F0N: No, konečně debata bez emocí a k věci.
Dým mysli je hezký koncept, ale co je to proti dýmu osobní "zvláštní" zkušenosti v kontextu explanačních modelů moderní (neuro)kognitivní vědy (viz dále)?,)
Oba muvíme o ohraničenosti osobní zkušenosti, ale každej jinak.
Ty si jí představuješ jako (imho efemérní) "objektivitu v subjektivitě" /dokonalost přítomnosti/ a tím, že je nesdělitelná, je pro tebe verifikovaná. sory, ale to je pro mě málo, i když bych to vztáhl na verifikaci vlastní.
To že se ti stalo něco, co ti připadá dokonalý a vševysvětlující je super do té doby, než ti dojde že "dokonalý a vševysvětlující" je jen (ta nejvyšší) pozice, forma, tj. že pokud existuje lidské myšlení, které myslí tak jak myslí (a je hardwarově poháněno tím čím je poháněno!), je nutné aby existovalo něco, co ti tuto dokonalost přiblíží, umožní prožít. To ale neznamená, že to jenom není přirozené (evoluční) "zaplnění formy, která musela vzniknout tím, že se systém forem jako celek stvořil, a ona je v něm nějak nejvyšší. A jak?
Neurokognitivní vysvětlení. Doporučuju srdečně zagooglit na téma "Andrew Newbergs model of neurological tuning". Implikace toho, co říká v kontextu předchozího neumím domyslet ani sám a trochu se toho i bojím.
Nicméně mi to stačí zdostatek k tomu, abych se ze zkušeností jakékoliv "intenzity" či "speciálnosti" těšil jako z náhodných darů, ale rozhodně na nich nehodlám stavět svoje věci typu naděje, smysl, existence vědomí po smrti apod.
Na čem stavět?
Na, jakkoliv sem si sám prošel obdobím velké opozice k tomu, tradicích (těch funkčních, co si vybereš). A k tomu je potřeba dodržovat pravidla, to zní jako alibistické klišé, ale je to spíš jednoduchá logika, kor když si prožiješ tu fázi odporu.
Můžeš dál setrvávat v blažené víře (ano zde je to slovo na místě), že přesně tvůj osobní eklekticismus je koenčně tím místem v dějinách lidstva, kdy se přišlo na něco nevídaného a revolučního, a nebo se posuneš dál po develpomental psychology scale, někam k pátému roku života dítětě,))))