SITH:
Tohle platí do tý míry, že ukrajinština nepoužívá G v zásadě vůbec až na pár extrémních výjimek a H se vyslovuje i v cizích slovech - heneral, heohrafija, Hoohle (hoohlity). Z Rusa zvuk H nedostaneš vůbec, neuměj to, všude je G (Jaroslav Gašek třeba a dodneška sem nepochopil, proč do cizích slov s H cpou radši G, když přitom maj CH, která uměj. Jaroslav Chašek by mi furt přišel zvukově blíž).
KAEL: Obecně infintiv končí na -ty vs ruský -ť. Spaty × spať, bačity × smotreť, chodyty × chodiť.
Další rozdíl je ve výslovnosti ŠČ. Ukrajinština zřetelně vyslovuje Š a Č, ruština to spouje do prodlouženýho měkkýho ŠŠJ - boršč × borššj (nevim, jak líp to zapsat).
Akání vs. okání je poměrně výraznej rozdíl. Ruština má silnou redukci nepřízvučnejch samohlásek. Takže například z A se stává nevýrazný, sotva vyslovený cosi (šva), E se redukuje na I a z O se stává A. Takže v ruštině se píše sice Sojuz Sovjetskich Socialističeskich Respublik, ale vyslovuje se sajuz savjeckich sacialističeskich rispublik. Běloruština to tak dokonce rovnou i napíše, ta se s tim nesere. V ukrajinštině redukce neni, O je vždycky O - abjet × obid, sojuz raďanskich socialistyčnych respublik.
S posledním příkladem souvisí eště jedna věc - absence asimilace znělosti na konci slova. V ruštině stejně jako češtině se koncový B, D, G, V a další měněj na P, T, K, F... Takže v ruštině dub -> dup, sad - > sat, drug -> druk, rov -> rof. Oproti tomu ukrajinština to B, D, G na konci vysloví plně. Výjimka je koncový V, který v ukrajinštině často, ale ne úplně vždycky (podle dialektu) zní jako něco mezi V a U, hodně je to bejvá podobný polskýmu Ł.