XCHAOS: Tak trabl není v tom, že se šláplo na krk pár kokotům, ale že se tak stalo neprůhledným způsobem, pod kterým nikdo není podepsaný a nikdo za něj nenese odpovědnost.

V únoru to bylo 12 let, co NSS rozpustil Dělnickou stranu. A nejen že si nikdo ani neuprdnul (dokonce ani ti zasraný náckové), ale stát vyslal silnou a jasnou zprávu, že když vy takhle, tak my na vás takhle. Za mne cajk.

Odehrát se zaříznutí těch podělanejch webů takhle, tak nikdo neřekne ani popel. Ale message „no, víte... někdo... asi... no tak oni jim to zrušili... to ne my“ (volně parafrázuju) je dost na hovno. A řeším to ne kvůli nějakým lunatikům z Protiproudu (chuj s nima), ale hlavně kvůli tomu, že jsem od nový vlády čekal trochu jinej kurz. A tohle je od Svatouška z Kolína čistá hamáčkovina.

Ale tak někdo na to je možná po osmi letech pod mnutou ANO a ČSSD tak zvyklej, že mu to ani nepřijde. Já bych si rád odvyknul.

NIEKT0: já tě sice chápu, ale problém je, že oba si idealizujeme Internet jako svého druhu neutrální pískoviště. Jenže ono i ve chvíli, kdy ti na hřiště pro děti pronikne prokazatelný psychopat, přestávají tam platit pravidla hriště pro děti. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se Internet původnímu účelu hřiště pro nás přerostlé děti co nejrychlejij vrátil. Ale prostě občas je nutné vyhlásit nějakou přechodnou fázi... požadavek na neutralitu inženýrských sítí je relativní i v jiných oborech, ve chvíli, kdy v objektu hoří, tak taky shodíš pojistky... a tvoje právo odebírat elektřinu když sis ji zaplatil jde stranou....

DOCKINEZ: Je to diskuze na stejné úrovni. Když Twitter vypnul Trumpa, okamžitě se rozjela diskuze, jestli twitter jako soukromá firma má právo něco takového provést politické figuře, která platformu používá jako hlavní kaníl pro říšení své agendy.
V konečném důsledku dospěla diskuze do toho, že platforma je soukromý subjekt, který není povinnen ke svému produktu zajišťovat přístup každému, cřetně těch, kteří porušují zásady používání.
Jestli to chápou správně, cz.nic je soukromý subjekt,takže jejich rozhodnutí jde nahléžet stejknou logikou.
Když budešě psátr noviny a jednoho dne ti vydavatel žekne, že s tebou končí, protoýže se mu nelíbí, k čemu jeho kapacity využíváš, a vidí v tobě šiřitele nenávisti a podněcování k trestným činům (což je reálná kriminální aktivita), můžeš leda začít hledat nového vydavatele. Jeho rozhodnutí není cenzurní ve smyslu toho, že tě umlčí ve veřejné diskuzi. Je to jeho rozhodnutí, že se nebude poropůjčovat k potencílní kriminální aktivitě.

Bonmoty se očividně učíš od prezidenta, diskutovat pak od Ovčáčka. Jsi jedniička.

JVMLOK: ještě jedno lehce související XKCD
xkcd: Free Speech
https://xkcd.com/1357/

DOCKINEZ: Když Twitter vypnul Trumpa, tak jsi říkal co?

NECROMAN: Diky, ukradnu si.

LOPIK: jako obvykle u podobných temat plácáte nesmysly

LOPIK: Zrušení předběžné cenzury odsouhlasil 4. března roku 1968 svým usnesením ÚV KSČ a bylo provedeno následnou novelou tiskového zákona.[9] Po sovětské invazi do Československa se vláda podpisem tzv. "moskevského protokolu" z 26. srpna 1968 zavázala k ovládnutí sdělovacích prostředků a již 30. srpna přijala usnesení č. 292 o mimořádných opatřeních ke kontrole prostředků hromadných informací. Národní shromáždění přijalo 13. září 1968 zákon č. 127 o mimořádných opatřeních ke kontrole sdělovacích prostředků a při předsednictvu vlády byl zřízen Úřad pro tisk a informace.

Personální čistky začaly probíhat vzápětí a cenzura byla opětně zavedena přísným centralizačním opatřením podle rezoluce ÚV KSČ ze 14.–17. listopadu 1968. V televizi byla odpovědnost přenesena na šéfredaktora vysílání a byl zaveden systém služeb, tzv. dežurných. V rozhlasu byla nová politická koncepce podpory politiky KSČ, přijatá v lednu 1969, spojena s propuštěním více než 800 zaměstnanců.[21] Podobný osud stihl tiskoviny, ale některé, jako Listy a Reportér, definitivně zastavil Úřad pro tisk a informace až v květnu 1969.[22]

Cenzura pak pokračovala po celou dobu normalizace až do roku 1989 a nezávislý tisk nahradil samizdat a vysílání zahraničních rozhlasových stanic BBC, Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.[23] Cenzuru tehdy vykonávala státní organizace nazývaná Úřad pro tiskový dozor.

LOPIK: mlčeti zlato, kolego...

V době komunistického režimu v Československu měla cenzuru na starosti Hlavní správa tiskového dohledu (1953–1966).[9] HSTD měla pod správou cenzory, plnomocníky, kteří vykonávali předběžnou cenzuru v každé redakci oficiálního periodika. Jedna třetina všech cenzorů měla dokončené pouze základní vzdělání. Poté byla přejmenována na Ústřední publikační správa (1966–1968) a nakonec Úřad pro tisk a informace (1968–1989).

Kromě tištěných periodik byl cenzurován i rozhlas, televizní vysílání či poštovní zásilky. V roce 1950 byl vydán dílčí tiskový zákon č. 184/1950 Sb., který říkal, že tisk má vychovávat k socialismu. Některé knihy byly vydávány v pozměněném znění (např. překlad Karafiátových Broučků určený jako učebnice ruštiny nebo Defoeův Robinson Crusoe převyprávěný J. V. Plevou – z obou knih byl odstraněn jejich původní náboženský smysl). Podobně Mayův originální Vinnetou umírá se slovy „Jsem křesťan.“, což poválečná cenzura změnila v propagaci myšlenky všeobecného porozumění mezi národy (ve slavném filmu má Vinnetou pocit, že ho k sobě volají zvony).[10] Hrabalova kniha Poupata (1970) šla do stoupy, kniha Příliš hlučná samota byla šířena postupně ve třech různých verzích.

Cenzura byla oficiálně zrušena novelou tiskového zákona v roce 1968 (během pražského jara),[11] po sovětské invazi do Československa ovšem neoficiálně (v následné formě) pokračovala až do roku 1989.[9] Cenzuru tehdy vykonávala státní organizace nazývaná Úřad pro tiskový dozor.