NECECH: no, pokud tím
"nedomluvím se s tebou"
myslíš tak
"nepřesvědčím fina, aby chyby pokládal za úmyslný tvůrčí prvek, jímž sdělujeme něco, co by jinak sdělit nešlo"
tak to mě skutečně - nejspíš - nepřesvědčíš. mohu ti i říci proč...

nicméně v rámci toho nutně musím poopravit nebo na pravou míru uvést některé tvé "omyly" a nepřesnosti (ony to ostatně bývají i časté omyly dalších tvých, vysoce potenciálních, kolegů):

* že jazyk je nástroj a bez jeho dobrého až perfektního ovládnutí jen sotva stvoříš dobré dílo, spíš pak náhodou než úmyslem, to jsem ni tobě, ni dalším neřekl a neříkal pouze já. to tobě i dalších postupně sdělila řada dalších lidí - takže grammar nazzi nejsem pouze já.

* dokonce mě ani netrefí šlak pokaždé, když tu chybu vidím. nemyslíš, že za ty roky bych za sebou musel mít těch infarktů stovky a tisíce, takže bych sotva ještě mohl býti naživu? kdepak, je to spíš přesně opačně - člověk si napěstuje profesionální lang. dmg resist a vcelku je zvyklý, že připomínky úspěšně absorbuje asi tak každý 20. (a to je ještě klika).

a teď k tomu proč:

* za ty roky prostě poznám, kdy kdo dělá chyby protože dělá chyby, povětšinou ano (a domnívám se, že další kolegové korektoři/editoři/atd. ti řeknou totéž). u drtivé většiny lidí jsou to chyby neúmyslné, z nezvládnutí - a prakticky pokaždé to navíc lze poznat z toho, že:
a) postižený začne řvát "grammar nazzi"
b) postižený začne řvát, že na tom přece nezáleží a hlavní je to myslet upřímně (ach ano, stando)
a připouštím, že docela novinkou je tvé
c) je to tvůrčí prostředek
dovedu si to představit jako tvůrčí prostředek v následujícím případě: když někdo píše tak, v nějakém literárním díle, aby čtenář nabyl dojmu, že v dané pasáži hovoří a promlouvá nevzdělaný příslušník dělné masy. k tomu to zpravidla bývá používáno a tak jsem to již několikrát viděl. sotva však k čemu jinému.

schválně, zkus mi říci, co konkrétně musíš jako autor vyjadřovat úmyslně konanými chybami, co by nešlo říci jinak?


jo a ještě k tvému omylu "se rád ohání svými prestižními publikacemi" (což rovněž bude patrně i kámen úrazu pro některé tvé další kolegy s vysokým potenciálem:
* ani toto není pravda. prestižními publikacemi jsem se oháněl jednou a to byla causa konzum23. ohnal jsem se jimi poté, co konzum23
- sám sebe označuje za dobrého básníka, jenž svá vlastní nejlepší díla nepředloží, abychom je neopsali (a můžeš mi věřit, že tím se zesměšnil zdaleka nejvíc) -
vyzval onehdá tehdy přítomné, aby tedy dokázali, co kde a jak. bylo to, myslím, v debatě s ricarderonem. byl jsem tehdy jeden z mála, kdo tedy šel a na výzvu konkrétně dokázal: dobrá, já tehdy tam a tak. a vzápětí na to - což je typické a takovou reakci jsem tehdy očekával a předpověděl - začal konzum blábolit, ať se nechlubím. není to komické? napřed lidi vyzve, aby mu tedy dokázali, co kdy kde a jak, a hned poté, když dostane, co žádá, začne mamtat, jak se dotyčný nemá chlubit... to, promiň, připomíná poněkud pětiletého chlapečka na pískovišti, ne někoho, kdo cosi, jakýsi důkaz požaduje, a když jej dostane, je schopen se s ním vyrovnat.
* navíc ti naopak budu tvrdit - a lecjaký dotyčný to bude muset nutně potvrdit - že za a) sám v období, kdy nemám dobré nápady a moc mi to nepíše, s úsměvem označuji texty daného období za sračky (své vlastní), přiznávám jejich nevalnou kvalitu a podotýkám, že si jich ukládám jen málo a spíš pro vlastní referenci a navíc
b) ještě celkem nedávno mi dokonce natasha sama vytkla, že bych "neměl opovrhovat čtenáři a šušnit si to jen u sebe ve vlastním klubu"... (na což jsou zde také svědky a nakonec, ty sám teď ten klub, kde se tak stalo, čteš).

