SALVATOR: je to takový superhrdinský ♡

a tady (konec článku v linku) vysvětluje profesor numismatik, že penny výrazně variovala ve váze a teprve ke konci vlády Viléma I. (11. století) se ustálila na určité větší hmotnosti, a na ní víceméně zůstala další 2 století. proto ta teorie o silňácích :)
kdy ale začala být o ryzosti 925, to píše jenom wikipedie (1158), jinde jsem to zatím nenašla.
https://www.royalmintmuseum.org.uk/journal/history/pounds-shillings-and-pence/

NANTHEI:
SALVATOR: ok, tak teď jsem smutná, protože wikipedie :))) tvrdí, že mnou zmíněná teorie je zastaralá a nemá oporu v historických reáliích ani fonologii. člověk si trošku myslel, že když ji má z anglický knihy o anglickým stříbru, může jí věřit ;) narozdíl od tý wikipedie!
teprve teď jsem zjistila, že první vydání zmíněné knihy je z roku 1968.... takže tolik k aktuálnosti.

ok. tak další, údajně nejpravděpodobnější teorie je, že slovo má základ v *stēre, tj. silný, solidní. má tedy stejný význam jako římský solidus = mince, která nahradila lehčí oběživo.
laaaaaame! oproti Němcům rozhodně :/ a taková hezká teorie to byla

KURE: ok, takze jako pro petilety dite: archeologie, pokud nema k dispozici pisemny zaznamy, vetsinou stavi na kontextualnich faktech ktery ziskava pomoci nalezenych artefaktu. "Historik" by tohle mel imho vedet. Stavi na artefaktech do te miry, ze z nich odvozuje vyspelost urcity kultury - napriklad jestli nejaka keramika vznikla na hrncirskym kruhu nebo nikoli, jestli je vypalovana, glazovana, jestli je nejak zdobena a jak atd. Nektery kultury se dokonce po tech artefaktech jmenujou - treba kultura zvoncovych poharu by pro nekoho kdo v cesku chodil do skoly mohla byt pojmem, i kdyz je jinak co se historie tyce vicemene nepolibenej.

Na zaklade nalezenych artefaktu se tedy archeologie snazi dat je do nejakeho historickeho kontextu. Jedna z prvnich a zasadnich otazek je, ty nalezy datovat. Pro to existujou ruzny metody (ktery by pan "historik" pravdepodobne mel znat, a ne se na ne ptat). Casto to ale jde opet jenom pomoci kontextu, kde je tech artefaktu malo nebo maji malou vypovedni hodnotu si vypomaha jinymi metodami, pomoci geologickeho datovani, napriklad, nebo pomoci ruznych fyzikalnich jevu. Zainteresovanemu laikovi na tomto miste doporucuju treba wikipedii nebo chat gpt.

Tak se stane, celkem casto dokonce, ze se naleznou artefakty ktere do doposud znameho kontextu nepasujou. Takze je potreba se zamyslet, jak takovou skutecnost vysvetlit. Kdyz najdes v hrobe z neolitu nekde na Baltu slonovinovy predmety, tak nejspis budes premejslet jak se tam dostaly a nejspis budes zkoumat co se z nich a ze zpusobu jak byly vyrobeny da vycist o jejich puvodu. Je to bezna metoda, pomaha napriklad objevit jake v dane epose existovaly kontakty mezi ruznymi i od sebe vzdalenymi oblastmi atd.

To o cem Kerkwyk, Hancock a rada dalsich bada je priklad toho, ze tahle metoda pro nektery artefakty neplati. Ty artefakty nikdo nezpochybnuje - ono to nejde, protoze je kazdej muze videt, jsou vystaveny v muzejich, ty velky a tezky lezej doposud na miste kde byly nalezeny atd - ale veskery kontextualni vztahy u nich proste nefungujou. Jsou mimo prostor a cas, takrikajic. Coz by za normalnich okolnosti muselo nutne vest k tomu, ze teorie ktery ke kontextu v nemz byly nalezeny mame nejspis bude potreba opravit, k tomu ale z nejakyho duvodu nedochazi. Zatim. Ono to diky novym metodam ktery archeologie ma k dispozici casem nastane, ale zatim ten "old boys club" zkousi to proste odignorovat :-) Tech duvodu proc to tak je je cela rada, bylo by to tema na jinou diskusi.

To je v podstate to, o co tu kraci. Nikdo az na par blaznu nemluvi o zelenych muziccich, pouze o tom ze nektery artefakty se vymykaji doposud znamemu kontextu. A asi nejstrizlivejsi vysvetleni pro to je, ze musela existovat kultura ktera mela k dispozici technologie ktere je umely vyrobit (to je asi nabiledni, jinak by ty objekty neexistovaly, ze). A problem je, ze v nasem historickem kontinuu netusime, kde a kdy by ta kultura byla a co se s ni stalo. Ty objekty se nachazeji v kontextu neolitickych hrobu a pozdeji nejstarsich dynastickych nalezu - ktere ale podle vseho co o nich vime nebyly schopne neco takoveho vyrobit. Takze jedine dve moznosti jsou ty, ze ty objekty jsou starsi a ty kontexty ve kterych byly nalezeny je "nasly, zdedily atd" nebo ze nekdo vynalezl cestovani v case a dopravil je do kontextu jejich nalezu z pozdejsich dob (ktere castecne jeste nenastaly :-)

Pro nejaky lepsi a konkretnejsi vysvetleni nam chybi data. Z jinych vedeckych disciplin ale vime, ze treba doba ledova skoncila celkem katastroficky rychlym zpusobem (younger dryas). Evropa a Amerika byly pod kilometr tlustym ledovcem a behem extremne kratke doby najednou ten ledovec zmizel a morska hladina stoupla zhruba o sto metru. Moznost, ze by nejaka tehdy existujici kultura v tehle chaoticke dobe zmizela je zatim asi to nejpravdepodobnejsi vysvetleni - kdokoli muze zkusit najit nejaky lepsi :-).

