NECECH: Nu, jamb tam určitě mít bude, ten se v sylabotónickém systému v čj ještě pomocí nepřízvučných slov stvořit dá, ačkoli se tvrdí, že mnohdy jde jen o trochej s předrážkou.
Meritum věci je to, že sylabotónické anapestové metrum je v češtině skutečně takřka nemožné, a jsem přesvědčena (ač nemám knihu po ruce, ale na Červenkovy semináře jsem měla tu čest chodit), že mluví právě o sylabotónice.

V časomíře totiž anapestovou stopu vytvoříš už tím Komenským v nominativu, že jo.

Takže promiň, ale pokud tvrdíš, že:

"Stvořil jsem první novodobý český anapést (uveřejněno poprve 5.6.2005 na nyxu), poté co Miroslav Červenka, korunní princ slavného Jana Mukařovského, prohlásil, že „anapest (s dvěma slabými pozicemi, které předcházejí pozici silnou) není v češtině možný vůbec“ (M. Červenka: Dějiny českého volného verše, Brno 2001, s.238)",

ujisti se, esi náhodou nemluvíš o koze, zatímco Červenka o voze. Rozhodně bych to učinila dřív, než se bych se plácala v hruď, že jsem dokázala, že tento vynikající český versolog a literární teoretik kecá.

Mám nepříjemný pocit, že někteří jedinci nejsou nějak s to rozlišit jemný rozdíl mezi grammar nazi, který vystartuje bezmyšlenkovitě proti jakékoliv gramatické nepřesnosti a potírá veškeré odchylky od standardu, a normálním gramotným člověkem, který se zvládl naučit používat jazyk správně, chápe, jaký to má smysl, a hlavně neskočí na slaboduchý trik typu: Pepíčku, z diktátu máš pětku! Ale paní učitelko, já jsem jen experimentoval, doháněl jazyk do extrému... což je asi ta nejdrzejší výmluva všech dob, kterou se kdo kdy odvážil na svou obranu užít.

V této souvislosti bych chtěl ještě zmínit, že se tu stalo módou nazývat obhajování správného používání jazyka arogancí, zatímco neschopnosti toto dělat se teď tak nějak říká "svoboda básnického projevu". A tady zase narážíme na to samé, na nepřesvědčivost těch úporných výronů svobodného ducha, která jedině vyvolává ten odmítavý postoj, protože pokud by se tu objevila fakt dobrá báseň, nepochybně by byly v rozumné míře tolerovány i gramatické nedostatky (už se to ostatně i stalo, jak se může každý přesvědčit). Naštěstí i pro tuhle módu už dlouho existuje termín dělat z nouze ctnost, takže nedostatkem názvosloví trpět nebudeme.

Je fakt rozdíl mezi osvobozováním vyjadřovacích prostředků, které směřuje k umožnění nových způsobů sdělování představ a je v poezii žádoucí, a totálním nepochopením, že jazyk je standardizován z dobrých důvodů, abychom si rozuměli, zatímco živelný vývoj by vedl k tomu, že by se ani Smíchov nedomluvil s Žižkovem. A že fakt, že je jazyk nedokonalý, je dán především tím, že se s tím začalo pozdě a že jazyk nemůže být znásilněn rozsáhlými úředními změnami, kterým by se lidé nedokázali přizpůsobit, že jo, Nečechu (viz smazaný příspěvek v diskusi o haiku).

SONA1: kdyz vychazis z tohoto predpokladu, tak je to jasny, ale myslim, ze on tam cesky jambus mel, muzu se podivat a pak ti dam vedet (asi nejlepe posta)

FIN: krasne heslo, diky

MAEROR: již nějakou dobu se zabývám, byť, pravda, pomalu, sestavováním moderního českého slovníku. zatím jsem uspokojivě zaznamenal tato hesla:

krást (velké množství peněz aka miliony) – odklonit, odklánět
viz causa Martin Kocourek

krást (velké množství peněz aka miliardu) – vygradovat
viz causa Pavel Drobil

sledovat a odposlouchávat – monitorovat
viz causa Iveta Radičová

a nyní přibude další heslo:

dělat (elementární) jazykové chyby v básni - být (na české poměry) nadprůměrně pravopisně tolerantní a originální
viz causa Nečech

(Mažu se, nemá to smysl, to je střet dimenzí)
Jen k tomu anapestu mi to nedá - seš si, Nečechu, jist, že Červenka, kterého jsi tak slavně srazil na hlavu, náhodou nemluvil o verši sylabotónickém? protože tamje problém už s tím jambem, že jo...

A stačilo.

Tak. A kde se teď mám ptát, jestli už jsou pryč?

MAEROR: To nestačí pomalu ani na trávu, přešel bych na plutonium...

TOMASZ: Byl jsem se poptat, však Travexu není dost, aby to stačilo na originalitu tohoto světa.

NECECH: vždyť my jsme vlastně tolerantní oba: ty jsi tolerantní, jak sám tvrdíš, tak mně toleruj mé svaté právo říci, že zatímco ty světu oznamuješ, jak jsi tolerantní
- přičemž tak k mému jistému podivení činíš v debatách v rámci kroužků jedinců poněkud zhrzených tím, že okolní svět je neuznal jejich génia, ale naopak si dovolil jim vytknout jisté chyby, a nezdráhajících se připomínatele chyb označovat za debily (v podstatě) -
já světu oznámím, kde ti to ujelo a že bys ty anebo kolegové měli na jazyce zapracovat. kde je problém?

nebude spíš v tom, že se v jistém kroužku považuje za "majoritou opovrhované odvážné experimentátory", pročež to ego neunese natolik, že poslete - pro mě dost komické - do prdele osobu, která se češtinou skutečně živí a je v tom velmi, velmi dobrá? (ne, nemyslím sebe, fakt ne. anóbrž osobu, kterou jsi odpálkoval dneska nebo včera - nebudu zapírat, moc mě to pobavilo.)

