BUCHVI: Já bych to zhubenila, jak praví Bublinky, a následně zhudebnila.

BUCHVI: Já, milovnice koček(!), bych škrtla poslední strofu a kdyby sis s tím ještě trochu pohrál, bylo by to skvělé. ;)

NANTHEI: Když jsme u těch koťátek, vzpomněl jsem si, že jsem je taky kdysi použil, nedalo mi to a musel jsem ji najít, ale je to teda hodně stará věc (únor 2009, takže víc než dva a půl roku), tak buďte shovívaví a přihlédnuvší, až (jestli) budete posuzovat :)

MILÁČKOVI

Tvá syrová koťata miláčku
zanechala na mých zdech
otisky tlapek

Tví hraví pošetilí miláčci
pošlapali mé čisté stěny
a jedno z nich tu pořád ještě ťape
na pohovku se sápe

Zavolej si ty své nedovařené děti miláčku
já nemám rád bahno na svých zdech
a pošlapané křeslo, to mě štve

Zhasni tu cigaretu a hraj si s nimi
a nenuť mě je dovařit -
- tvá syrová koťata, miláčku
Víš, že maso z nich jde na dračku

Vidíš? Ty stopy nejdou dolů
asi tam zůstanou
navěky zůstanou
I když tvá koťátka se již dávno uvařila v kočky

NANTHEI: to je můj šálek kávy ;) jen některé ty obrazy jsou trochu klišé, jmenovitě "loňské víno" a "krev koťat" mi přijdou takový... ohraný. Ale v kontextu ta krev koťat vlastně nevadí... Dobrý.

MAEROR, BUBLINKY: mně se právě ten kousek "když vypínač a tma" hrozně líbí, je to takový dobrý místo na domýšlení si... Ale pravdu dí ti, kdo by vynechali poslední verš, stejně jako NANTHEI má pravdu s tím prvním, ten je vážně nejlepší.

MAEROR: Ale abych byla upřímná, něčím mě dráždí, vracím se k ní. Rozhodně bych vypustila ten poslední verš, vůbec mi nesedí do nálady básně, nikoli významem, ale tím, že mě slovo zobák nějak rozčiluje a nejsem schopná vysvětlit proč.;)

MAEROR: Jestli tedy mohu ještě já, pro mě je báseň skvělá po "pryč". Víc tam nepotřebuju.

TOMASZ: Abych Tě nesekla zobákem :)


MAEROR: Hm. Hm. Hm. Umíš lepší.

TOMASZ: :-D Tak to jo. :-) Ale připomínku beru.

MAEROR: První dvě strofy se mi líbí. Ale ten poslední verš bych škrtl. Maličko mi přijde, že Tvoje nevědomí tam přefiltrovalo Natashu. ;)

NATASHA: Jo jo, pochopil jsem. :)

TOMASZ: Ale to já si všimnu, žánop, poezie mezi bitevní vřavou.
Ač ona mě vlastně těší. Že to stále někomu za to stojí atakdále.
Navíc se nám tu nakonec rozvinula úplná idyla smíru.

A abych se ještě upřesnila, protože mám dojem, že jsem to zase jednou řekla málo jasně - mně vysloveně vadí obraz zvonící hrany, poněvadž oproti ostatnímu zní mému uchu jako zbytečně vyčpělý a pompézní symbol. Ostatní text je vlastně velice sympaticky civilní. Tak.

CELESTIUS: Poctivá a dobrá odpověď (že odbýt ji palcem nahoru mi přišlo málo)!

A teď už zase vzhůru do práce :-)

NATASHA: Díky moc, Natasho, že sis všimla a poskytla reflexi i uprostřed vřavy prvních výstřelů Třetí světové války. Jak neskonalá je odvaha srdnatých válečných kritiků! ;)

Beru na vědomí, i když já to tak (tam, silně...) cítil. Všechno, co jsem tam nechal. Příště budu opatrnější.

