HLIDKA: No já to třeba neberu jako šetření, ale jednoduše správu a přesun nákladů a příjmů vhodným směrem.
Tzn. ve zjednodušeném modelu - v klubu Domácnost (
GHOSTSTALKER: promine ,-) ) jsem vložila základní systém, jak se dá ušetřit na výdajích na jídlo. Ale to, co se ušetří, pak část vezmeme a jdeme s dětmi do kvalitní restaurace nebo jedeme na dovolenou, kde prostě neřeším, že vydáme yx tisíc navíc a máme zajištěný plný servis.
Část financí pak použijeme na odložení do investic, část právě na dříve zmiňované pojištění - jištění, že v době nemoci nezůstaneme z mé strany bez příjmu.
Aktuálně si jsme vědomi, že nejdražší položkou je můj a partnerův čas. Takže tím, že máme paní na úklid, sice zatížíme rodinný rozpočet, ale za její čas, co tu je, jsme schopni vydělat yxnásobek toho, co jí zaplatíme.
A hlavně nám svou prací uvolní čas, který pak můžeme trávit společně s dětmi.
Podobně náklady na kvalitní elektrospotřebiče neberu jako zbytečné výdaje, ale mají pro mne tu přidanou hodnotu úspory našeho času a současně i třeba nákladů za vícenáklady za “hotové” jídlo nebo čistírnu.
Nemluvě o opětovné následné úspoře a přesunu financí jiným směrem.
Zažila jsem pár lidí, kteří šetřili na dřeň, “aby jednou…”. Respektive jejich partnerky, rodiny. A tohle fakt ne - prakticky dotyční “budoucí rentiéři” parazitovali/ují na lásce svých blízkých a jejich nemohoucnosti se vzepřít podobnému jednání.
Takže jasně - v budoucnu nás nečekají takové výnosy z možných investic, jako kdybychom to vzali přes sebe a vše poctivě oddřeli sami. Ale také bychom se toho nemuseli dožít a hlavně by to odnesly naše děti.
Člověk by neměl jen přežívat.
Ty hranice si však musí každý v sobě či ve vztahu/rodině musí nastavit sám.