Jakkoli se to ovsem logicky zda jako realna moznost, ma tu nevyhodu ze stavi na hlavu ten nejzakladnejsi princip jak chapeme dejiny: ze totiz vyvoj lidstva pres urcity prekazky a pauzy sel vicemene linearne: novejsi kultury byly vzdycky vic vyvinuty nez ty stary. Ono pri detailnejsim pohledu teda tohle pravidlo neplati uz dnes - treba dynasticka Cina byla dal nez to co se delo v te same dobe v Evrope - ale snad Kure a jemu podobni chape co mam na mysli. Takze kdyz najdeme v kontextu doby kamenne nebo bronzove ktera nezna a neumi pouzivat kolo objekty, ktere nesou stopy po opracovani rotacnimi nastroji tvrdsimi nez cokoli tehdy meli k dispozici, melo by to zpusobit neco co nazyvame zmena paradigmatu a to se ne kazdemu libi - zvlast proto, ze zatim nevime jak by to nove paradigma melo vypadat.

Dobra zprava je, ze jak uz jsem zminil, veda objevuje v uzasnem tempu nove metody pruzkumu ktere drive nebo pozdeji ta data ktera mame k dispozici snad obohati o nalezy, ktere ty existujici teorie pomuzou s kontextem artefaktu opet sjednotit. V postfakticke dobe ve ktere zijeme, kdy je normalni ze kazdej kdo ma diru do prdele ma na neco o cem nic netusi nazor kterej nemusi nijak argumentacne podlozit je samozrejme tahle situace zdrojem zabavnych situaci, tak jak je zazivame treba ted a tady :-)

E2E4: hele, zmínka o tom, že té technologii nerozumíme, je i na wiki:
Stone vessels in ancient Egypt - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Stone_vessels_in_ancient_Egypt#Rotary_devices

Že to jsou falzifikáty z nějaké pozdější éry, kdy už existovaly specializované materiály a možnost dosahovat vysokých otáček při obrábění, je taky zajímavá možnost, ale zase jestli to fakt čas od času vyhrabou někde ze země... a ty falzifkáty by musely být nejdříve z 19.století, stejně...

Jako úplně bych to nezatracoval jen proto, že se o tom mluví méně, než o jiných záhadách. Záhady existují a nikdy se ti nepodaří uspokojivě debunknout všechny. Na rozdíl od čirých konspiračních teorií a mýtů, kde prostě je to "jedna paní povídala", existují objekty, od nemovitých megalitických památek až po různé vykopávky typu vázy, křišťálové lebky, apod., které prostě materiálně existují a nezapadají do našich představ, čeho měli být lidé v éře, se kterou je spojujeme, schopní. Teorie novověkých falz nejde vyloučit, ale ve spoustě případů se věci, které byly za falzum považovány, prokázaly jako pravé.

Zajímat se o tohle je samozřejmě fringe, okraj. Je jasné, že mainstreamový vypravěči příběhů, které mají za úkol dávat nějaký logický smysl, se tomu spíš vyhnou. Proto fringe. Podobné anomálie existují ve všech oborech, fyzika jich taky pár zná. Crackpot/crank/whatever je to až když začneš vymýšlet, že ty artefakti vyrobili stejní ufoni, jejichž existenci před tebou tají vláda. Samozřejmě, sklouznout ke konkrétní konspirační teorii, to je prohra, je to vlastně pořád racionalizace, akorát přitažená za vlasy. Řešením je prostě přiznat, že existují absurdní, iracionální objekty, jejichž interpretace racionální metodami prostě není možná. Přijmout nějakou formu paranoii (falzum, mimozemšťani, zaniklý hi-tech) je snahou popřít základní iracionálnost existence těch artefaktů a vyhnout se pocitu nadpřirozena, který vyvolávají.

V podstatě pro lidi je snazší, než připustit existenci mimo-racionálního raději vytvářet racionalizace ad-absurdum (typu mimozemské civilizace), paranoii (typu novodobé falzum) a nebo zdaleka nejvíc prostě o tom nemluvit, protože o tom mluvěj divný pošuci a potenciálně to stejně je nějaký hoax, fake, podvrh, whatever. Některé ty věci samozřejmě nemusí být pravda jen proto, že se o nich píše na Internetech, to ano....

Jinak Blízký východ je plný divný věcí nejen na teritoriu nám známého starověkého, antického světa, ale i v pustině za jeho hranicemi:
Al Naslaa Rock, Saúdská Arábie: Formace, geologie
https://cs.geologyscience.com/galerie/geologick%C3%A9-z%C3%A1zraky/al-naslaa-rock/

Ačkoliv "samozřejmě" k tomu existuje teorie přírodního původu, tak musíš uznat, že ten objekt působí nadpřirozeným či iracoionálním dojmem, a vyrobit ho uměle by dnes sice už bylo možné, ale bylo by to hodně na hraně možností. Výsledek je, že se to nachází na okraji, nestane se to úplně tou nejvíc top-atrakcí, nejfotografovanější protože prostě ten pocit, že něco není v pořádku, je znepokojivý. Víceméně, v racionální éře to lidé lidé vytěsní. V ještě další éře budou mít podezření na novodobý fejk, apod.

E2E4: Hele, to mas tak: jsou veci ktery vis, a jsou veci ktery nevis. U tech co je nevis musis halt nekomu kdo tvrdi ze je vi verit - nebo mu verit nechces.