NECECH: no, to se ale jistě nebudeš divit, že pro mě není rozhodující dodatečné sdělení, žes to vlastně myslel úplně jinak, než jak to vypadá, že ne?

NECECH: aha. no, není to poznat.

KEMENTARI: to vim, ale pro me neni rozhodujici, zda to nekdo pochopi tak, jak jsem to myslel

NECECH: milý nečechu, začneme tím, že si srovnáme pojmy a dojmy:
za nadprůměrného jsi označil ty sám sebe
[ NECECH @ AUTORSKÁ POEZIE * ]
a u jedince, který se osobně nezdráhá sám sebe takto označovat, bych skutečně čekal, že když se v rámci debaty přesuneme z jednoho klubu do druhého, nebude míti problém hladce si přečíst poslední řečenou věc a plynule navázat. tak se nediv, že to ve mně vzbouzí lehký údiv.
já pár nadprůměrných jedinců znám. ve skutečnosti víc. vyznačují se především tím, že sami sebe za nadprůměrné neoznačují, ale počkají, až je tak označí někdo druhý. nejlépe rovněž nadprůměrný. ti skromnější z nich, mezi něž nepatřím, to pak i popřou a začervenají se. ti méně skromní sice ne, ale budiž: někdo na to má právo. ovšem kdo chce sám sebe za nadprůměrného označovat, měl by vykazovat jisté kvality a obratnost. a to v širším slova smyslu. buď a vyvaruji se invektiv. nebo nebuď, ale pak se nediv (nejsi-li, avšak označuješ se za takového).

na mém dotazu není nic zmateného a nepochopitelného. označil ses za nadprůměrného básníka a když jsem se zeptal, na základě čehos takový dojem nabyl, odvětils, že mj. čtením mých děl. tak jsem tě požádal o ukázky a odkazy na ta má konkrétní díla, z nichž, nějak logicky a jasně, plyne, že ty jsi nadprůměrný člověk. (k tomu jsem tě rovnou upozornil, že jakožto pouhé individuum sotva mohu reprezentovat "české poměry".)

nevidím na takovém dotazu vůbec, ale vůbec nic zmateného, zavádějícího a k nepochopení byvšího. a domnívám se rovněž, že ani nikdo další neuvidí.

nuže, smím znát ta svá díla (jakožto i díla jiných "z té naší po rameni se plácající skupiny"), z nichž nějak jasně plyne, že ty jsi nadprůměrný básník?

osobní poznámka: myslím si, že nic takového není k dispozici, přesto se ale ze zvědavosti ptám.

ad tolerance: ne, zde se neshodneme. tolerantnější v čem? je-li v tvém pojetí "tolerance" to, čemu my ostatní říkáme "kašlat na pravopis a dělat chyby", tak to ano - to jsi skutečně tolerantnější než já. jenže problém je v tom, že tolerance může být ctností, zatímco dělání chyb (a vymlouvání se na ctnost, jako by ona sama byla dobrým opodstatněním dělání chyb, což není) ctností není.

chceme-li tedy vůbec nějak rozhodnout, zda jsi tolerantnější nežli já, musíš ty napřed říci v čem konkrétně. jen pak to půjde, dříve ne.

ano, k chybám nejsem tolerantní - anebo vlastně jsem. mám totiž rozlišovací stupnice. chyby školáka ignoruji - chyby někoho, kdo sama sebe označuje za nadprůměrného básníka, podpírá to odkazem na svůj diplom atd. netoleruji a ve skutečnosti celé ty řečičky o toleranci a vydávaní chybování za ctnost považuji za okecávání urážlivé především pro odkazovanou ctnost. být tolerantní a něco dobře umět jsou dvě různé věci, ta první i dost relativní.

tvoje originalita navíc (nebudu popírat, že o ní nemám vysokého mínění, ale viz:) vůbec není ve vztahu k umět/neumět=tolerovat? rozhodující - zkrátka když někdo skřípe, tak klidně může skřípat originálně, ale poslouchat se to nedá.

také bych podotkl, že sama originalita není zárukou kvality - spousta lidí jsou originální volové a člověk se pak už jen diví.

Komenský kdysi dávno české vlasti své časomíru chtěl dáti.
Však poézi české se jen smáli zdejší takzvaní literáti.
nemyslím si nic. prostě verš. veršů jsem za svůj život viděl mnoho. bonmotů taky. obávám se, že i řadu vtipnějších. co bych si měl myslet?

mohu snad jen říci, že - pokud mi celý život nelhali - některé způsoby veršů zkrátka nejsou pro češtinu vhodné... bla bla bla zde dlouhý rozhovor o odlišných podstatách různých jazyků... což nejspíš skutečně nebudou.
Základy versologie – část třetí | xBOOK.cz - knihy
http://xbook.cz/clanky/zaklady-versologie-cast-treti
takže jestli se ti náhodou podařilo sepsat v češtině verš podle určitého slabičného vzoru, budiž - ale fakt nevím, kde by to z tebe dělalo nutně nadprůměrného básníka anebo to opravňovalo tebe k tomu, aby mi ostatní jsme nad tím křepčili. nekecám, vážně mě to nenapadá.