SHARKIE: já plavu ráda a chodím, ale v zimě bych nejradši po večerním plavání natáhla pyžamko a župan a jela domů tak.
Kdyby nebyl nejbližší bazén 20 minut autem, asi to tak dělám.

SHARKIE: Já jsem takhle asi rok chodil dvakrát týdně kolem Axy (tam se platí/platilo za minuty), tak jsem ty dny chodil v kiltu, tj. měl jsem na sobě boty, ponožky, kilt a košili. To jde svléknout v zásadě okamžitě, takže jsem tam vlezl, shodil to, osprchoval se, dal pár bazénů, osprchoval, osušil, oblíkl, zaplatil 20 minut a šel dál. Nemáš nějaký bazén po cestě?

FRAKIRA: Jo, do plavania by som sa tiez potrebovala dokopat. Blbe je, ze kvoli klbom moc dlho plavat nevydrzim, takze sa mi fakt nechce trepat niekam daleko a stravit cestou a satnou o hodne viac casu, jak v bazene. Tam sa ta motivacia hlada fakt tazko.

MAR_TINA: jj, endorfiny z cviceni neznam.. jedina moje reakce na jakekoliv cviceni je radost, ze to mam za sebou a nasledne uvedomeni si, ze priste musim zas. Nic moc :-/ (Momentalne se snazim sama sebe presvedcit, ze musim zacit plavat, protoze to je cinnost, kterou zvladam i takova rozbita, jak momentalne sem (problemy s rukou) - ale moc mi to nejde, protoze plavani je pro me naprosto nudna cinnost, navic je tam mokro a tak vubec... brr)

KOTENCE: Som stejna. Mna tie endorfiny fakt vystreluju. Sauna je uplne bozi, ked mi po studenom bazenku bije srdce.

Tak mně minimálně běhání fakt vystřelí. Teď jsem se začala otužovat (plavat ve vltavě) a to taky dává, že jsem další hodinu high...
+ teda dělám různý sporty, abych se nenudila. Sice se v ničem extra nezlepšuju, ale baví mě to tak.
Když vidím někoho běžet nebo plavat, tak začnu bažit stejně, jako by hulil brko :-)

Nevím, no. Jsem fakt dost závislostní typ.
Ještě bych tohle potřebovala s drobkama na kuchyňský lince a podobný věci :-D

AXTHEB: Mozes chodit so mnou :)

Ja mam ten navyk vytvoreny. Ale je chemicky, proste bez endorfinov z cvicenia mi klesa nalada a horsie spim. Plus mam rada ked sa v niecom postupne zlepsujem.

Před pár lety jsem jednoho dne začal cvičit. Nic sofistikovaného. Začal jsem a vydržel jsem to myslím něco přes 2 roky. Nebylo to asi každý den, ale průměrně klidně 5 dní v týdnu. Neřešil jsem jestli se mi chce. Hlavu jsem vypnul a prostě to šel dělat. Pak jsem zas jednoho dne přestal nebo zvolnil a pak přestal úplně. Teď bych se k tomu chtěl vrátit a nějak do toho nemůžu naskočit. Ale pamatuju si že to jde.

Já o tom teď přemýšlel jak to funguje protože s tím mám taky samozřejmě problém a ke cvičení už se snažím vrátit několik měsíců spíš neúspěšně.
Funguje mi třeba když chci jít běhat, tak hned po práci se začnu převlékat a pak už není prostor na váhání.
Na druhou stranu racionalizace toho že cvičení stačí věnovat každý den 5-10 minut mě stejně nepomáhá k tomu to dělat.