Napriklad co se tyce covidu, tak v tehle oblasti krome klasickyho vzdelani a mamy doktorky jsem vicemene nepolibenej a tak musim v diskusich tem, kteri ve virologii vzdelani jsou a treba se ji zabyvaji verit - nebo ne, je to jen na me.

V tehle oblasti je to naopak. Jednak jsem ve vetsim poctu tech disciplin kterych se tyka vzdelanej jedina mezera kterou mam je, ze neumim stary jazyky a neumim sam cist v nich napsany texty - tam musim proste verit ze to tak je - krome toho ji soustavne asi padesat let sleduju, mam ji plnou knihovnu, znam vsechny podstatny nalezy i teorie ktery na nich jsou postaveny, jak ty plausibilni, tak i ty ktery i petilety dite odhali jako blbost, zajimam se i o ty informace pod povrchem lidskejch motivu (kralici nora jsou treba cile ktery sleduje egyptskej urad pro starozitnosti a jeho bejvalej reditel Zahi Hawas, kterej zase rozhodoval o tom kdo a kde smi v Egypte delat vyzkum respektive zda a kdy smi publikovat vysledky, to je samo o sobe tema na celovecerni detektivku), znam vetsinu pripadu znamej falsovanejch artefaktu (to zacalo uz ve staroveku) a tak dale.

Z myho pohledu cloveka kterej se profesne zabejva zhmotnovanim a realizaci napadu zaroven sleduju jaky moznosti, techniky a technologie na tomhle poli existujou, a krome toho se opracovanim materialu sam zabejvam, mam na to strojovej park a tak dale. Takze ano: kdyz vidim artefakt jako ty vazy nebo ty boxy v serapeu, tak vim, ze vyrobit je dnes by bylo temer neproveditelny, s neskutecnyma nakladama, s nastrojema ktery by se musely presne pro ten ucel vyvinout a vyrobit atd. Proste to vim, sorry for that :-) Takze kdyz nekdo jako Chris Dunn (taky inzenyr) nebo Graham Hancock (taky inzenyr) tematizuje obtiznost nebo nemoznost nejakej artefakt kterej udajne ma pochazet z doby kamenny nebo bronzovy dnes vyrobit, nemusim mu to verit, protoze to jsem schopnej na zaklade vseho co vim a umim chapat.

To hezky na tehle diskusi je, ze ten bod s tim ze musis verit odpada: vsechny ty artefakty jsou budto verejne pristupny - castecne proste dodnes lezej na zemi tam kde je nasli, castecne jsou v muzejich, castecne jsou pristupny po zaplaceni vstupneho, ale neni to nic co si nemuzes overit, muze to kazdy kdo se o to zajima.
U vsech tech relevantnich objektu existuje odborna literatura, protoze je nekdo kdysi nasel, popsal a nekde ulozil. Humorny je to zvlast u tech objektu ktery nasli uplne prvni egyptologove, ktery uz tehdy videli ze nic takovyho proste vyrobit neumime, literatury o tom je spousta - a to se bavime o klasicky mainstream egyptologii. Co tehdy egyptologove nevedeli a neumeli posoudit je presnost - tu bylo mozny zmerit az dnes, diky 3D laserscanu, jinou metodou to nejde. Ale uz tehdy videli treba jak precizni trirozmerny povrchy na tech objektech z tvrdyho kamene jsou, a uz tehdy videli ze v dobe bronzovy neco takovyho vyrobit nejde.

Ben Kerkwyk sam vypada jako nejakej esoterickej blazen za kteryho jsem ho na prvni pohled sam povazoval. Nicmene, jeho mama je historicka, vyrostl v prostredi kde byly knihy i vedomi ze v nich jsou zajimavy veci. On sam se k tomuhle tematu dostal pres Grahama Hancocka kterej se o tyhle otazky zacal zajimat nikoli jako egyptolog, ale jako inzenyr. Potom jsem nekde mel moznost slyset ho mluvit a zjistil jsem ze patri k tem nekolika malo procentum lidi ktery toho o tehle materii vedej vic nez ja - to neni nejaky chlubeni ale konstatovani, kdo se padesat let necemu soustavne venuje, ten toho proste o tom vi vic nez nekdo kdo si obcas precte v novinach clanek napsanej zurnalistou kterej toho o tom jeste pul hodiny predtim sam nevedel vic :-)

Mimochodem, jeden z nejznamejsich a nejuznavanejsich egyptologu soucasnosti, Mark Lehner, se k tomu dostal prave pres esoteriku jak sam obcas vypravi. Do Egypta prijel poprve dokazovat nejaky posahany teorie. Dnes je tak trochu zdrojem zabavy mimo jiny diky tomu ze sam dost legracni teorie produkuje (Scoops na asuanskym obelisku vznikly mlacenim dioritovejch kamenu napriklad, ale on jich podobne legracnich ma na skladu spoustu)

Takze asi tak: dobra zprava je, ze kdo chce, muze si vsechno sam overit, jit se na to na vlastni oci podivat, najit si puvodni literaturu - ta je uz dokonce castecne online. Kdo to vsechno nechce, ten halt musi sam rozhodnout co si o tom chce myslet :-)

Jak je mym zvykem, ja nikoho o necem co sam nevi nikdy nepresvedcuju, nanejvys napovim.

NELLAS: Däniken byl respektive porad jeste je laik bez velkejch znalosti, kterej hlavne hledal potvrzeni pro vicemene fantaskni teorie o mimozemstanech. Ma velky charisma - fun fact je, ze kancelar kde jsem kdysi pracoval pro jeho mystery Park postavila z Eternitu mexickou pyramidu - ale je to takovej obchodnik s vlaznou vodou.

Ty vazy se nasly na nalezistich preddynasticky doby, napriklad v hrobech 14000 let pred nasim letopoctem. Jsou takovym „iphonem v hrobe z doby kamenny“ akorat ze ten iphone dnes vyrobit umime a ty vazy nikoli.