ELEMENT_CEZET: Hele, já myslím, že Tvé rozčarování celkem dost chápu. Sám jsem si tím také prošel. Očekávals radu, co s tím udělat, ne strohé oznámení, že to nestojí za nic. Ale vezmi v úvahu následující. Napsat takovou kritiku, kterou bys chtěl, dá práci. Ne každý na to má zrovna čas. Navíc na jednoho, který to myslí vážně a opravdu chce poradit, radu si "odnese" a bude se jí zabývat a -- nedej bože -- za ní i poděkuje, připadá cca 10 až 20 zmrdů, kteří jenom začnou ječet, což je prachšpatná odměna za tu práci, kterou si eventuelně kritik s tím dá. Takže si leckdo rozmyslí se do toho vůbec pouštět. A Ty musíš lidi nejprve nějak přesvědčit, že nejsi jeden z těch 10 až 20. Problém je, že když začneš ječet po strohém odmítnutí, málokdo rozliší toto "ječení po konstruktivní kritice" od "ječení za negativní kritiku". Většina se spíš (třeba nesprávně) utvrdí v původním rozhodnutí se na Tebe vysr...

A s tím souvisí i to, že ačkoli je zcela legitimní to po sobě smazat a vytratit se, není to nejlepší řešení. Tedy, ne jako, že by bylo nějak skvělé nechávat tady kdejaké sračky, na to je skutečně lepší Nejhorší poezie, tam se to ocení, ale já třeba, když na to dojde, to smažu až po nějaké době, právě abych neznehodnotil tu diskusi kolem. Prostě, když už jsi našel odvahu vstoupit na pranýř, tak také najdi odvahu na něm zůstat chvíli stát a vydržet to. Až to utichne, tak po sobě ukliď a je hotovo.

Dosáhneš tím dvojího efektu: Za delší dobu přijdou i jiní místní, kteří nejsou tak prudcí, unavení a znechucení, a třeba nebudou reagovat tak příkře (měl jsi trošku smůlu i v tom, na koho jsi narazil hned z kraje), a třeba se dočkáš tím pádem i nějaké rady. No a také možná svojí odvahou nechat si umýt hlavu a nezačít přitom hysterčit přesvědčíš některé další, že třeba stojí za to Ti opravdu poradit.

díky za v nejlepším slova smyslu vyčerpávající odpovědi

po cestě domů jsem promýšlel několik argumentů, kterými by se s vaším názorem dalo polemizovat, následně (než jsem dojel domů :)) jsem si ale uvědomil, že by to byl jen intelektuální diskurs s nulovým cílem (než onanovat nad tím, jak se dá něco zpochybnit a rozstřelit), a že máte zřejmě pravdu

radši to celé zkompiluji, abych to tak nezaflákával...

CELESTIUS --- --- 16:51:02 19.9.2011 --- 12:18 :: sledované diskuze
3 odpovědi
RICARDERON: pokusím se zeptat tak, aby to neznělo urážlivě, protože tak to opravdu nemyslím. ptám se skutečně jen proto, že by mě zajímal tvůj názor:

myslíš, že je nezbytné načíst poezii (ať už starší nebo moderní), aby člověk měl vůbec šanci napsat něco kvalitního? resp. je žádoucí replikovat, popřípadě psát variace, založené na něčem, co už bylo napsáno? pořád mi tane na mysli Hník se svým tvrzením, že nemáme číst moc, neboť nás to jako autory zabije

znovu, nesnažím se vyvolat konflikt, jen se tě ptám

na to existuje odpověď kategorie "tesat do kamene" a to zrovna od člověka, který je přímo proslulý tím, jak svébytně zachází s češtinou - pravda, řeč je přímo o znalosti češtiny jako takové, ale obecně to platí stejně:

- Jaký máte vlastně vztah k češtině? Nerad používáte uvozovky, s interpunkcí se taky nepářete...
- S interpunkcí jsem trochu na štíru, to je pravda.

