NEKROMANT:
Tak záleží na tom, co si kdo pod pojmem spravedlnost představuje.
Jelikož speciálně země s nedávným krachem zřízení mají obyvatelstvo dost pošramocený cit pro právo a spravedlnost, vnímáme to krutě subjektivně. Jak říká Sokol, spravedlnost chápem individuálně (to jest třeba od soudu odchází vždy jeden kterému se dle jeho mínění spravedlnosti dostalo, druhý kterému se dostalo nespravedlnosti, zloděj spravedlivě potrestal zbohatlíka etc.) Takže je to jaksi..jak se řiká na vodě. A strašlivě to komplikuje fakt, že co člověk, to originál (přezevá všechnu snahu se zrod unifikovaného člověka, ačkoliv se o to marně snažilo dost zřízení a pracuje na tom momentálně celá euroblbárna), takže představa se už proto odlišuje bytost od bytosti.
Většinou se to zjednoduší, takže místo rovnosti nastoupí solidarita, před spravedlnost se připrdne sociální, jenže to je už tak nějak mimo. Věřící si mužou mnout ručky, říkaje si, že boží mlýny melou, zbytek se muže těšit, až se ze svatého stane sviňák, případně až se něco ukradne.
Podle mého je spravedlnost přelud, ale krásný. Už jenom na to slovo se lapaj lidi, co slezli ze stromu.