Jsou z tvrdyho kamene (zula, diorit, syenit), maji steny tlusty pouhych par milimetru a jsou obrobeny do vysokyho lesku s presnosti na nekolik mikronu. Rucne neco takovyho vyrobit nejde, mozna petiosou CNC masinou s diamantovyma nastrojema ktery zatim neexistujou.

Ale tech zajimavejch otazek je mnohem vic, treba ty zulovy boxy v Serapeu v Sakkare (ktery prave nekdo kdo mel k dispozici jenom medeny nastroje tvrdosti 3 zkusil neumele popsat hyeroglyfama na perfektne zrcadlove hladky plose tvrdosti 7)

mark twain (malá písmena jsou tentokrát správně) je hláška/hlášení námořníků na řece Mississippi v 19. století a znamená "naměřená hloubka 12 stop" (twain je slang pro two, protože zvuk "tú" se ztrácel v sykotu páry, a nevyslovenou jednotkou je fathom, což je 6 stop. Fathom se do češtiny překládá jako sáh, ale sáhů je tolik, že to radši překládat nebudu, protože v tom by byl ještě větší bordel, budete si muset vystačit s tím, že fathom je ten druh sáhu, který používalo britské a americké námořnictvo na měření hloubky). 12 stop bylo tak akorát dost pro proplutí parníků,

Mark Twain, tentokrát s velkými písmeny, se ve skutečnosti jmenoval Samuel Langhorne Clemens, a své znalosti kormidelnictví získal od slovutného Horáce Bixbyho, jednoho z největších znalců řeky Mississippi. O tom, jaké to je, učit se kormidelnictví, a vůbec o životě na řece, sepsal pod touto říční přezdívkou knihu Život na Mississippi, kterou si můžete zdarma stáhnout na webu městské knihovny:
Twain, Mark : Život na Mississippi
https://search.mlp.cz/cz/titul/zivot-na-mississippi/4693162/#/dk=key-eq:4863292-amp:titul-eq:true&getPodobneTituly=deskriptory-eq:177240871-amp:key-eq:4693162
a nebo poslechnout jako božsky Josefem Vinklářem načtenou audioknihu, pokud zjistíte, kde ji legálně sehnat.

Dlužno říct, že existují i jiné teorie, jak Mark Twain ke svému uměleckému jménu přišel, on je ostatně sám rád živil, ale hej, never let the truth get in the way of a good story! :-)
The origin of Mark Twain’s name – Connell Guides
https://www.connellguides.com/blogs/news/113163780-the-origin-of-mark-twain-s-name

SALVATOR: jasan:) me se totiz moc libi teorie T. McKenny o vzniku jazyka, ze tu ideu o tomhle zpusobu komunikace reci, dostal clovek diky uzivani psychedelik, konkretne snad houbicek.

Protoze nejen T. McK. se behem nakyho tripu dostal do kontaktu s bytostma (ktery mu nejspis nejak zjevovaly, ze podstatou hmotnych veci je vibrace), ktery mu predvadely neco jako zpev, vyluzovaly nejaky strukturovany zvuky, pri kterych se jim z pusy zhmotnovaly konkretni veci z naseho sveta z zivy i nezivy prirody.

A ty pralidi to prej napadlo napodobovat, predstavuju si, ze treba misto %ukazat na neco% + vystrazny zachrochtani, zkouseli pouzivat %mrucivy jmeno pro kategorii daneho nebezpeci% + vystrazny zachrochtani.
Pac ty emocni relace zmaknuty uz mel, diky tomu ze umel vystrazny/konejsivy/hravy zachrochtani:) ale takhle zjistil, ze jde predavat i presny konkretni pojmy, ktery nevychazej z jeho vnitrniho prozivani, ale jsou 'zvenci', ale uz na ne nemusi jenom ukazovat:)

Ale ze ty zvuky (treba zbytecne) otrocky napodobovaly slozitost a ruznorodost zpevu tech Tvurcu, a lidi od nich upustili diky tomu, ze si vyvinuli vlastni jednodussi zpusob kodovani, kterej byl pro nas/jejich ucel dostacujici.

A/nebo ze se ty jazyky znacne zjednodusovaly diky tomu, ze ty lidi obecne zapominali, kdo je k recneni inspiroval, protoze uz lidstvo plosne dost dlouho houbicky neuzivalo, dost dlouho na to, aby se ztratilo vubec povedomi i o tech houbickach(uz byly jenom tabu protoze 'jedovaty') a s kym pres ne muzeme komunikovat..

Tak jo, tak ta protoindoevropská fonologie, jak sem kdysi dávno, drahně let tomu, slíbil.

Začneme samohláskama. To je jednoduchý, ty jsou primárně dvě: e a o, můžou bejt krátký, nebo dlouhý a podle toho, s kým z lingvistů mluvíte tam může bejt třeba a, nebo u, ale primárně tyhle dvě. Ono se to přece jenom mění i v čase. Schleicher, když psal na konci 19. století bajku o ovci a koních, tak bral v úvahu zase primárně a s občasným výskytem u nebo i.

Souhlásky už jsou trochu komplikovanější, protože u nich může docházet ke kombinaci různejch příznaků, co se týče znělosti, místa a způsobu tvoření a na některý z těch příznaků my nejsme zvyklí. Pro přehled nám dobře poslouží tahle tabulka, těch hvězdiček si vůbec nevšímejte, tím se v lingvistice značej rekonstruovaný věci jako slova, hlásky atd.:



A vezmeme to po sloupcích zleva, ať si nejtěžší necháme na konec. Jako první máme obouretný, labiální souhlásky, který jsou až na jednu výjimku stejný, jako naše: m, p, b a k tomu b s přídechem. Přídech je, jako byste spolu s tím chtěli vyslovit h, ale jenom trošičku a proto se to h píše maličký. Je to jako bh ve slově Mahabharata, i tam je kýžený vyslovování bh s takovým jako zašudlaným, odbytým h. Přesnej opak toho, co uděláte, když si chcete dejchnout na brejle, abyste si je očistili. Jenom si tak jako odfouknete hubou.

