VYHULENY_UFO: to, že někoho nepotkáváš na sociální síti, kterou preferuješ ty, ale neznamená, že nepoužívá jinou. Koneckonců i ty fcb soukromé skupiny jsou podobná úroveň podpory a odreagování.

VYHULENY_UFO: já myslím, že mi pro pocit výjimečnosti stačilo, že mám dítě s diagnózou, o které si fakt nepokecám, protože vím akorát o jednom dalším dítěti s tímtéž podkladovým, ale jinou sadou návazných problémů.

CYBERWOLF: počkej, a o co je lepší se vypořádat s tím, že se podmínky nepřizpůsobí, v první třídě kdy je člověk nezralý a úplně v háji z naprosté změny prostředí, než při přechodu na druhý stupeň, kdy je vyspělejší a změna prostředí je výrazně menší?

VYHULENY_UFO: já vím, že je to poslední rok a půl těžký sledovat, ale teď zrovna jsou všechny školy otevřený, takže o vzdělávání se dopoledne starají příslušné instituce a v nich zaměstnaní učitelé a asistenti :-)

CYBERWOLF: individualizovaná opatření znamenají, že reflektují aktuální potřeby. Pokud je někdo dement (v psychiatrickém smyslu), který nevyroste z potřeby srát při hodině, holt jeho zákonní zástupci budou muset přijmout příslušná opatření. Pokud někdo ještě v patnácti nezvládne dávat sám od sebe pozor na to, co se děje kolem něj, i v takovém případě budou muset zákonní zástupci reflektovat tuhle situaci při výběru dalšího povolání školy. Všichni ostatní jaksi mezitím projdou nějakým vývojem, přičemž na té cestě potřebovali víc nebo míň pomoci s tím, aby se dostali tam, kde jsou.

A tímto s debatou končím, protože ty jsi přesvědčený, že asistent je zlo, protože (za úplně jiných podmínek) ses musel obejít bez něj, a na tomto názoru nechceš nic měnit. To fakt nemá cenu.

CYBERWOLF: vozíčkáře a diabetiky vytahuju kvůli tomu, že ti budou mít asistenta i na druhém stupni i na střední škole.
Běžné ADHD dítě ne.

Opatření předepsaná z poradnou samozřejmě může/bude mít ADHD dítě i na druhém stupni, ale už to bude o hodně slabší kafe, než co bude mít průměrný prvňák, jehož CNS ještě nedozrála k tomu, aby vydržel fungovat 45 minut v kuse bez scény.

CYBERWOLF: a kde jsi přišel na to, že jednou napsaný asistent znamená, že ho dítě bude mít až do patnácti?
Platnost opatření je dva roky, periodicky se opakují jak vyšetření v poradně, tak konzultace se školou ohledně aktuálních potřeb.
A když pominu trvalá fyzická postižení (těžké zrakové/sluchové vady, těžké epileptick/diabetické stavy, vozíčkáři atd), případně retardace na hranici integrace do normální školy, tak jinak většina asistentů bude pro děti na prvním stupni, aby nějak překlenuly to období, kdy intelektově už na školu zralé jsou, ale zbytkem sociálních skillů a sebekontroly ještě ne.

KOLLUCHA: já tvrdím, že pokud dítě nepostavíme do prostředí, která se mu nepřizpůsobí, tak se na tyhle situace neadaptuje. Je za tím ta prostá logika, že aby se mohl vyvinout kompenzační mechanismus, musí nejdřív vzniknout potřeba něco kompenzovat. Taky tvrdím, že do situací, které se nepřizpůsobí, se po základce nevyhnutelně dostane, protože jsou velmi běžné. Proto se ptám, co děcko na tyhle situace připraví, když se s nimi do patnácti nesetká.

Protože to zjevně není zřejmé tak zdůrazním, že nezpochybňuju pozitivní efekty těhle přístupů, jen říkám, že ty efekty nemusejí být výhradně pozitivní a tohle vidím jako celkem zásadní riziko, které by bylo dobré nějakým způsobem adresovat (a asi to nikdo nedělá).

K úvodnímu psychologickému rozboru jen doplním, že amatérská psychologie je k ničemu.