APRILMOUSE: Mám pocit, že takhle to bude mít i spousta českých dětí se Slováky... Je to smutný, já v 16 na jazykovým soustředění komunikovala s Poláky anglicky a taky se styděla, ale holt od pohraničí jsme byli daleko :D

QUANTI: s tou polštinou to je vůbec takový legrační :D my příhraniční, od dětství krmený polskýma večerníčkama, jí prostě tak nějak rozumíme asi tak jako slovenštině - tedy alespoň té mluvené formě. A pak mi nedochází, že když se ocitnu např. na baltském pobřeží, tak mi najednou ty lidi nerozumí, což nechápu, když já jim normálně rozumím :D Tuhle dokonce jeden Polák přemýšlel, odkud jsme, jestli z Maďarska :D
Jako třeba jsem automaticky na dotaz, jak budu platit, odpověděla česky Hotově (jsem zvyklá v pohraničí komunikovat normálně polsko - česky) - a paní mi nerozuměla, protože Gotůvkou je úplně jiný slovo. Zjevně :D

Mimochodem po půl roce polštiny na Duolingu pozoruju, že je to velmi praktický pro pobyty v hotelu. Minulý týden jsme byli v Egyptě, většina osazenstva střední Evropa, a Polákům jsem rozuměla skoro vše od pokynů dětem, ať si vezmou czapkę, přes dotazy, jestli si manžel dá herbatę czy kawę, až po výběr snídaně s dětmi, kterým rodiče nabízejí sok, jajko nebo warzywko (zeleninku). Prča :))

Jeste jsme si dali zaverecny run, ale dobry. Jsem v diamond. :)

Jako já dělám na několika mezinárodních projektech. Většinou hodně s Němcema a Indama, taky s Polákama, ale do všeho kafraj Frantíci, protože naše matka je francouzská. Němci skvělý, Indové výborný, Poláci mají vobčas až trochu moc v pyči, ale ty Francouze bych mlátil hlava nehlava, čest těm několika málo výjimkám. Takže naprosto rozumím.

QUANTI: Jak rika muj muz:
Ta Francie je jako hezka krajina. Ale je vole plna Francouzu.. 😂

XBAHNO: myslím, že můj život je komplikovaný i bez toho - ale trochu zvažuju hebrejštinu, minimálně teda umět číst :-)

ovšem moje matka, simultánní tlumočnice na konferencích za totáče, měla skvělou historku jedné své kolegyně právě z němčiny, kdy takhle tlumočila projev nějakého německého delegáta, strašně dlouhou větu, a na konci to proklaté ne. Tak se polkla, nadechla se a pronesla "a to celé ne" :-)

VSICHNIMAME: Není to tak hrozný, jsou to cca 2 A4 pravidel, co když se naučíš, tak 99% textu přečteš dobře.

TRISSIE: Zkus vietnamštinu. Tam se teprve na konci věty dozvíš, že to celý je otázka a na co se vlastně ptáš. Obchod s obuví kde? Prodal jsi páry obuvi kolik? Ty máš otázku ne?

QUANTI: plus máš za větu "Rozhodně mám radši francouzštinu než Francouze" - já teda silou tisíce sluncí nesnáším němčinu, protože luštit pětiřádkovou větu, abych se na konci dozvěděla, že to celé "ne", tak to je na pěst! :-)
(zn: prošla jsem si výukou AJ, NJ, ŠJ, FJ a teď té ruštiny, srovnávací vzorek velký)

VSICHNIMAME: Já nevím, to je všude. Proč má Nietzsche milion písmen, když by stačily čtyři? Proč má queue pět písmen, když vyslovujes jen Q a za ním stojí čtyři plonková písmena ve frontě? ;)

QUANTI: taky jsem se jí učila, ale mimo jiné mě od ní odrazuje hlavně naprosto nepředvídatelné výslovnost, kdy z 12 písmen vyslovis 2 slabiky a pak z podobných 12 písmen jindy uděláš úplně jiné tři slabiky.

NELLAS: Jakože měla jsem francouzštinu asi dva nebo tři roky na základce, nějakých čtyři nebo šest let na gymplu a ještě chvíli na vysoký, a jako neříkám, že je to jazyk lehkej a intuitivní, ale myslím, že jste k němu nespravedliví. Rozhodně mám radši francouzštinu než Francouze 😅

CROSS: V pořádku, já bych se nechtěla učit francouzštinu, jsme si kvit :D