Další máme skupinu hlásek, kde při tvoření hraje roli hlavně jazyk, ať už se dotýká zubů, zubů a dásně, jenom dásně, dásně a tvrdýho patra, jenom tvrdýho patra, jestli je u toho jazyk ohnutej (tzv. retroflexe) atd. atd. Fonologie je fakt důkladná ve zjišťování, co lidi dělají ve svý hubě při výslovnosti všeho možnýho, tohle rozhodně není ani zdaleka vyčerpávající seznam toho, co můžete dělat jenom se svým jazykem (občas si říkám, jestli trénink výslovnosti pro člověka nezvyklejch zvuků může kolaterálně vést k lepšímu výkonu při vykonávání orálního sexu). Tak a ty hlásky jsou zase stejný jako naše kromě d s přídechem, o kterým už řeč sme si řekli.

Pak jsou veláry. Ty se tvořej mezi zadní částí jazyka a měkkým patrem. Jak můžete vidět, máme tři podskupiny a začneme tou prostřední, protože to jsou pro nás obvyklý k a g plus g s přídechem, to je jednoduchý.
Další jsou palatalizovaný veláry. Palatalizace je, že obvyklý místo tvoření trošičku posunete dopředu, k tvrdýmu patru, jako byste zároveň s tím chtěli vyslovit j, ale zase to trochu vodbyli. Proto se to taky někdy značí s maličkým j, takhle: kʲ, ɡʲ a ɡʲʱ, který je zase s přídechem. kʲ v zásadě známe třeba z angličtiny, je to zvuk na začátku slov cute, queue, cuneiform no a ɡʲ je to samý, jen u toho použijete i hlasivky, protože je znělý, takže zhruba to zní třeba jako to, co je ve slově argue.
Pak máme labializovaný veláry. Labia jsou pysky, což značí, že je u toho použijete. Ty pysky, co máte v obličeji, myslím. Je to jako vyslovit zároveň trošku u, nebo anglický w, ale hádejte co? Zase to schválně vodfláknete. Proto je tam to w zase maličký. kʷ je trochu jako v anglickým quote, ɡʷ jako ve španělským agua no a gʷʰ je zase s přídechem. Ty s přídechem moc nevim, k čemu přirovnat, ale představu, hádám máte.

Schválně bokem zmiňuju to, co je uvedený jako polosouhlásky ve sloupci pro veláry. To je taková specialitka, kterou ale možná nemá smysl se trápit. To y je vlastně taková silnější palatalizace, jakoby míň odbytý j a w je zase míň odbytá labializace. Prostě výraznější j a u. Ale pořád platí, že se pojej s předchozí souhláskou, PIE nemá j a ani u jako samostatnou samohlásku.

A nakonec souhlásky hrdelní. Ty jsou trochu problém. Předně u nich nemáme v současnejch jazycích dost podkladů pro nezvratnou rekonstrukci komparativní metodou. Ve zkratce: ze současnejch jazyků žádnej nepodědil protoindoevropský hrdelní souhlásky v nezměněný podobě, ve všech případech je jejich současná podoba výsledkem spojování PIE laryngeál s krátkejma samohláskama, nebo jejich vzájemnýho ovlivňování, přičemž výsledek takovýho spojení/vlivu pak ztrácel tu hrdelní kvalitu. Z toho, co ale máme v současnejch indoevropskejch jazycích, vychází nejšířeji přijímaná teorie, že byly tři, proto značení h₁, h₂ a h₃. Tři proto, protože to vychází z rozporů v samohláskách v současnejch IE jazycích, který vznikly výše popsaný způsobem - sloučení laryngeál se samohláskou, ovlivnění samohlásky laryngeálou a následně ztráta laryngeální kvality. Jejich podoby se týká celá samostatná tzv. laryngeální teorie. No a z toho, jak probíhalo to slučování a ovlivňování se odhaduje následující výslovnost:
h₁ bylo nejspíš neutrální, takže asi podobný našemu h, protože jeho výsledkem v IE jazycích jsou střední samohlásky, jako třeba e
h₂ mělo pravděpodobně trochu ostřejší kvalitu vznikající nějakou okluzí, mohlo znít jako naše ch, nebo takovýto ostřejší, co mají třeba semitský jazyky, nebo co holandština zapisuje jako g ve slovech jako gracht a co zní jako když si před odplivnutím řádně pročistíte hrdlo. To proto, že mělo určitou otevřenou kvalitu a vedlo k otevřenejm samohláskám, jako a
h₃ bylo dost možná labializovaný h₂, takže trochu h₂ʷ. Chw, chuo. Protože jeho výsldkem jsou samohlásky uzavřený, typu o

No a to je v zásadě všechno. Eště můžete narazit na souhlásky v závorce, ale to je prostě proto, že nepanuje shoda, jestli v tom slově byly, nebo ne. Například (s)krtós. Tohle slovo se vyvinulo třeba latinský scurtus, nebo protogermánský skurtaz, ale taky latinský curtus, nebo protogermánský hurtaz. A teď babo raď, jestli tam to s původně teda bylo a ztratilo se, nebo nebylo a vobjevilo se.

