SALVATOR: myslim to presne tak jak to pisu.
Nikdo z nas neumi divat se na minulost jinak nez z dnesni perspektivy, ale pro pochopeni dejin to proste nefunguje.
Napriklad povalecnej narativ socialistickejch stran ktery najednou z narodnich socialistu vyrobily pravici mel co delat presne s tim fenomenem ze se v mnoha ohledech s nazorama Hitlera shodovaly.
To samy treba s antisemitismem kterej najednou nikdo nechtel znat a pripisoval se pouze oblude s knirkem: ve skutecnosti byla Evropa i USA antisemitismem uz pred valkou skrz na skrz prolezla, zeme jako Polsko nebo Francie o tom dnes taktne mlcej ale zkus si projit dobovy dokumenty. Hitler to halt po nemecku vzal dukladne, ale ten narativ byl jinde podobnej, proto taky dlouho nikdo na zpravy o holocaustu nereagoval.
Nebo treba ta znama historka o Jesse Owensovi:
První den soutěží Hitler osobně blahopřál některým německým a finským vítězům ve své lóži.
Mezinárodní olympijský výbor mu poté nařídil, aby buď přijímal všechny vítěze, nebo žádného – Hitler se poté rozhodl, že už oficiálně nebude ve stadionu přijímat žádné sportovce.
Netýkalo se to tedy pouze Owense, ale všech pozdějších vítězů, včetně německých.
Přesto se považuje za velmi pravděpodobné, že toto rozhodnutí bylo přinejmenším částečně motivováno neochotou veřejně blahopřát černochovi – sám Owens i tehdejší svědci to tak vnímali.
Ironie příběhu:
Owens později uvedl, že po návratu do USA čelil větší diskriminaci než v Německu – například při přijetí v Bílém domě ho nepřijal prezident Roosevelt, v New Yorku musel použít vchod pro služebnictvo a na vlastní oslavu jet nákladním výtahem. Tato dvojí morálka bývá často zdůrazňována jako skutečné jádro celého příběhu.