nařídil, aby u porodu byl pozorovatel a aby hned na místě byly odebrány genetické vzorky. Podle genetiky Lydia nebyla matkou ani svého třetího dítěte, což pro soud bylo jen dalším důkazem toho, že jde o nějaké podvodné surogátní mateřství.
Fairchildová měla ovšem štěstí - v roce 2002 vyšla první vědecká studie potvrzující existenci chimérových genů, a její právník se ke studii nějakým způsobem dostal. Další nařízená sada testů prokázala, že matka Fairchildové je genetickou babičkou jejích dětí, a nakonec se povedlo najít i zdroj chimérické DNA - až testy buněk odebraných z děložního čípku mateřství potvrdily. Až teprve tehdy bylo obvinění proti ní staženo.
jako... dost děsivá představa, dostat se do situace, kdy by mě stát obviňoval z toho, že dítě, které jsem odnosila a porodila, ve skutečnosti není moje.