No a teď už si můžete přečíst všeobecnou deklaraci lidských práv:

h₂ólyoes ǵʰmónes h₁léwdʰeroes somHóeskʷe gʷr̥Htóteh₂ti h₃r̥ǵtúsukʷe ǵn̥h₁yóntor. éybʰos dh₃tóy ménos ḱḗrkʷe h₁stés h₂énteroeykʷe sm̥h₂éleyes bʰréh₂tr̥bʰos swé h₂éǵoyh₁n̥t.

včera jsem koukal na film Departed od Scorseseho. V několika záběrech jsem si všiml, že se tam mihne symbol písmena X, který je i na obalu filmu. Tak sem se na to zaměřil a došlo mi, že to nemůže být náhoda, bylo tam X až příliš mockrát. Tak sem pogooglil a neni to jen moje konspirační teorie. Filmem a symbolem X chtěl prý režisér vzdát poctu původnímu černobílému filmu Scarface, kde hrálo X také svou symbolickou roli.

HOWKING: hlavně je to červený hadr pro progresivního býka, ale spojitost má asi jako Nietzsche s nacistickým Německem.
Petersonovou filozofií se ohání různé bandy alt-right incelů, které si cokoliv Peterson řekne interpretují po svém. Na základě toho pak Petersona "cancelují" lidé z levé strany, kteří obvykle žádnou z jeho přednášek neviděli/neslyšeli.
Je sice konzervativní, ale není to fašoun a troufnu si říct, že většina myšlenek, které dříve prezentoval vychází z děl jiných filozofů, nejvíc Junga, ale protínají se tam i prvky z Darwinovi evoluční teorie a navazující morální a behaviorální psychologie, takže úplné nesmysly to nejsou, ale nakonec to celé přikoření trochou náboženství.
Moc mu nepomohlo, že vydal knihu o tom, jak si má každý uklidit před svým prahem (12 rules for life), načež po práškách na úzkost zkolaboval a asi 2 roky byl mimo z veřejného života. To skončilo léčením v Rusku od kterého, jak už naznačil kolega MATHEZ, poněkud zapáchá "chcímírstvím".

Ty faktoriály mi připomněly jednu matematickou náhodu, co mi přijde docela zajímavá, tak se o ní takhle při pátku podělím. Jde o tzv. problém dělových koulí (cannonball problem) a s tím související záležitosti v teorii grup:

Slavný mořeplavec Walter Raleigh bral přípravy na své námořní výpravy zřejmě dost vážně, protože angažoval např. matematiky a astronomy, aby vzdělávali jeho kapitány a navigátory. Jedním z nich byl Thomas Harriot, kterého se zvídavý Raleigh při jedné z cest do Ameriky údajně zeptal, jak nejlépe poskládat dělové koule na palubě lodi. (Představuju si, že seděli na palubě, nudili se, bafali z dýmek - Harriot údajně naučil Raleigha kouřit tabák - a tu se podívali na ty naskládané dělové koule.) Bavili se o problému, zda koule naskládané do čtyřboké pyramidy (tak jak je dělostřelci obvykle skládají) lze naskládat také do čtverce. Matematicky formulováno: zda existuje takové přirozené číslo, že součet druhých mocnin od jedničky až do tohoto čísla (včetně) je rovněž druhá mocnina nějakého přirozeného čísla. Harriot došel k tomu, že řešení existuje, a kromě zřejmých řešení 0 a 1, je jím číslo 24, tj. pyramida o výšce 24 pater (čtverec pak je 70x70 = 4900 dělových koulí). O několik staletí později pak bylo dokázáno, že to je jediné netriviální řešení.

No a to by bylo, aby to s něčím dalším v matematice nesouviselo :) Souvisí to s tzv. kissing problémem (jak se dotýkají koule v n-dimenzionálním prostoru). Když se John Leech v 60. letech 20. století snažil vylepšit tehdy existující nejlepší směstnání koulí, objevil jedno speciální, které má optimální uspořádání koulí ve 24-dimenzionálním prostoru. Tohle uspořádání (Leechova mřížka) má nejvyšší možnou hustotu a každá koule se dotýká celkem 196 560 sousedních koulí (dotýkají se, odtud názvy kissing number a kissing problem), přičemž lze dokázat, že lepšího výsledku nelze dosáhnout. To zní jako naprostá pakárna, samozřejmě. Akorát že to je součástí jednoho z největších výdobytků teorie grup (a to je veledůležitá součást matematiky) ve 20. století, kdy se přišlo na to, že tzv. konečné jednoduché grupy^*) lze klasifikovat na 4 typy, z nichž 3 mají nekonečně členů (cyklické, alternující, Lieovy) a ta čtvrtá jich má konečný počet. Konkrétně 26. Ta skupina s konečným počtem jsou tzv. sporadické grupy, a na spoustu z nich se přišlo právě díky Leechově mřížce. Jsou zajímavé vtipnými názvy (např. vlastní podgrupy té největší sporadické grupy se nazývají "šťastná rodinka") a také tím, jak jsou obrovské. Nejmenší je M¹¹, objevil ji Mathieu už v 19. století, a má 2⁴·3²·5·11 = 7920 prvků. Největší sporadická grupa, tzv. monster group, má 2⁴⁶·3²⁰·5⁹·7⁶·11²·13³·17·19·23·29·31·41·47·59·71 = 808 017 424 794 512 875 886 459 904 961 710 757 005 754 368 000 000 000 prvků.
Zde si prosím povšimněte, že toto číslo je dělitelné počtem dělových koulí v cannonball problému. Náhoda? Nemyslím si! :))


^*) Grupa je společné označení pro množinu a binární operaci, která mezi prvky množiny působí, přičemž výsledkem té operace na libovolné dva prvky množiny je opět prvek té množiny. Asi nejsnáze představitelná grupa je množina celých čísel + operace sčítání. Sečtením jakýchkoliv dvou celých čísel zase dostanu celé číslo. Ale může to být i trochu abstraktnější a prvky mohou být třeba operace symetrie, takže např. cyklická grupa symetrií C₆ obsahuje všechny operace symetrie, které např. převedou vrcholy pravidelného šestiúhelníka zase na sebe (takže tam budou patřit prvky jako otočení o násobky 60°, různá zrcadlení, středová inverze, atd.).
Grupy mohou mít tzv. podgrupy. Např. v té grupě celých čísel se sčítáním mohu najít podgrupu sudá celá čísla + sčítání. No a jednoduchá grupa je taková grupa, která nemá žádné podgrupy kromě těch triviálních (identity a sebe sama). V podstatě je tedy jednoduchá grupa taková analogie k prvočíslu, to je taky dělitelné jen jedničkou a sebou samým.