takže... kdo se vlastně čím ohání? ohnal jsem se, když jsme byli vyzváni, tedy na výslovnou výzvu a jinak dokonce "kašlu na publikum" a klidně krčím rameny, když píšu sračky (jak sám přiznávám).


ad tomasz: ne, z prdele mi nevykoukává. naopak, již nějakou dobu jsme ve sporu a navzájem se ignorujeme, takže jeho postřehy a názory jsou vlastní. což veřejně musím dosvědčit, i když se na jiných místech dopouští věčných únavných vrypů, kvůli nimž jeho snahy jinak ignoruji. již nějakou dobu. že jazyk je a ejho zvládnutí je důležité si myslí, stejně jako řada dalších (natasha, sona, bublinky, hanna, fionor atd.) prostě proto, že nakonec to člověk pochopí. k tomu si nemusíme lézt do prdele - k tomu naopak sami můžeme být klidně ve sporu. navíc tomasz má na jazyk některé názory, které třeba mně anebo soně blahé paměti rozhodně přijdou nepřijatelné - přesto ale nezávisle na tom dochází každý z nás k prostému závěru "je třeba jej umět". nepřičítal bys mi poněkud příliš velkou důležitost, náhodou?

MAEROR: již nějakou dobu se zabývám, byť, pravda, pomalu, sestavováním moderního českého slovníku. zatím jsem uspokojivě zaznamenal tato hesla:

krást (velké množství peněz aka miliony) – odklonit, odklánět
viz causa Martin Kocourek

krást (velké množství peněz aka miliardu) – vygradovat
viz causa Pavel Drobil

sledovat a odposlouchávat – monitorovat
viz causa Iveta Radičová

a nyní přibude další heslo:

dělat (elementární) jazykové chyby v básni - být (na české poměry) nadprůměrně pravopisně tolerantní a originální
viz causa Nečech

(Mažu se, nemá to smysl, to je střet dimenzí)
Jen k tomu anapestu mi to nedá - seš si, Nečechu, jist, že Červenka, kterého jsi tak slavně srazil na hlavu, náhodou nemluvil o verši sylabotónickém? protože tamje problém už s tím jambem, že jo...

A stačilo.

Tak. A kde se teď mám ptát, jestli už jsou pryč?

MAEROR: To nestačí pomalu ani na trávu, přešel bych na plutonium...

TOMASZ: Byl jsem se poptat, však Travexu není dost, aby to stačilo na originalitu tohoto světa.

NECECH: vždyť my jsme vlastně tolerantní oba: ty jsi tolerantní, jak sám tvrdíš, tak mně toleruj mé svaté právo říci, že zatímco ty světu oznamuješ, jak jsi tolerantní
- přičemž tak k mému jistému podivení činíš v debatách v rámci kroužků jedinců poněkud zhrzených tím, že okolní svět je neuznal jejich génia, ale naopak si dovolil jim vytknout jisté chyby, a nezdráhajících se připomínatele chyb označovat za debily (v podstatě) -
já světu oznámím, kde ti to ujelo a že bys ty anebo kolegové měli na jazyce zapracovat. kde je problém?

nebude spíš v tom, že se v jistém kroužku považuje za "majoritou opovrhované odvážné experimentátory", pročež to ego neunese natolik, že poslete - pro mě dost komické - do prdele osobu, která se češtinou skutečně živí a je v tom velmi, velmi dobrá? (ne, nemyslím sebe, fakt ne. anóbrž osobu, kterou jsi odpálkoval dneska nebo včera - nebudu zapírat, moc mě to pobavilo.)

NECECH: no, to se ale jistě nebudeš divit, že pro mě není rozhodující dodatečné sdělení, žes to vlastně myslel úplně jinak, než jak to vypadá, že ne?

NECECH: aha. no, není to poznat.

KEMENTARI: to vim, ale pro me neni rozhodujici, zda to nekdo pochopi tak, jak jsem to myslel

NECECH: milý nečechu, začneme tím, že si srovnáme pojmy a dojmy:
za nadprůměrného jsi označil ty sám sebe
[ NECECH @ AUTORSKÁ POEZIE * ]
a u jedince, který se osobně nezdráhá sám sebe takto označovat, bych skutečně čekal, že když se v rámci debaty přesuneme z jednoho klubu do druhého, nebude míti problém hladce si přečíst poslední řečenou věc a plynule navázat. tak se nediv, že to ve mně vzbouzí lehký údiv.
já pár nadprůměrných jedinců znám. ve skutečnosti víc. vyznačují se především tím, že sami sebe za nadprůměrné neoznačují, ale počkají, až je tak označí někdo druhý. nejlépe rovněž nadprůměrný. ti skromnější z nich, mezi něž nepatřím, to pak i popřou a začervenají se. ti méně skromní sice ne, ale budiž: někdo na to má právo. ovšem kdo chce sám sebe za nadprůměrného označovat, měl by vykazovat jisté kvality a obratnost. a to v širším slova smyslu. buď a vyvaruji se invektiv. nebo nebuď, ale pak se nediv (nejsi-li, avšak označuješ se za takového).

