XCHAOS: Je to celkem jednoduchý: nikdo nechce mít v pubertě fotra, kterýmu je 70, a pokud si pod sebe rovnou neslintá, aspoň je zkurvenej zastydlej boomer, se kterým si nemáš co říct.

Mě měli rodiče "relativně" pozdě, matce bylo tuším 30 a fotrovi asi 40, a viděl jsem ten diametrální rozdíl ve vztahu v porovnání s jednou mojí ex, která ve 20 měla rodiče, se kterýma mohla jít kalit (ne že by kalení byla zásadní metrika, ale asi je jasný, co se snažím naznačit).

NEI: Dobrá volba :)

mama mych deti se mnou zalozila rodinu v 37 letech, me bylo tehdy 30

CATEE: Úplně souzním. Tetu dělám dvěma klukům 12 a 14 a jsou strašně fajn. Když jsem je potkala, byla to dvě tulítka, teď už chtějí mít svůj prostor, o to víc mne dojde, když si najednou chtějí povídat, nebo mne obejmou, když přijdou že školy. S jejich matkou taky vycházíme skvěle a z toho mám radost. Ale přesně mne svírá tohle rozcestí, jak rostou rychle a čas v jejich domácnosti dobře utíká. Že prostě jednou budu sama a už bude na vše pozdě. No nevadí, mohu na stáří posílat peníze na děti chudých a třeba se stát pečující babičkou v dětském domově :) Však jaký si to udělám, takové to budu mít.
Období, kdy jsem se rozplakala nad každým kočárkem je za mnou a pocit malého smíření vítám s otevřenou náručí.

ACKO: Přesně k tomu jsem taky před pár lety už došla.

NEI: Já už mám vše vnitřně vyřešené, nicméně byla strašná úleva, když jsem pochopila, že moje máma je vlastně pořád dítě a nejde s tím nic dělat, ne se zlobit, ne na ní křičet, ne vysvětlovat, prostě nic. Fakt bylo to velmi osvobozující prozření, když jsem pochopila, že ji musím brát takovou jaká je, protože nelze ji změnit.

Jenom bych chtěla poprosit chvilku ostatní posečkat s úplně novými životními příběhy, ať trochu více stihneme prodiskutovat tyhle všechny již napsané.

Nečekala jsem tolik příspěvků, tak ať v tom nemáme hokej.

Ale vaše aktivita mě moc baví a těší! 🤍🤍🤍

ACKO: Doporučuji tuto knihu

NEI: No mě stejně vychovávala babička, takže vliv rodičů jsem nepocítila až do nástupu do školy, do jejich busy pracovního života jsem se nevešla, takže mě nechali na venkově s prarodiči. Jinak moje máma byla nedospělá celej život, vpodstatě dítě, o které se stará její matka, když babička umřela, očekávala, že se o ní budu starat já, že ji nahradím, syndrom Petra Pana se tomu říká, moje máma naprosto ukázkový exemplář. Kdyby se mi nevěnoval táta, tak nevím, nevím, jak by to dopadlo. Dospělost není vázána na věk, dcera a její partner měli malého v 27 a oba jsou velmi dospělí a zodpovědní rodiče. Jinak problém starých rodičů s výchovou je asi ten, že se k dítěti chovají jako k dospělému, neakceptují, že si potřebuje hrát, běhat, vybít energii, to jsem právě velmi postrádala, když jsem náš rodinný program porovnávala s dětmi, které měly mladší rodiče.

NEI: heh, no právě... ty neustále nervy a stres podle mě pro děti taky nejsou to nejlepší. Ale zase rychlost některých reakcí... dělám jen příležitostného strejdu, a skutečně asi nestíhám. Jako podle mě oboje má výhody a nevýhody, asi záleží na konkrétních rodičích, konkrétních dětech, konkrétní situaci.. průměrná doba dožití je dnes vyšší, ale naopak tlaky společnosti na mladé podle mě daleko vyšší, než historicky...

VERUSHKA098: To mi trochu zní, že by se to potenciální dítě mělo fakt dobře.
Ale ať se rozhodneš jakkoliv, bude to správně.

ACKO: slyšel jsem to, ale fakticky mě naopak přišli moje rodiče, kterým bylo oběma pod třicet, v podstatě docela nedospělí, když jsem byl mladej. Trochu dospělý začali bejt až po tý padesátce...

Ale slyšel jsem, že u rodičů po 50ce se prý zvyšuje riziko autismu, ale nevím, jestli je to nějaký biologicky determinovaný mechanismus.

ACKO: Mojí mamce bylo 20 když mě porodila a většinu svého dětství jsem si přála být adoptována vyspělými rodičemi, kteří by mě milovali.