KURE: na tom neco je, ptaci se prej vyvinuli pote, co prizemni breberky vyvinuly letani, aby uprchly prizemnim predatorum. Hmyz byl tedy evolucne prvni letajici krasa a vsichni ti ladni supi a orli prisli az potom. Ale na druhou stranu - no a? Kiwi taky ztratil schopnost letat, preorientoval se na nocni zivot a potravu vyhledava prevazne cichem (je to snad jedinej ptak, co ma nozdry/senzory vuni a pachu na konci zobaku a ne hned u lebky) a zrak mu pry slabne a slabne (=>teorie, ze se zraku "zbavuje" respektive mu jako smysl zakrnuje, protoze ho k preziti(=co nejvic neceho sezrat a co nejvic neceho vojet)

COMMANDER: To je imho docela dobrá představa takto velkého čísla. Ostatně čísla do cca 10¹⁰⁰ jsou zhruba tak limit, co si "lze představit", ve smyslu že to lze vztáhnout k počtu něčeho fyzicky relevantního (např. ten počet zrnek písku, počet částic ve vesmíru apod).

Někdy je však potřeba jít dál, dovolte mi tedy odložit si zde pár mírně zajímavých faktů :)

Např. kdyby to obrovské množství 10⁴¹ zrnek písku mohlo mezi sebou vzájemně interagovat každé s každým. Obvykle (ve fyzice) je ta interakce omezená vzdáleností, nicméně i bez toho omezení by pro 10⁴¹ zrnek bylo těch interakcí "jen" řádově 10⁸², sice o hodně víc, ale vlastně ne dramaticky, např. stále to lze zapsat stejnou notací s mocninou desítky.

Na některé matematické problémy už tento popis velmi rychle přestane stačit - teorie grafů a související oblasti občas potřebují opravdu velká čísla. Lze se k nim dobrat, pokud v předchozí úvaze se zrnky písku začneme ty "interakce" mezi zrnky třeba obarvovat, prostě jim dáme nějaké další parametry a budeme na ně klást nějaké další podmínky. Pak ty počty porostou podstatně rychleji a začnou být potřeba opravdu velká čísla, tak velká, že si to už prostě lidsky představit nelze.

K největším a zároveň nejznámějším asi patří tzv. Grahamovo číslo, které ve své době vyjadřovalo určitý horní limit (označme ho g₆₄) pro počet dimenzí nadkrychle v jistém matematickém problému(nadkrychle ve 2D je čtverec, ve 3D krychle, ve 4D a víc prostě n-dimenzionální nadkrychle; má 2ⁿ vrcholů, kde n je počet dimenzí). Jde o to, že hrany nadkrychle obarvujete dvěma barvami a ptáte se, zda v té spleti barevných čar bude vždy (!! tj. pro každé obarvení dané nadkrychle) existovat alespoň jedna skupinka 4 vrcholů, která leží v jedné rovině a zároveň všechny spojnice těch 4 vrcholů mají stejnou barvu. Graham s kolegou přišli na to, že řešení existuje, ta dimenze n musí být větší než 6 (dnes zpřesněno na větší než 12) a zároveň menší než velmi velmi velké číslo g₆₄ (dnes zpřesněno na podstatně menší číslo, nicméně také stále nepředstavitelně obrovské). Ještě než se dobereme k tomu, jak nechutně velké g₆₄ vlastně je, tak malá poznámka. Celé to zní na první pohled jako jasná a naprostá píčovina. To určitě zní. K čemu ale takové a podobné věci můžou být dobré? No tahle třída problémů, kdy něco řešení má a pak ho mít přestane, nebo naopak, nebo má, nemá, pak zase má atd atd, je vlastně velmi zajímavá. Třeba souvisí s NP úplnými problémy současné computer science a matematiky (a to se úzce týká hlubokých neuronových sítí, tedy AI a spol). Je-li nějaký problém tzv. NP úplný, znamená to, že ho neumíme obecně vyřešit v polynomiálním čase. Důležité je tam ale to slovo obecně. Protože některé speciální případy toho problému jsou naopak velmi snadné. Čili se ukazuje, že řešitelnost toho problému má tři hlavní oblasti: jednoduše řešitelná (triviální na první pohled), řešitelná složitěji (nějakým komplikovaným algoritmem), a neřešitelná (=řešitelná v exponenciálním čase). A ty hranice jsou dost ostré a lze matematicky dokázat, že tam jsou, na čem závisí atd ... a to i trochu připomíná tu Grahamovu šílenost.

