MVEK: To je takový inženýrský přístup k textu, který se mi z duše protiví. Jako redaktor Mycelia musím dost důrazně prohlásit, že jsem oči nemhouřil - já si tu jízdu s Vilmou užil, až dokonce. A taky jsem myslím celkem přesně chápal, proč tam ta či ona pasáž je, respektive proč ji není možné jen tak vyškrtnout. Říká se tomu efekt motýlího křídla (anebo prostě po lopatě: najednou by později ta či ona postava neměla k nějakému činu motivaci.)
Velmi případně o tom mluví Stephen King v předmluvě k rozšířené verzi svého románu Svědectví - ano, toho románu, u nějž ho redaktor donutil vyškrtat 400 stránek textu, nikoli ku prospěchu věci:
...Myslím, že v opravdu dobrých příbězích je celek daleko hodnotnější než souhrn jeho částí. Kdyby tomu tak nebylo, byla by tohle zcela přijatelná verze „Jeníčka a Mařenky“:
Jeníček a Mařenka byly dvě děti, které měly hodného tatíčka a hodnou mamičku. Hodná mamička umřela a tatíček si vzal mrchu. Mrcha se chtěla dětí zbavit, aby sama mohla utrácet víc peněz. Přinutila svého slabošského zblblého manžílka, aby vzal Jeníčka a Mařenku do lesa a tam je zabil. Tatíček se nad svými dětmi na poslední chvíli slitoval a nechal je jít, aby mohly v lese umřít hlady, místo aby je rychle a milosrdně podříznul. Jak tak bloudily po lese, našly děti chaloupku z perníku. Ta patřila čarodějnici, která jela v kanibalismu. Zavřela je a řekla jim, že až budou chutné a tlusté, tak je sní. Ale děti na ni vyzrály. Jeníček ji šoupnul do její vlastní pece. Děti našly i její poklad a nejspíš musely najít i mapu – aspoň myslím, protože nakonec došly zpět domů. Když se tam dostaly, tatíček mrchu vykopnul a jestli neumřeli, žijí spolu dodnes. Konec.
Nevím, jak vy, ale já myslím, že tahle verze je horší. Příběh tam je, ne ale elegantní. Vypadá jak cadillac bez chromovaných dílů a s lakem seškrábaným až na plech. Nějaký děj to má, ale, rozumějte, není to ono.