- Je to váš literární styl. Ale chtěl byste, aby interpunkce třeba úplně zmizela? Že by pak jako vy psali všichni?
- Nedostudoval jsem několik vysokých škol. Například jsme za komunismu studovali podzemní bohemistiku. A profesor Alexandr Stich nás učil, že odchýlit se od řádu a pravidel můžeme jedině tehdy, když ten řád a pravidla známe. S tím určitě souhlasím. Teprve ta znalost řádu nám dává svobodu.

zdroj: hn.ihned.cz 14. 10. 2005 00:00 Jáchym Topol: Kniha je úžasná věc. Potichu leží a čeká..

jsou dva typy autorů: génius. ten žádné učení a ovládání řemesla nepotřebuje. (zde v tomto klubu jsem ještě žádného neviděl.)
(my) všichni ostatní - pro nás platí "když nezvládneš řemeslo, mistr z tebe nebude"

ad (my) všichni ostatní - pro nás platí "když nezvládneš řemeslo, mistr z tebe nebude" - toto je pravda natolik základní, triviální, očividná, zjevná a existenční asi jako "když nebudeš zalejvat kytku, uschne ti", "když tramvaj opustí koleje, překotí se", "když bude teplo, sněhulák roztaje", že vůbec nechápu, kdy a jako na to novodobí lidé vůbec dokázali zapomenout :-)

nebo jinak: michelangelo se naučil kamenictví a sám si bloky páčil v lomu. a michelangelo byl génius. víc vědět netřeba, v této informaci je všechna pravda světa.

musíš se naučit číst i to, co se ti nelíbí, a bez ohledu na to, zda se ti to líbí nebo nelíbí, dokázat poznat, zda to dobré řemeslo je nebo ne. v tom - opuštění (co se tobě) líbí/nelíbí - je první krok k tomu, abys stvořil (jednou) něco, co se možná bude líbit i nám. je to takovej zen. až se nebudeš upínat k tomu, co se ti líbí, možná poznáš, co je krásné.

vycházej z jednoduché matematiky:

na počátku byl trilobit - po několika miliardách let člověk = na počátku neumíš. vůbec.
uprostřed ještě neumíš = to byli dinosauři a ti vymřeli.
když si nejvíc myslíš, že umíš, jsi nejvíc mimo.
když se ti to nejvíc líbí, je velká pravděpodobnost, že to stojí za starou bačkoru.
až zjistíš, že nic neumíš, možná právě začínáš umět, ale to ti musí říci ti druzí. ne kamarádi, ne známí, nejlépe lidé, jejichž názor jsi prvních 4,5 miliardy let nesnášel proto, jací arogantní a nafoukaní kreténi to jsou.

a dodatek tiskového odboru vesmír: ne, talent není všechno a nestačí. dokonce nemusí znamenat vůbec nic, protože se ukrutně snadno přesune do kategorie "promarněný talent". pšenice a vinná réva se musí pěstovat a ošetřovat, talent se musí tříbit, rozvíjet a fackovat. jinak bude výsledkem úhor, pustina, nepoživatelný chléb a kyselej utrejch. a jsme u toho slova, které lidé tak nenávidí... PRÁCE! fuj eee... tak přesně to

cha cha realita sama mi napomáhá, tady to máš:
Mladík v Ostravě lezl za dívkou po hromosvodu, spletl si ale dům – Novinky.cz
Mladík v Ostravě lezl za dívkou po hromosvodu, spletl si ale dům – Novinky.cz
http://www.novinky.cz/krimi/245044-mladik-v-ostrave-lezl-za-divkou-po-hromosvodu-spletl-si-ale-dum.html?ref=boxF
odvážně a upřímně se dopustil romantického činu (každé srdéčko zavzdychá), jenom to celé dopadlo úplně blbě, protože nevěděl :-)