MAJKA: cokoliv co pověsím na kliku, abych na to nezapomněla a vzala sebou, až půjdu ven tam zůstane. Vyzkoušeno opakovaně, netuším co to je za černou magii, ale prostě to tak mám. Napsat si na dveře ceduli už je tím spíš zbytečná činnost

:-)

(tím pochopitelně nezpochybňuju tvou techniku)

zkouším řízenou meditaci v mobilní appce. je to pohoda, příjemný a strašně mě překvapilo, že vyčistit hlavu a na nic nemyslet mi nedělá problém.

Jinak mám super trik jak fakt něco nezpomenout, nevím, jestli může fungovat někomu jinému, ale přihazuju :)

Pokud víte, že potřebujete něco nezapomenout a to, že vám to zapípá v telefonu vám nepomůže (protože to můžete odložit, zapomenout, nebo nevim, proste mi to nefungovalo), dejte si něco výrazného někam , kde byste to nečekali, ale kudy stopro fyzicky projdete - například si dám svítivou šálu kolem kliky - z domu budu ráno odcházet určitě a když při odchodu uvidím šálu na klice, tak mi dojde “Aha, chtěla jsem nezapomenout vzít kamarádce knížku XY“

Nebo typicky zapomenu jídlo v ledničce při odchodu z práce. Fix: Růžovej lepík na madlo kabelky - tu budu brát do ruky až při odchodu a hned si vzpomenu a můžu jít to udělat.

:) je to fakt jak u blbečků, ale funguje to (na mě) :))

A zkušenosti s EEG Biofeedbackem nemáte?

MAJKA: Gratuluji k opuštění nevhodné práce - to je celkem netriviální krok. Možná ti to teď tak nepřipadá, ale je to nejlepší věc, co se v takovém případě dá udělat.

Co se týká nepořádku, tak mě pomáhá jednoduše nemít tolik věcí a mít dostatek úložných prostor. Protože když toho bordelu není moc, dá se zvládnout a jak se začne řešit, kam něco dát, tak je zle.

Co se týká organizování práce, tak mi moc nefunguje nic, ale obecně platí, že čím složitější, tím míň to funguje. Já si teďka jedu normálně papírový diář (kapesní, takže si tam toho na jeden den nemůžu naládovat absurdní množství a tak), příští rok asi zkusím texťák kam to budu sázet jako frontu. Ale tohle si myslím je hlavně o tom najít si, co člověku vyhovuje, bez ohledu na diagnózu. Ono taky dost záleží na tom, co děláš a tak.

Ahoj. Hrozne blbe se popisuje co ted poslednich par dnu cejtim, kdyz jsem se konecne po letech dogooglila toho, ze mozna nejsem neschopna blbka, co se není schopná trochu snažit, ale ze muj zivotni pribeh da sepsat do seznamu symptomu ADD.
Zrovna jsem ve vypovedi z prace, ktera byla tak brutalne narocna na pozornost a organizovanost, ze jsem to proste nedala a po duševním martyriu a sebemrskačských dialozích jsem tady a zjistuju, ze by se s tim vsim mozna dalo neco delat. Jeste mam co objevovat, ale jsem stastna, ze se muzu konecne nekoho s podobnymi problemy zeptat na par veci, poradite mi?

1. Nesnasim ten neporadek, ale nejsem schopna udržet byt ve stavu “pořádek” - perete se s tím někdo? Jak to řešíte? Já momentálně se střídavým úspěchem zkouším udržovat 1 místnost v bytě vždy cajk, proste omezit to. Az to půjde, rozšířím to na další místnosti.
2. Vyzkoušela jsem snad všechny možný systemy, programy a pomucky na organizaci prace a skončila jsem u poznámkového bloku v PC, jak organizujete své pracovní a osobní úkoly vy?
3. CEPAL: vadí ti podělit se veřejně? Pokud ano, budu i já ráda za odpovědi na otázky co napsala KOIRA
4. Vy co máte nějakou medikaci - nezměnila vás nějak nežádoucím způsobem? Pozorujete nějaké vedlejší účinky?

Moc děkuji za jakoukoliv odpověď.

ANICASE: mojee 12-letá dcera je ve většině sociálních interakcí dospělejší než já. Ona je prozměnu měntálně cca na dvojnásobném věku (no a fyzicky taky!), a trpí jak pes, třeba ve škole mezi "debilníma miminama" (kamarádí se s učiteli). Trvalo jí dlouho, než to zpracovala, teď je už dost dospělá, aby chápala, že když se chovám jako idiot, tak to neznamená, že jsem idiot, ale že můj mozek prostě občas nefnguje jak by měl, a ví, že mi může říct "tati!" a já se zastavím a přestanu se chovat jak idiot ... strašně mě to vůči ní mrzí, ale naučil jsem se díky ní víc se hlídat a kontrolovat, a myslím, že ona to vidí...

KOIRA: taky to znamená, že lidem s ADHD můžeš věřit - protože nevěř nikomu, komu je přes třicet.

CYBERWOLF: Jj, Dorian Gray může blednout závistí.

ANICASE: jo, když mám náladu, tak se rozjívit s dětma (i cizíma) nemám vůbec problém

ANICASE: tak ja nevim jak je to u tebe rozvinuty, zejo. Ale jina nebudes, tak se muzes utesit tim, ze te takovou nedoceni a ze nevi, o co prichazi.

KOIRA: díky za skvělý zdroj!
Z pohledu matky ADHD dítěte sedí perfektně. mám sedmiletého ADHD syna, který má o necelé dva roky mladší normotypické sestry. A aktuálně je na tom emocionálně/sociálně zhruba tak, jak ony byly před rokem. Tuhle tabulku si vytisknu a nalepím někde na očích pro sebe i pro manžela... že si fakt nesmíme brát osobně, když nedokáže dostát nárokům kladeným na sedmileté děti.

ANICASE: ano, mam dokonce cerny na bilym z psychiatrie, ze jsem infantilni nevyzrala osobnost.

ANICASE: To není dotaz mimo.