VANEK: no, problém je, že jsem tu zdědila sklep po důře, co pila slabý čaj a ve víně se vyznala adekvátně. Takže jsem oučetně měla převážně víno bílé levné, víno bílé drahé, totéž v červeném, ryzlink rýnský naskladněný jako vlašský, rulandské modré smíchané s rulandským šedým, pálavu výběr z bobulí mezi bílejma levnejma při nákupní ceně asi 250 bez DPH, a hlavně, skoro samé Lechovice. Jejich jakostní vína jsou, no, stydím se to nabízet a v lepším případě chutnají jako Víno Vitana, do prášku stačí přidat vodu a líh. V horším hůř.
Ta smutnější část sklepa jsou zoxidované mrtvolky - ujišťuju kohokoli, že chardonnay fakt nemá být oranžové, i kdyby čert na koze jezdil.
Takže když jsem nakupovala, Nejvyšší se dost ošíval při vínech okolo stovky za láhev (prodejní cena okolo 230), že to je drahý a nikdo to nekoupí. Pravda, bylo to před víkendem se sešlostí zazobanců, kteří mi ve sklepě udělali průvan v té dražší sekci. Jenomže nezjistím podle minulých roků, co se tady tak mohlo pít obvykle, protože když se nabízí sračky, tak si napodruhé dám taky radši ten slabý čaj.
Ale asi mi holt nezbyde, než přestát bouřku, až šéf uvidí fakturu na dva a půl tisíce za devět lahví, co jsem si vzala na košt, a pak ho vmanipuluju do představy, že ve světě převažuje c), nikoli a).