ANOUKE: já si zase dycky jako malej přál být žena... to si nevybereš. A v kontextu toho co píšeš, hm hm, žiješ ve století, kdy si ženy konečně mohou dělat v podstatě cokoliv se jim zlíbí, odpoutají-li se od "maskuliního diktátu" nebo jak tomu ty feministiky říkaj. Tak kurva ŽIJ, nebo co jako? Kdejakou díru asi nevymeteš, ale jinak tancovat do zemdlení smyslu klidně můžeš, ne? :)))
jo ještě takovejhle level to má... nu dobré, dobré pane Sigmund.
GHOST: samozřejmě že existuje a dokonce se to v posledních letech docela intenzivně zkoumá :) Nevím jak osobnost terapeuta, to je strašně efemérní pojem, ale nějaká schopnost terapeuta léčit se zkoumá. Zkus začít u slovenské dvojice Bieščad a hlavně Timulák: Současný výzkum v psychoterapii (nebo anglickou verzi téhle knihy). No ale je to takový furt postavený na vodě, jednak skrz Dodo bird efect a vůbec skrz to, že ty nástroje výzkumu jsou takový pofidérní a psychoterapie je děsně umění co se vymyká z vědeckých škatulek a tak vůbec :DDD
ZUZKAOU: tak tahle studie reagovala na tehdy velkou provokaci ze strany jinýho psychologa (co nevím teď, jak se jmenuje :), který účinnost psychoterapie popíral. Jinak největší psychoterapeutickou studií je asi Elkin et al. (1989): National Institute of Mental Health Treatment of Depression Collaborative Research Program: General effectiveness of treatments. General Archives of Psychiatry, 46, 971-982. (fulltext dyžtak nahodím), ustanovila současný standard RCT (o jehož diskutabilitě a problémovosti by se dalo mluvit a psát stovky hodin), který je považovaný za jediný validní ze strany pojišťoven a jiných proplácejících subjektů. EVP (ESP) apod., tedy empiricky podporovaná psychoterapie je v současnosti velkej pojem a imho i docela velkej strašák, protože je postavenej na rychlokvačeným "opravení" vadných kousků a jejich rychlému návratu do pracovního systému.
Ještě k vaší další debatě...zkoumá se tzv. dose-efect, což ale zase jede v tom diskurzu "kolik terapie je potřeba, aby byla účinná"... třeba Bieščad (typický zastánce tohohle přístupu) nebyl naprosto schopný pobrat starý Jungův argument, že terapie je melting-pot, kam se navalej dvě osobnosti a pak uže je to dost mimo kontrolu jak dlouho a jak moc je třeba jet terapii, než to bude dobré. Prostě má dojem, že je všechno pořád pod kontrolou a dá se to všechno měřit, kvantifikovat, rozkrájet... no nevím, pro mě další bludný holanďan co hledá axis mundi.
Ještě k osobnosti terapeuta vyšel takovej vtipnej článek od Leslieho Greenberga, no ale osobně mi teda příjde dost takový... no však si ho kdyžtak přečtěte...
NARVAH: zbytečně to trivializuješ a banalizuješ, na to co popisuješ existují docela funkční nástroje měření, ptají se většinou klienta, ale jsou docela promakaný...
k osobnosti terapeuta v terapii ještě napsal hezkou knížku Yalom, jak si s tou klientkou psali dopisy o tom, co vnímali jako důležité v terapii a teprve po nějaké době si je navzájem dali přečíst a zjistili, že je to dost jinak na obou stranách. Jak se to dílo jmenovalo? :)
8._Greenberg___Foerster__1996.pdf (848016 B)