Jako různých zhoubných politických idejí, ať už autoritářských, antiautoritářských, příliš empatických, příliš anti-empatických, nesoucitných, příliš rovnostářských, příliš exkluzivních, elitářských a hierarchických, jsou mraky. Ale mezi nimi vyčnívá přístup "jsem politik, protože mě prostě všichni znají" (hlavní mor dnešní doby.. hlavně se neptat, proč mě znají, ale náhoda je ještě ta lepší možnost) a z toho vyplývající "jsem o sobě přesvědčený, že musím být politik, je to moje poslání, a tudíž je v zájmu celého světa, aby na všechny můj xicht shlížel ze všech billboardů" (což je pro mě nejschůdnější varianta, protože když se dostanu před kameru a otevřu ústa, tak hrozí, že to bude docela meh...)
Ok, pro běžného voliče není politik shlukem písmenek, ale osobou, tváří, občas i mluvící (na druhou stranu, třeba Trumpovy shluky písmenek skutečně nesou svébytnou signaturu.. tady se ještě Mikuláš má co učit a drží se v tomto ohledu trochu zpátky :-). Při všem tom nadávání na Hřiba ... tam člověk tuší aspoň nějaký směr, i když současně naprostou marnost při snaze se tím směrem vydat. Dobře, obří nová nemocnice místo obří nové úřednické čtvrti - v souboji jednoho de-facto nesmyslu s druhým, zcela zaručeným nesmyslem je jasné, na kterou stranu se postavíte. Ale tam, kde Hřib slibuje novou obří nemocnici (do které nejspíš bude jezdit metro i tramvaj a na poli za ní bude sídliště s obecními byty pro zdravotní sestry a bratry, apod.), což je osvícenská vize dejme tomu 19.století, ale pořád lepší, než Babiš, což je vize nějakého starověkého císařství, tak tam Mikuláš nabízí akorát vizi, že na tom poli bude stát obří billboard s jeho fotografií - a ne, nepřesvědčil mi, za ta léta, že nabízí něco víc.