BLACKDRAGON: Neví přesně na co přesně se mě ptáš, ale ohledně manipulace jsem četl konkrétně u Tebe toto:
dost by ma zaujimalo ako prijmet toho druheho k tomu aby "neodchadzal"
Abychom se bavili trochu exaktněji - od Koukolíka přebírám pětistupňovou škálu manipulace (upozorňuji, že je velmi hrubá a šlo by jistě popsat mezistupně):
- učení jedná se o stav kdy je manipulovaný ovlivňován dobrovolně a vědomě, navíc by se mělo jednat o ovlivňování na základě racionální argumentace.
- reklama tento stupeň by chtělo přejmenovat, protože současné reklamy jsou již mnohem spíše propagandou; z definice by mělo jít o ovlivňování na základě racionální argumentace a předkládání faktů
- propaganda oproti předchozímu stupni jsme se přesunuli do sféry emocionální argumentace; propaganda může být i pravdivá, její zákeřnost spočívá v tom, že útočí na mechanismy rychlého rozhodování, kterými nás evoluce obdařila proto, abychom snáze přežili. Bohužel, když víte jak fungují, dají se zneužít k pravému opaku.
- indoktrinace indoktrinovaný jedinec je plně oddaný myšlenkám, které přijal - je imunní vůči racionální argumentaci proti těmto myšlenkám; jakkoli takový člověk může být fanatikem, přesto je stále schopen kreativně a samostatně myslet, byť je limitován kodifikovanými interpretačními klíči. Je dobré si uvědomit, že příslušníci speciálních jednotek kteréhokoi státu jsou indoktrinováni ideologií daného státu již z principu - kdyby tomu tak nebylo, jedná se o extrémě nebezpečné jedince.
- kontrola vědomí pokud chcete vytvořit sebevražedné atentátníky, chcete kontrolovat jejich vědomí. Takoví jedinec už nemá vlastní vůli - nemá žádný tvůrčí potenciál, zná jen to, co mu říká jeho ideologie a z principu nepoužívá vlastní myšlení.
Mezi zelenými a čevenými body vede jasná hranice: Zelená končí tam, kde začíná emocionální argumentace. Pro mě je cokoliv za touto hranicí neetické - nevidím rozdíl mezi "klasickou" a tzv. bílou propagandou (bílá propaganda by měla být propaganda, která pomocí propagandistický technik šíří pravdivé informace, obvykle užíváno jako obrana proti nepřátelské propagandě), protože oboje chce lidem sebrat právo rozhodovat se na základě vlastního uvážení.
Proč o tom mluvím?
Když mluvím o manipulaci bez bližšího určení, mluvím o červených bodech této škály - protože jak sis jistě všiml, v rámci této škály je nemožné nemanipulovat. To je dobré si uvědomit, na druhou stranu je ve většině případů lepší se bavit o neakceptovatelných způsobech manipulace... A divil by ses, pro kolik lidí je třetí stupeň akceptovatelný (já bych pod něj zařadil veškeré citové vydírání) a jak často ho využívají jak ve vztazích, tak při výchově.
Co se týče výchovy: Pokud je mi známo, nikde jsem neformuloval, že někdo chce lidi ovlivňovat jen (neakceptovatelnou) manipulací. Mně jde o samotnou skutečnost, že v poslední době stále často pozoruji, že lidé chtějí po manipulaci sahat.
Na druhou stranu, když jsi začal o dětech - malé děti, řekněme až do doby, kdy jsou schopny si utvářet vlastní názory (což je tuším v pubertě, ale přiznám se, že tak podrobně nemám nastudovánu vývojovou psychologii), tak jsou evolučně naprogramovány tak, aby byly svými rodiči indoktrinovány. Pokud by probíhal přírodní výběr, tak by to mělo svou jasnou logiku - rodiče, jakožto jedinci, kteří přežili ve světě, předávají dětem naučené vzorce chování - dítě je přebírá, aniž by si je muselo složitě ověřovat. Bohužel v současném světě, kde se často rozmnožují těžce zamindrákovaní lidé, kteří vůbec nejsou připraveni na výchovu potomstva, tento mechanismus spíše zadělává na obrovský průser.
U dětí v pubertě a dál už IMHO musíš z velké části spoléhat na to, že jsi je doteď vychoval dobře, protože jediný způsob, jak je v tomhle období přimět ke spolupráci je opravdu těžká manipulace a dominace, která je ovšem obrovským znásilněním jejich psychiky.
Takže když to shrnu: Zpočátku dětmi manipuluješ aniž bys o tom věděl, protože je tak vybavila evoluce. I s tím lze nakládat moudře a rozumě, ale to předpokládá, že sám už to máš v hlavě trochu srovnané. Později už záleží spíše na dětech, nakolik se ovlivňovat nechají a mnozí nemoudří rodiče bohužel sahají k tvrdé manipulaci. Přiznám se, že sám jsem zvědavý, jak se budu chovat ke svým dětem, které snad jednou budu mít, až budou v pubertě. Předpokládám, že pokud budou po mně, budou velmi vzdorovité a nebude to s nimi lehké. Ale vím, že jako rodič jim mám možnost naučit se stát si za svým názorem a vybojovat si své postavení.
Na otázku, co má dělat žena, když ji muž bije, odpovím tak, že by se především měla sama sebe zeptat, proč mu to dovoluje. Legislativně má žena spoustu práv; dokonce bych řekl, že většina policistů bude vůči násilnickému muži velmi nepříjemná - přesto ženy často domácí násilí vůbec nehlásí.
Příčina? Přiznávám, že nejsem odborník na tuto oblast, ale pokusím se tipovat: Žena svého surovce stále miluje a doufá, že se změní. Naivní představa - on nemá nejmenší motivaci se změnit, když ona nijak nezmění podmínky. Základní problém je v tom, že taková žena nejspíš nemá nastaveny tzv. hranice, tj. stanoveny meze chování, které je pro ni již neakceptovatelné a neumí jasně dát na jevo svůj nesouhlas. (A jasně že se najdou případy manipulátorů, kteří svou partnerku systematicky ponižují a podlomí jí sebevědomí - jenže se obávám, že takhle dobrých manipulátorů zase tolik v populaci nebude, z čehož mi vyplývá, že na opakovaném domácím násilí mají bité ženy svůj podíl (všimni si, že mluvím o podílu, nikoli o celé vině!!!), protože svému muži násilnické chování tolerují, nebo dokonce považují za normální /ovšem je nutno podotknout, že mezi nehlášeným domácím násilím existuje i jisté množství případů, kdy to žena řeší opětováním útoku - o takových ženách lze jen stěží prohlásit, že si to nechají líbit, je ovšem otázka, jak je to častý případ/).