ECLECTICA: to je takové typické hyperaktivně emocionální, nedočtené, zkratkovité. víš jistě, že ti medikace zabírá správně ? :)
za prvé nevím o tom houby - vím o tom svoje, a za druhé si myslím, že snaha o kompenzaci by tam prostě měla být vždy. spoléhat se na medikaci je jalové, jakkoliv je účinná. u všech psychických poruch by měla být součást medikace taky odpovídající terapie, neboli snaha o kompenzaci deficitu.
popisuju naprosto konkrétní případy, kdy rodič děcku přivodil diagnózu, protože to prošlo u 6 lékaře.
nerazím tady nějakou biocestu, alternativní metody nebo šarlatánství. jsem prostě přesvědčenej, že někde má být hranice diagnózy a každej pšouk by se řešit neměl a měl by se člověk snažit to kompenzovat.

PALEONTOLOG: tak já jsem například do těch 40, kdy jsem dostala diagnózu ADHD a správnou medikaci, byla v porovnání s dneškem naprostý loser na hranici schopnosti fungovat a uzlíček nervů zmítaný úzkostmi, depresemi, OCD, záchvaty paniky atd.

Je pěkný , že máš potřebu se vyjadřovat, ale víš o tom, čím si prochází dospělí s ADHD, naprostý houby.

CYBERWOLF: Protože Palenteolog nedbale čte cizí příspěvky a polemizuje s něčím, co nikdo nenapsal.

PALEONTOLOG: viděl jsem HO s dvěma malýma dětma a myslím, že takhle nějak vypadá peklo.

Ale... proč to řešíme?

PALEONTOLOG: Skutečně? Za ten rok se zbláznilo tolik lidí zavřených v pokoji na HO, až to není hezký.

PALEONTOLOG: zvenci to jako plnohodnotnej zivot muze vypadat, ale vevnitr ho to treba stoji strasny vypeti. a tahle aspon bude vedet proc, ze v tom neni sam, jak se to jmenuje a ze se s tim da pracovat...

VYHULENY_UFO: jenom se snazim pochopit motivaci tech rodicu, kteri jdou pro diagnozu pomalu pres mrtvoly, to je cele.

TRISSIE: Hele, to asi nemá cenu. některým lidem některý věci prostě nevysvětlíš, protože vědí nejlíp, jak to je, ještě předtím, než jim cokoliv řekneš. A to dokonce bez toho, že by s tím měli nějakou osobní zkušenost. Soucítím s tvými pocity, znám to taky, kdy někomu bylo jasný, že moje dítě je, jaký je, protože to všechno dělám blbě a nejlepší by bylo prostě ho seřezat a nemazlit se s ním. Ale přesně jak jsi psala s těmi vozíčkáři a diabetiky - tam to nikoho nenapadne. Prostě co je v hlavě, není vidět, takže to neexistuje. Když máš ADHD, jsi rozmazlený fracek, když máš deprese, máš myslet na něco veselejšího, atd. A ono se to teda pomalu s ezopíčismem přenáší už i na ty fyzický problémy. Protože když si zlomíš nohu nebo tvoje dítě dostane rakovinu, tak je to karma a musíš změnit svoje myšlení a duchovně se otevřít, aby se to příště nestalo. Je to prosté a jasné a lidské přirozenosti bližší, než nějaké váhání, myšlení a nedej bože dilemata a vědomí toho, že něco prostě ovlivnit nemůžeme.