RAGNAROK: V rimskem pravu: PA = dominus, OA1 = ordinarius, OA2 = vicarius. Kdyz vicarius spachal zlocin, tak byl za nej potrestan a nikdo jiny. Kdyz prestupek, byl potrestan dominus. Nebo teda presneji dominus byl za prestupek (vcetne podvodu a kradezi mimochodem) zodpovedny a mohl bud zaplatit skodu a nebo predat vicaria obeti jako zaplaceni skody.

SALVATOR: A ten zakon se jmenoval "Law of Averages" jako ze "Zakon o havariich". A ten koren je mnohem starsi, je z protosemitstiny a znamenal puvodne "prijit o oko" nebo "oslepnout".

The most convoluted etymology…
https://www.youtube.com/shorts/ijzUdRdDE6Q

ATUARFIK: To jo, myslel sem v tom prvním významu - zvláštní, neobvyklý.

No, pro mě zaručeně nejspletitější etymologii, na kterou jsem snad zatím narazil, má slovo average, který má stejnej původ jako naše havárie. Základ to má v arabským kořeni عَوَار • (ʕawār), což je chyba, pochybení, nebo defekt. Odtud přes ʕawāriyya s významem "poškozené zboží" do italskýho avaria díky obchodu ve středozemním moři, pak přes starofrancouzský avarie s významem "damage done to goods on a watercraft when they are thrown overboard due to a risk of the watercraft capsizing" až do anglickýho average. A to proto, že když se na lodi převáží náklad vícera obchodníků, tak nejjednodušší způsob, jak rozpočítat škodu v případě, že bylo potřeba hodit zboží přes palubu, když hrozilo riziko převrácení lodi, je prostý průměr, čili "average".
Kde v tom má původ naše havárie je myslím jasný.

SALVATOR: Vidíš, mně zrovna ten vývoj u "peculiar" připadá úplně jasný. Majetek jednotlivce > buď "něco vlastního někomu, něco typické pro jednotlivce, zvláštní, speciální, neobvyklé" nebo "něco patřící jednotlivci, typické pro jednotlivce, vyskytující se na jednom konkrétním místě" (klokani).

A k ovčímu sýru - však taky nenaznačuju žádnou logiku, prostě jen že etymologicky to obojí vychází z dobytka. A to už vůbec sem radši netahám Grimma a anglické "fee" a skandinávské "fé, får atd.", muhehe.

Furt lepší, kam to s dvojitým významem dopracovalo "peculiar", než třeba anglické "sanction". :)

ATUARFIK: Nojo, jenže to je přes pecora, čili ovce a to od pecus, což obecně značilo dobytek (hovězí), přičemž od pecus se odvozuje i peculium, ovšem s významem "co nalezeno k dobytku", takže etymologická souvislost tam sice je, ale logická souvislost mi přijde menší, než naznačuješ.
Zajímavější mi přijde, že od slova peculium je odvozený i anglický "peculiar", který může mít jak význam "zvláštní", "neobvyklý", tak "typický", nebo "běžný" (Kangaroos are peculiar to Australia), ale teď sem narychlo nedohledal důvod. Tak by mě ten vývoj asi zajímal víc.

A jen dodám, že vzhledem k tomu, čeho si v minulosti lidé vážili jakožto majetku, je římské peculium samozřejmě etymologicky spřízněné se sýrem pecorino.

THAIGRR: vzhledem k tomu, ze soucasti peculia byvaly remeslne dilny nebo klidne farmy, tak jo, klidne :-)
K peculiu se ale dostali jen ti chytri, schopni, pripadne oblibeni. Obyc polni delnik mel smulu.

GIRAFFKA: mikrootrok byl papirove panuv, ale vykoupit ho samozrejme bylo levnejsi, nez schopneho dospeleho otroka.

TRISSIE: mohl si otrok koupit otroka, aby za něj otročil pro otrokáře?

SALVATOR: tak, teď ještě vypátrat původ písničky "koupím ti papuče pyčo" :3

STENNY: ja bych doplnila, ze ten rimsky otrok mel zvykovym pravem akceptovanou moznost mit vlastni majetek, takzvane peculium (a i s nim podnikat). Dokonce si za nej mohl koupit i svobodu, kdyz nasetril dost, ale bylo to trochu na vode, bo pater familias mu mohl k peculiu kdykoli odebrat pravo. Ale na druhou stranu zase moc srat otroky ve vlastni domacnosti se taky nevyplacelo, takze to bylo takova krehka rovnovaha.

Mmch peculium meli taky dalsi neosamostatneni clenove rodiny, tedy zeny a synove do urciteho veku, a jejich veritele nemohli zalovat je, ale museli hezky za pater familias.

Jo a soucasti peculia mohli byt a casto byli taky dalsi otroci, takze jeden otrok vlastnil jineho otroka.

Ano, mam statnici z rimskeho prava, why do you ask? :-)

MEJLA77: Velmi obecně:
Nevolník je typicky člověk, připoutaný k půdě. Nemůže se většinou jen tak sebrat a (legálně) odejít jinam, ale má vlastní omezený majetek, nabývá alespoň část hodnot z obdělávané půdy, může se ženit/vdát, může činit nějaké právní úkony (což taky znamená, že minimálně teoreticky by ho nikdo neměl jen tak z pleziru zabít a nebýt potrestán). Není možné ho prodat nebo třeba prohrát v kartách odděleně od půdy.
Otrok je věc. Majetek nabývá pro svého vlastníka, sám nic nevlastní, typicky potřebuje povolení ke sňatku (nesmrtelnymi slovy jistého profesora: "samozřejmě, že otroctví je překážkou sňatku, to je, jako byste si chtěla vzít květináč"); zabít vlastního otroka bývá legální, zabít cizího je majetkový přečin.

Ale samozřejmě jsou regionální rozdíly - trochu jiné reálné postavení měl otrok v Římě, ve střední Evropě a ve Skandinávii, navíc se to proměňovalo v čase.

MEJLA77: Otroci v zásadě vlastní majetek mít nemohli. Otrok byl věc, mluvící věc. Rádio taky nemůže vlastnit jiné věci. Oproti tomu nevolník věci vlastnil, byl člověk, sice s omezenými právy, ale člověk.

MEJLA77: respektive v češtině je význam těch slov podobný, jen tedy otrok byl asi spíš z dovozu a nevolníci byli místní, tedy vlastně poddaní, museli část práce robotovat na panském a část si mohli užít "na svém", otroci IMO nejaký vlastní majetek většinou nemívali...? Třeba mě někdo doplní, ale tuším, že jsou to spíš výjimečné případy, kdy se otroci dopracovali k nějakému majetku nebo jej dostali...