Kolik je tedy g₆₄? Je na to potřeba speciální notace, např. Knuthova (ano, ten Donald Knuth co vymyslel TeX a napsal bibli TAOCP). Typicky se v Knuthově a podobných notacích vezmou běžné matematické operace sčítání, násobení a mocnění a zobecní se na hyperoperace. Jako je násobení opakované sčítání stejného čísla, tak je mocnění opakované násobení stejného čísla, takže další v posloupnosti bude opakované mocnění stejného čísla (tj. 2+2+2+2, 2.2.2.2, 2^2^2^2 ... mocnění toho exponentu a exponentu jeho exponentu atd.). Tomu opakovanému (iterovanému) mocnění se říká tetrace. Iterováním tetrace vznikne pentace ... a tak dále. V Knuthově zápisu se normální mocnění zapíše pomocí šipky, např. 2↑4 je 2^4, tetrace je 2↑↑4 = 2↑(2↑(2↑2) = 2^2^2^2 = 2^16 = 65536, pentace je 2↑↑↑4 = 2↑↑(2↑↑(2↑↑2), což už je 2^2^2^65536. To opravdu rychle roste, že?
A nyní ta Grahamova čísla:
g₁=3↑↑↑↑3, zkráceně zapsáno jako 3↑⁴3, jde tedy o šestou hyperoperaci, sextaci. Tedy rovnou první číslo je nepředstavitelně velké a ani ho nelze napsat v rozumném tvaru 10^něco.
g₂=3↑^g₁3 ... tedy ne sextace ale g₁-ace. Hyperoperace řádu toho obřího čísla g₁
potom g₃=3↑^g₂3
... a tak dále až do g₆₄. ... vzít vesmír, do každého bodu Planckovy délky dát další vesmír a u všech těch vesmírů dát do každého bodu zase další vesmíry a takhle to opakovat v krocích, jejichž počet je roven počtu těch Planckových bodů ve vesmíru .. a stejně všech těch vesmírů bude méně než g₆₄ :)

Je asi jasné, že všechna čísla g_n jsou mocniny, malou zajímavostí budiž, že g₆₄ končí na sedmičku :)

HOWKING: No, není to aplikace fyziky pevných látek, to je samotná fyzika pevných látek :) To máš imho trochu posunutou definici toho, co je aplikovaná fyzika. Resp. pokud považuješ nějaký jev "jen" za aplikací fundamentálních zákonů (to jsou jaké btw.), tak touto optikou by byla "aplikovaná" úplně celá fyzika, a takový pojem ztrácí smysl. Aplikovaná fyzika řeší reálné uplatnění nějakých fyzikálních jevů či principů, tedy vychází z té "čisté" fyziky (tady čeština nemá moc vhodný termín odpovídající "pure" physics) a aplikuje ji na nějaký konkrétní pod-problém. Např. když lidi jako Masato Sagawa vymýšleli, jak najít lepší permanentní magnety, tak využili pure physics (experimentální i teoretické výsledky týkající se výměnných interakcí a dalších relevantních jevů v magnetických systémech) a aplikovali to - řešili, jak atomy železa od sebe více vzdálit (proto např. do NdFeB nacpali ten bór). No ale předcházela tomu ta ne-aplikovaná (čistá) fyzika, kde bylo samozřejmě jak hodně experimentů (magnetická, strukturní a další měření), tak i hodně teorie (někdo ty poměrně složité zákonitosti z kvantové teorie a dalších fundamentů musel odvodit, aby dal těm experimentům význam, nebo aby ty experimenty na základě těch teoretických předpovědí někdo mohl provést).

HOWKING: Pro mě jsou teoretická fyzika taky fundamentální zákony mikro a makrosvěta. Akorát to pro mě nejsou jen 4 základní interakce, teorie relativity a kvantovka, takže se fakt asi neshodneme :) Imho to je jako tvrdit, že pokud něco přímo nevychází ze ZF(C) axiomů, tak to je aplikovaná matematika. Prostě ve fyzice jsou některé systémy tak složité, že nelze vyjít ze Schrödingerovy rovnice nebo podobných fundamentů a věc vyřešit. Někdy je tam půl tuctu mezikroků, kde se věc různě aproximuje, aby to šlo vůbec nějak uchopit, ale pořád je to čistá teorie.

K současné debatě o stagnaci fyziky bych doporučila skvělou knihu Fyzika v potížích od Leeho Smolina (zmíněného v tom videu níže), kterou napsal v roce 2006.

V té době měl pocit, že za posledních 20 let se neudál na poli teoretické fyziky žádný převratný objev a že obor jako takový stagnuje. Udělala se spousta práce, ale nestalo se nic, co by vešlo do učebnic. V době, kdy to psal, byly strunové teorie naprostým hegemonem v teoretickém výzkumu:
- "Dvacet z dvaadvaceti profesorů částicové fyziky, kteří získali doktorát po roce 1981 a mají trvalé místo na některé prestižní fyzikální katedře v USA (Berkeley, Caltech, Harvard, MIT, Princeton, Stanford), se věnovalo teorii strun"
- "Osm z devíti stipendií poskytnutých McArthurovou nadací pro teroretické fyziky připadlo strunovým teoretikům"

On se několik let strunovému výzkumu věnoval, pak zakotvil v teorii smyček a jsem ráda, že jsem v tom video slyšela, že stále trvá na tom, že teorie by měla být falzifikovatelná experimentem :-).

V té knize mimo jiné popisuje pět základních teoretických problémů, k jejichž řešení celý obor tak nějak směřuje. Teorie strun měla ambice vyřešit je všechny najednou, proto byla tak lákavá. O čtyřicet let později je těch pět problémů stále s námi (rok 2024) a nijak jsme se k jejich řešení nepřiblížili. Takže chápu tu frustraci. Jsem ráda, že se tyto debaty v akademických kruzích vedou, protože nějaká změna je nejspíš potřeba a bez debaty k ní nedojde.

Jako laik klouzající po povrchu mám akorát neurčitou obavu, že místo sjednocení kvantové teorie a obecné relativity přijde nějaký fyzikální Kurt Gödel a vysvětlí, že to nejde :-)