na mém dotazu není nic zmateného a nepochopitelného. označil ses za nadprůměrného básníka a když jsem se zeptal, na základě čehos takový dojem nabyl, odvětils, že mj. čtením mých děl. tak jsem tě požádal o ukázky a odkazy na ta má konkrétní díla, z nichž, nějak logicky a jasně, plyne, že ty jsi nadprůměrný člověk. (k tomu jsem tě rovnou upozornil, že jakožto pouhé individuum sotva mohu reprezentovat "české poměry".)

nevidím na takovém dotazu vůbec, ale vůbec nic zmateného, zavádějícího a k nepochopení byvšího. a domnívám se rovněž, že ani nikdo další neuvidí.

nuže, smím znát ta svá díla (jakožto i díla jiných "z té naší po rameni se plácající skupiny"), z nichž nějak jasně plyne, že ty jsi nadprůměrný básník?

osobní poznámka: myslím si, že nic takového není k dispozici, přesto se ale ze zvědavosti ptám.

ad tolerance: ne, zde se neshodneme. tolerantnější v čem? je-li v tvém pojetí "tolerance" to, čemu my ostatní říkáme "kašlat na pravopis a dělat chyby", tak to ano - to jsi skutečně tolerantnější než já. jenže problém je v tom, že tolerance může být ctností, zatímco dělání chyb (a vymlouvání se na ctnost, jako by ona sama byla dobrým opodstatněním dělání chyb, což není) ctností není.

chceme-li tedy vůbec nějak rozhodnout, zda jsi tolerantnější nežli já, musíš ty napřed říci v čem konkrétně. jen pak to půjde, dříve ne.

ano, k chybám nejsem tolerantní - anebo vlastně jsem. mám totiž rozlišovací stupnice. chyby školáka ignoruji - chyby někoho, kdo sama sebe označuje za nadprůměrného básníka, podpírá to odkazem na svůj diplom atd. netoleruji a ve skutečnosti celé ty řečičky o toleranci a vydávaní chybování za ctnost považuji za okecávání urážlivé především pro odkazovanou ctnost. být tolerantní a něco dobře umět jsou dvě různé věci, ta první i dost relativní.

tvoje originalita navíc (nebudu popírat, že o ní nemám vysokého mínění, ale viz:) vůbec není ve vztahu k umět/neumět=tolerovat? rozhodující - zkrátka když někdo skřípe, tak klidně může skřípat originálně, ale poslouchat se to nedá.

také bych podotkl, že sama originalita není zárukou kvality - spousta lidí jsou originální volové a člověk se pak už jen diví.

Komenský kdysi dávno české vlasti své časomíru chtěl dáti.
Však poézi české se jen smáli zdejší takzvaní literáti.
nemyslím si nic. prostě verš. veršů jsem za svůj život viděl mnoho. bonmotů taky. obávám se, že i řadu vtipnějších. co bych si měl myslet?

mohu snad jen říci, že - pokud mi celý život nelhali - některé způsoby veršů zkrátka nejsou pro češtinu vhodné... bla bla bla zde dlouhý rozhovor o odlišných podstatách různých jazyků... což nejspíš skutečně nebudou.
Základy versologie – část třetí | xBOOK.cz - knihy
http://xbook.cz/clanky/zaklady-versologie-cast-treti
takže jestli se ti náhodou podařilo sepsat v češtině verš podle určitého slabičného vzoru, budiž - ale fakt nevím, kde by to z tebe dělalo nutně nadprůměrného básníka anebo to opravňovalo tebe k tomu, aby mi ostatní jsme nad tím křepčili. nekecám, vážně mě to nenapadá.

KEMENTARI: kdykoli se stavim do pozice velkeho basnika, je to cista (sebe)ironie

NATASHA: dobry postreh, ale myslim si, nase auditko je trochu jine nez to vase a doufam, ze tak i do budoucna zustane

NECECH: Pročetla jsem si debatu v klubu AP a jako lingvista musím poznamenat, že česky umíš velice dobře. :) Jako osoba soukromá však dodávám, že je pro mne nepochopitelné, kolik pýchy tvoje příspěvky vyjadřují. Nezdá se mi to jako ironie -- oprav me, pokud se mýlím.

VANEK: tak mi nejak pomoz